Také ekologické zemědělství má druhou stranu mince

Hm, to, co píše autorka, zní rozumně... Není tedy možné ani pokračovat v trendu, kdy potraviny jsou "průmyslově vyráběny", ani se vrátit "do jeskyně". Tady je vidět, že nás technologie, ta či ona, nespasí, ale že asi bude potřeba se nějak uskrovnit (teď samozřejmě nemluvím o jídle, ale na spoustu dalších věcí se to vztahuje), abysme přežili a zachovali Zemi ve slušném stavu.

Jiný článek o organickém farmaření: http://www.vesmir.cz/ soubory/2003_V247-253 .pdf

Jako často i tady zřejmě platí, že aplikovat extrémní řešení není to nejlepší. Koncem osmdesátých let se v ČR neprovozovalo zemědělství, ale hydroponie. Půda byla mrtvá hmota, ve které se umělými hnojivy vytvářelo prostředí pro růst zemědělských plodin. Podobně to nejspíš i dneska vypadá např. v USA. To samo o sobě nevadí, obilí se vypěstuje. Ale má to tu nevýhodu, že se úplně zničí velmi složité prostředí, které v "živé" půdě panuje a které, mimo jiné, velmi zvyšuje schopnost půdy nasávat vodu a po nějakou dobu ji zadržovat. Půda se tím vlastně změnila v písek. Pokud vám to ještě nedošlo - zhorší se tím sucha a zvětší se tím povodně. Tyhle nevýhody ekozemědělství nemá. Jelikož hnojí hnojem a nekropí "chemií", půda zůstane živá. To je super, ale výnosy nejsou. Aplikace průmyslových hnojiv v rozumné míře ničemu neškodí, pokud se do půdy dostává i organická hmota. Herbicidům a pesticidům se škodlivými produkty rozkladu by se ale měl člověk vyhýbat jak to jen jde. Možná by stačilo mít rozumné normy na dávkování těch škodlivých látek a ty normy vynucovat i u dovážených produktů. Když už jsme u toho: proč jsou asi polské brambory levnější než české?