Finanční masochismus

No, ono se to snadno kritizuje, ale skutečnost je možná trochu jiná. Vždycky jsem se učil skvěle, matematika byla můj obor. Přesto jsem třeba uvěřil tehdejšímu brejlatému ministrovi finanncí, že kupónovka je dobrá věc a protože jsem věděl, že to JEŠTĚ neumím, říkal jsem si, že svěřit body do Harwardských fondů bude rozuměmnejší, než se sám někde pídit. I ten pán mi to tak koneckonců radil. Ten brejlatý mi doporučoval toho kudrnatého. Taky jsem neměl čas sledovat tehdy začínající RMS. Ano, byl jsem hlupák, oba dva zloději mě okradli. Co můžu dělat...ani dnes to není lepší. Už jsem dostudoval a nebojím se říci, že až na nějaké specialitky s forexem, fondy a cizími akciemi financím velmi dobře rozumím, a přesto mě zase mě okradli. Zase brejlatej pán. Svěřil jsem totiž státu stavební spoření, které jsem velmi sofistikovaně a fundovaně vybral a vyhodnotil jako pragmaticky a logicky dobrou věc, ve své době nejlepší pro boj s inflací. A ejhle, zase jsou tu ti pánové a zase mě okradli. Co mám dělat? Vím už teď, že mi ti pánové ukradnou i důchod, na který si léta platím, protože jsem to opět shledal jako velmi rozumné...a tak to máte každý den! Mimochodem tento fragment z citátu je z reklamy na produkty společnosti, kterou nám taky ukradli. A oba brejlatí pánové opět přihlížejí. Tak co mám dělat? Vzít si to zpátky? Taky mě to už napadlo. Ale na to je zatím příliš brzo. I když v takovém Španělsku už to možná někoho napadlo...