Kalouskovy dluhopisy: nic není zadarmo

Níže uvedené jsem měl v jedné analýze publikovaně letos v červenci a myslí, že za připomenutí to stojí:


Všude možně se doslechneme, že ta a ta země - samozřejmĚ i ČR - se dohodla na snižování deficitů. Často to je prezentováno s velkou pompou. Je to ale skutečně důvod k oslavě? Není, ani náhodou.


Země vlastně s velkou slávou oznamují, že o něco málo zpomalí další a další půjčování. Představte si, jak by asi reagovala banka, kdyby k ní přišel pan Čech (který je naštěstí výrazně méně zadlužen než jeho vzdálený příbuzný obývající pláže Středozemního moře) s žádostí o další úvěr.


Pan Čech si léta jen půjčuje další a další peníze a ještě nevrátil ani vindru (pouze platí úroky) a řekl: „Milá banko, jak asi víš, můj roční příjem je relativně stabilní a je o něco málo více než 1 milión korun. Vím, že na nezajištěných spotřebitelských úvěrech ti dlužím přibližně 1,5 miliónu Kč. Nějaký majetek mám, ale prodávat ho nechci. Protože vidíme, do jakých problémů se dostali naši vzdálení příbuzní, po dlouhých hádkách s manželkou jsme se rozhodli doma šetřit. Ne že bychom něco splatili, to ne, zas tak moc šetřit nehodláme. Plánujeme, že si příští rok nepůjčím na financování svého života 135 tisíc, jak jsem naplánoval pro letošek, ale jenom 106 tisíc. Z toho více než polovina této částky padne na úroky z dřívějších půjček.“


Banka zajásá, jako odpovědně se p. Čech chová a s radostí mu poskytne další spotřebitelský úvěr, opět bez zajištění. Přesně takhle se ale chovají prakticky všechny vyspělé země a všechny banky a investoři nakupující obligace.



No a naši drobní střadatelé se mohou přetrhnout, aby panu Čechovi půjčili...