Slevomanie si vyžádala první oběti

Je mi 80 let a 60 dní. Již jako dítěti školního věku mě rodiče upozorňovali, že nemám kupovat „zajíce v pytli“. Koupil jsem si tehdy pěkně zabalené auto v krabici, které mělo jezdit, ale nejezdilo. Mělo motorek, který se natahoval klíčkem, bylo však přetažené. Od té doby jsem nezaváhal a když jsem si asi ve 40 letech kupoval své první auto, tak zvané embéčko. Ujeli jsme s ním na dvoře prodejny v Karlových Varech přibližně 15 m, na více nebyl čas. Na koupi auta se čekalo až 1 rok po objednávce na pořadníku,někdy se stály fronty celou noc. Při nákupu jsem byl na řadě jako druhý po svém bratranci rovněž lékaři. Jako důvod k nakoupení jsme uváděli potřebu auta pro návštěvní lékařskou službu. Ta se tehdy platila lépe než noční služba v nemocnici (podotýkám,že jsme sloužili v nemocnici jeden lékař na všech základních odděleních). Za službu v nemocnici jsme brali jako nastupující lékaři přibližně 13 Kč a za službu venku asi 30 Kč. Oproti lékařům ve vnitrozemí jsme brali pohraniční příplatek nejdříve 200, později 300 Kč. Do pohraničí jsme přicházeli po rozhodnutí distribuční komise, které se konalo na fakultě s připomínkou, že pokud bychom nenastoupili nenechají nás odpromovat.
Odpusťte starému člověku, že jsem se poněkud uchýlil od tématu.
Pamětliv svých rodičů jsem se smířil s tím – nekupovat „zajíce v pytli“, takže jsem si nekupoval věci na objednávku, což se mi v životě vyplácelo, vše jsem si vždy pořádně vyzkoušel. Uvedu příklad: V r. 1964 jsem si koupil oblek v Praze na Václaváku v Domě módy. Menší úpravy šatů na návrh mé manželky provedli hned při koupi, což bylo tehdy v jiných prodejnách neobvyklé. Tento oblek využívám dodnes ale pouze při slavnostních příležitostech. Proto raději kupujte věci po řádném přezkoušení. Existují však firmy spolehlivé, námi již osvědčené, které předem garantují vrácení zboží pokud by nevyhovovalo. Jedná se o prodejce, které je možno využívat.
Podotýkám, že má manželka, které jsem dal tento můj elaborát překontrolovat před odesláním, že jako tehdejší lékaři jsme se tehdy nemohli zavázat v pohranicí připomínkou „Děkujeme, odcházíme".