Jak se nikdo nedívá, koumáme, co ukrást! Lidská, nebo česká přirozenost? Co si o tom myslíte?

Nic takového v podnikání v České republice nemohu doporučit. Na to není třeba dělat průzkum, jediné ručičky které v Česku nekradou jsou ty u hodinek. To je jak s poctivými nálezci, už Švejk říkal, že každému poctivému nálezci patří....... V neposlední řadě je zde skoro padesát let komunistické totality, která zničila lidskou důvěřivost, slušnost, lásku k vlasti a hrdost. Proč by jinak v Rakousku i v Německu psali v obchodních domech v češtině "Češi nekraďte".

Pěkný článek, byl jsem napjatý až do konce...

K takovému chování Čechů bych byl v Česku skeptický.Jinak by se třeba chovali jinde. Příklad: Pobýval jsem s manželkou asi v r. 2003 3 měsíce v Německu v Lindau u Bodamského jezera. Chodili jsme na procházku mimo město.Pěstovaly se tu na velkých plochách jablka na stromcích-zákrscích, krytých sítěmi proti ptactvu.Porůznu u silnice byly stolky se sáčky jablek po 1 nebo 2 kg, uvedena cena a vedle kasička. V okolí se třeba nikdo nenacházel. Jablka byla výborná a i když jsme měli hluboko do kapsy,byli jsme poctiví.Na louce v osamělé stráni pěstoval nějaký sedlák 2 pěkná prasata a před večerem jim vozil krmení. Ohrada byla necelý metr vysoká.První co nás Čechy napadlo, byl údiv, že mu prasata nikdo neukradl. Vzpomněl jsem si na vojenské cvičení u nás a na prase na rožni ukradené ještě v JZD. Napadá mě otázka , jak se budou chovat v Česku příští generace.

U nás by mu první den nezbyl ani bagel, ani kasička, ani krabice, ve které všechno přivezl a odpoledne by mu všichni jednotně zapřeli i to, že tam ráno vůbec s něčím přijel.. :-D A ani bych se nedivil, kdyby mu během donášky do kanceláří auto na parkovišti ukradli.. :-D

Američanům se nedivím. jednak je to dané atmosférou, ve které žijí, jistým druhem vzájemného respektu a také vžitým pravidlem, že osobní majetek je nedotknutelný. Dobře si to pamatuji. I když je to mnohonárodnostní babylon, tak se většina rychle přizpůsobí.
V ČR je zase vžité spíše to, že vše je socialistické, tedy všech (říkalo se pracujícího lidi) a proto nebylo velkou překážkou si z toho společného sem tam něco vzít. Tak se to vžilo (jak někdo napsal - komunistický bacil zažraný hluboko pod kůží), že to morální bahno vyhnije až s nástupem nových generací. Tudíž bych ten průzkum klidně vyděl v obráceném poměru. 80% rozkradeno a 20% zaplaceno.
Pamatuji, jak za bolševika jsme měli v kanceláři sklenku od přesnídávky a tam dávali dohodnutý obnos za každé uvařené kafe. Z těch peněz se pak kupovalo další. Většinou ještě nějaké drobné zůstaly. Pak se konvice v kancelářích zrušily a zavedla jedna centrální v takové malé kuchyňce. Samoobslužný systém se ale zachoval. Tam to ovšem dopadlo katastrofálně. Nějak si pamatuji, že jsem tam vypil asi 5 kafat (každý den jedno) a v plechovce bylo asi na 30 kafat. Přitom si kafe ten týden vařilo odhadem 30 lidí. Někteří i třikrát za den. Když vezmu jen to jedno, tak je to 150 kafat. Tedy poctivost 20%. Také se to hned zrušilo a každý si nosil to své. My z kanceláře měli to společné a sklenička žila dál.
Vím, že je to jen malý vzorek, ale nevěřím, že by to bylo lepší.

Když jsem cca r. 1985 nastoupil do JZD Slušovice, nechávala paní z bufetu výpočetního střediska přes víkend vyložené základní potraviny a workoholici měli možnost samoobsluhy. Fungovalo to, i když počet lidí stoupnul ze 20 na 2 stovky, takže asi ztrátová nebyla.

To je podobny princip, jako jsem popisoval vyse. Jde zrejme o maly kiosek, ve kterem vas obsluhuje primo majitel - nebo si aspom myslite, ze ten, kdo vas obsluhuje je majitel. Tim padem se setkavate s konkretnim clovekem, ktery vam podava kelimek dzusu a vam by trapnost nedovolila mu to nezaplatit, je to vlastne takova osobni transakce. Naopak ve velke luxusni restauraci beha deset velice profesionalnich, ale odosobnenych cisniku, kterym podnik rozhodne nepatri. Takze penize za langusty, ktere vam serviruji na zlatych podnosech, nejdou do jejich kapsy, protoze langusty ze sveho neporizovali. Tady uz je to najednou snazsi zaplatit nejakou smesnou sumu. Neni to osobni, ale anonymni transakce.

Zimní kiosek nad Smědavou v Jizerských horách, cestou na Jizerky. Zákazník si vybere zboží a sám si určí jeho cenu. Funguje to už pěkných pár let (posledně mě prodejce dokonce upozornil, že jsem za džus pro děti chtěl zaplatit až moc).

Češi jsou v tomhle přece jen trochu odlišní. Co takhle cestuji, tak jsem si všiml, že v zahraničí to je jasně rozdělené: většina lidí jsou slušní a ti zásadně nekradou, pak je tam pár zlodějů. To tady v podstatě krade skoro každý. Není to ale jen otázka krádeží, to samé platí pro sex. V cizině ti většina místních nedá ani náhodou, to leda šlapky, Češka při vidině nějaké materiální výhody v podstatě žádné morální dilema nemá.

Nabizi se okamzite odpovedet, ze v Cesku byl Feldman totalne pohorel, prisel by o bagely, o kasicky i o iluze. Nepodlehal bych ale hned takovemu pesimisu. Myslim, ze zdaleka nejvetsi vliv bude hrat prave velikost firmy. Da se presne ocekavat, ze nejvice se bude krast v tech nejvetsich. On cely ten experiment totiz nevypovida uplne o lidske prirozenosti a o tom, co delame, kdyz mame jistotu, ze nas nikdo nevidi. V kancelari ji nikdy uplne nemame. A i kdyz jsme treba lakomci a skrblici az na pudu, davame si sakra bycha, aby si to o nas nevykladali kolegove a nechechtali se nam za zady. Cim mensi firma, tim vic si vidime do talire a kolegove si dobre vsimnou, kdo za svuj bagel zaplati. To podle meho vysledky zasadne ovlivnilo. S lidskou prirozenosti - ani tou americkou - to podle meho ve skutecnosti tak slavne, jak si mysli feldman, nebude. A naopak na obhajobu Cechu se da rict, ze by dost mozna za techto okolnosti dopadli stejne jako Amici.

Potěšilo mne, že alespoň Američané jsou relativně poctiví, alespoň podle experimentu. Nechci se nikoho dotknout, ale myslím, že většina Čechů je na opačném pólu. Lidé hlavně nevědí, proč je smysluplnější nekrást než krást. Kdo by si u nás zakládal na tom, že nekrade, byl by směšný. Nekradu, abych obstála před sebou. Ale většině je tato myšlenka cizí a potom platí, že společnost, lidé, mezi kterými se pohybují, je tahají ke dnu. Jednomu úředníkovi z Finančního úřadu, který přišel ke mně jako zákazník, jsem říkala, že jsem si pozvala elektrikáře a do telefonu mi slíbil, že mi dá potvrzení o platbě ale poté, co práci udělal, řekl, že žádné potvrzení nemá. Ptala jsem se úředníka, jak se zachovat v takové situaci a dostala jsem překvapivou odpověď: "Lidé se inspirují u politiků, když kradou oni ....." Větu nedořekl. Situace je taková, že lidé nevědí, proč měnit své chování. Intelektuálně se tím nezabývají a okolí i celá společnost jim dávají většinou jenom špatné příklady.

Pan Feldman by u nas nepochodil.češstvi s tím nema mnoho společného.komunisticka špína je příliš zažraná a jen tak se nevypere.posledních 20 let se moc neliší.nejsou zde příkladní lidé ani společenské klima.

Může se stát, že se vám ten titulek nezdá, dokonce vám může, jak poněkud pateticky povídáte, rvát rozličné orgány z těla i s těla. Redakci to mrzí. Jenže je správně, spojka jak je i spojkou časovou. Oproti když má ještě jemný významový odstín – okamžitost. Synonymní je jakmile.

Já bych asi bohužel tady v Česku na poctivce nevsadil ani zlámaný groš. Sám se snažím být poctivý ve všech ohledech, ale bohužel jsem se s tímto přístupem už dostkrát spálil, dalo by se to i vyčíslit finančně (a to jde jenom o soukromé záležitosti, ne o podnikání). V Česku se bohužel pořád považuje za kanóna ten, kdo krade a podvádí - dokud se toto nezmění, budeme furt patřit do té méně civilizované části Evropy. -- Ohledně té restaurace - nemohlo to třeba být i tím, že lidi mají zkreslené představy o cenách? Ono když někdo jde do restaurace jenom když má v kapse kreslené peníze (stravenky), tak asi nebude přesně vědět, kolik zaplatit za oběd v lepším podniku... Fakt nevím, ale ten pokus by mě zajímal, je to někde popsáno blíže?

Já bych tu podobnost preclíků s pražskou restaurací neviděl. Ten preclík měl asi stanovenou cenu a kdo ji nezaplatil, byl zloděj. Ta restaurace (údajně luxusní, nebyl jsem tam ale předpokládám, že se tam platí i když číšník odpoví na pozdrav) nabízela, aby zákazník zaplatil podle svého uvážení. Tak pokud bych si tam objednal oběd o dvanácti chodech a zaplatil korunu tak bych mohl být přesvědčen, že jsem splnil to co se ode mne čekalo.

No bylo by velmi zajímavé to v praxi vyzkoušet - já bych na poctivost lidí věřil, ale rozhodně jen v určitém směru. Preclíky jsou relativně malá věc, ta restaurace už Čecha donutí "k zamyšlení", jak to celé ojebat.

Přdevším si myslím, že by se autor měl naučit česky. Titulek "Jak se nikdo nedívá, koumáme...." trhá okem, uchem i srdcem. Co tak použít "když"?