Děti musí živit své rodiče! I zákon to říká

Dobrý den,mám problém...zemřel mi otec,byl již vdovcem... a po něm zůstala v našem bytě žena,která se o byt nestará a ten je proto v dezolátním stavu.Ona má tři vlastní děti,ale s těmi se nestýká,ani nekomunikuje.Kontaktovala jsem její dceru,ostatní dva sourozence neznám,aby si matku odstěhovala,ta mi ale napsala,že jí mam vystěhovat třeba na ulici,že pro ni neexistuje.Nevím,co mám dělat,do bytu by chtěla jít bydlet moje dcera a díky tomu všemu nemůže.Bude nás to stát spoustu sil,než byt dáme trochu dohromady.Předem děkuji za radu. Eva J.

Dobrý den jsem v podobné situaci s tím že se, rodiče nikdy nestarali ne vychovávali nás a tak jsem zde taky položila dotaz, jestli z mé strany a sourozenců by tato povinnost platila. Hlava mi to nebere, protože si myslím, že v tomto případě zaniká, přesto se starám v rámci své možnosti, ale vidím že moje matka si ničeho neváží tudíž ani nezaslouží.

Mohu se zeptat, zdali vyživovací povinnost k rodičům ve článcích výše se vztahuje i na děti, kteří byly v pěstounské péči či I v péči adoptivní a nikdy dotyčným rodičem nebyly vychovávány?

Matka mi jednou v dopise sproste vynadala ac nemela duvod, a teke uvedla ze nejsem jeji syn , tak snad neceka ze se oni budu starat,urazky jsem resil u prestupkove komise v Habartove

Dobrý den,máme v pěstounské péči chlapce.S matkou se stýká pravidelně.Matka na něj pochopitelně nepřispívá ani korunu. Naopak snaží se ze všeho jenom těžit ve svůj prospěch.Nevím,jestli vůbec někdy pracovala, ale co ji známe, tak nepracovala, přestože by mohla. Chlapec jako malý byl v týdenní školce, kam za ním pouze jednou týdně přišla na návštěvu. Zpátky k sobě si ho vzala jenom proto, že zjistila, že bude brát nějaké příspěvky na dítě. A teď najednou se začíná ohánět tím, že až mu bude 18 let, že bude vůči ní mít vyživovací povinnost. Proč? Nikdy v životě pro něho nic pořádného neudělala. Jak to tedy s tou poviností bude, Děkuji za odpověď Jana

Dobry den,chtela jsem se zeptat jsem 18let rozvedena ,muj byvaly manzel strida zeny cely zivot alimenty platil a prichazi stari a smeje se mi do pusy ze mam vuci nemu povinnosti,zadna zenska ho uz totiz nechce.Ma jeste s jinou zenou kluka.Muzu se zeptat jestli mam vuci nemu nejake povinnosti a synove.Jsem sama takze ziju z vyplaty do vyplaty.Dekuji

Otec je v důchodě s mamkou,synovu rodinu vydírá zákonem že se máme o něj starat tj.nosit z obchodu alkohol,pomáhat mamce s domácími pracemi.Jsme plně zaměstnáni,zaměstnavatel po nás vyžaduje spoustu přesčasu,to hovůbec nezajímá,vyhrožuje pomalu soudem.Je to očistec jak mají toto ošetřeno v jejich slavném zákoně?

Otec je v důchodě s mamkou,synovu rodinu vydírá zákonem že se máme o něj starat tj.nosit z obchodu alkohol,pomáhat mamce s domácími pracemi.Jsme plně zaměstnáni,zaměstnavatel po nás vyžaduje spoustu přesčasu,to hovůbec nezajímá,vyhrožuje pomalu soudem.Je to očistec jak mají toto ošetřeno v jejich slavném zákoně?

Dcera mě podvedla a připravila mě tímto o bydleni. Jak se mam zachovat?

A co třeba dvacet let platit alimenty na dítě, které matka od jeho jednoho roku vede proti otci, takže samozřejmě i ve svých dvaceti letech se k němu chová, s odpuštěním, jako hovado, po vzoru matky? To je v pořádku?

já osobně znám spousty lidí a málo kterej z nich bere víc jak 12 000

... a co když se oficiálně rodič o dítě "staral" (přestože se nepčastnil rodinných aktivit a rodinného života, a to nikdy), když jsme byli dospělí, museli jsme odejít z domova a on úmyslně položil firmu, dostal se do konkurzu a protože neplatil zdrav. ani soc. pojištění, má teď velmi nízký důchod. Předhazuje nám (svým dětem), že se o něj budeme starat až se z nás bude kouřit, že musíme. Právně asi musíme, protože byli s mámou manželé a tudíž "oficiálně" přispíval na rodinu, ale co morálně? Všechny peníze vždycky rozdal po milenkách, nestaral se o nás, o citové vazbě mezi námi nemůže být řeč... Není výživné např. limitováno nějakou dobou, nebo finanční částkou? Přeci není možné třeba 20 let platit takovémuto člověku ze svých peněz??? Co naše rodiny, o které se na rozdíl od něj staráme?? Děkuji za odpověď, Hanka

Je to v clanku, pokud se rodice nestarali, nemuzou cekat vyzivne.Viz. :
Výživné nesmí být v rozporu s dobrými mravy
Zákon též říká, že „výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy“. Co si pod tím můžeme představit? Soud nemusí uznat právo na výživné takovým rodičům, kteří své dítě v době, kdy se o ně měli starat, zanedbávali, či dokonce týrali nebo zneužívali.

Moje máma odešla za přítelem a nechala nás tátovi na krku. Výživné naplatila, táta se o nás staral sám, jak nejlíp uměl. Teď když máma je samý dluh, tak se mám o ni postarat, není to na palici? Sama už mám rodinu a nechci mámu vidět, natož po ní platit statisícové dluhy. Můžete se k tomu vyjádřit?

V tom případě by mě tedy zajímalo, proč mám platit člověku, který mi nikdy nic nedal a ani se o mě nestaral, vyhýbá se práci a já ho mám živit jen pro to, že je v papíru napsán jako biologický otec ?! Chtěla bych racionální vysvětlení prosím ...

A co rodič,který se o děti nikdy pořádně nestaral?Má důchod přes jedenáct tisíc,nahází ho do hracího automatu a zbytek propije.Proč mu mám přispívat????

Hm. Nechat se živit od rodičů by vám bylo stydno, ale nechat se živit od státu, tedy od všech které potkáte a spousty dalších, vám stydno není? To je právě ta slabina sociálního státu. Když někdo přijímá almužnou od konkrétního člověka, stydí se za to a udělá vše pro to, aby se bez almužny obešel (samozřejmě existují výjimky, ale těch není přes 50% obyvatel, jako příjemců sociálních dávek), zatímco příjímání almužny od neosobního státu stud nevyvolá. Stydět se má každý, kdo se nedokáže (bez opravdu vážných důvodů) sám v dospělosti uživit, a je jedno, jestli chodí žebrat k rodičům, před kostel, nebo na sociálku.

Tak to by mě opravdu zajímalo odkud jste vzal to naprosto nesmyslné číslo o režii na důchody, to už je od Vás bohapustá lež. Navíc jak vypadá společnost, která nemá důchodový systém a nejlepší taktika je mít co nejvíc dětí, se můžete jet podívat navlastní oči do rozvojových zemí. Populace tam roste takovým tempem že už naráží na hranici kdy tolik lidí nejsou schopni uživit. Rodina a vzájemná pomoc je sice hezká věc, ale nic se nemá přehánět. Já osobně byl se styděl nechat se živit po dostudování školy od kohokoliv z rodiny.

mohla byste začít úvahou, kdo by měl vaši matku živit a přispívat jí, ne-li její vlastní rodina. měla by to dělat moje rodina?

Já jsem měla na matku smůlu. Nikdy se o mě moc nestarala,pila atd. Pak se naši rozvedli, žila jsem s otcem. Vůbec nevím, kde matka je. Otec již zemřel a mám svoji rodinu. Malému synovi se snažím dát všechno, co jsem já neměla. Někdy mám docela strach, že se matka objeví a bude chtít, ať ji živím nebo přispívám. Co bych mohla v takovém případě dělat?