Tomáš Prouza: Půjčky - umyjme si ruce

O tom, že je stav finanční gramotnosti tragický, všichni víme. Co ale stát udělá pro to, aby se zlepšila? Jak se bude s těmi výzkumnými daty pracovat?

Viděli jste někdy smlouvu sepsanou podle britského práva? Zdála se Vám "pravdivá a srozumitelná"? Pokud tomu tak je, proč jsou v anglosaských zemích zaměstnány legie právníků, které o tom vedou spory?

Nu, ono by stacilo vydat nejakej edikt, jak ma vypadat smlouva o uveru vcetne fontu a velikosti pisma. Kolik si klient celkove pujcuje, kolik bude mesicne celkove splacet, jaky je konecny urok, kolik celkove preplati (vcetne poplatku za spravu uveroveho uctu a dalsich nakladu, defacto misto RPSN), co ma detailne delat, kdy nebude mit moznost splacet, jake sankce jej cekaji, kdyz prestane platit a co to pro nej bude znamena. Vsechno ostatni je sice dulezite, ale pro drtivou vetsinu lidi podruzne. A ty zakladni udaje by mu uverar vysvetlil a jejich podpisem by potvrdil, ze jim rozumi. A dal holt s pomoci bozi...

Nejhorší na tom je, že tyhle "finanční" služby jen vysávají peníze z ekonomiky aniž by vytvářely reálné hodnoty. No a náš systém to ještě podporuje....

Gramotnost národa nemůžeme jednoznačně odsuzovat.Nechápu,proč k běžnému dorozumívání máme jednu řeč (podle cuinců i tak dost složitou) a druhou právnickou,které ani "gramot" nerozumí. Téměř každou právnickou formuli je pro porozumění nutné nejprve přeložit do "češtiny".

Je třeba přinutit finančníky k rovnoprávnému postavení, peníze jsou zboží jako každé jiné a tak jde vždy o obchod. Jeden prodává, druhý kupuje. Realita jednoznačně znevýhodňuje kupujícího příslušného finančního balíčku a státu je to jedno a jedno mu to bude i nadále. Změna k lepšímu postavení kupujících je jen na kupujících, ale to je v oblasti snů. Lákadel ke koupi je mnoho, pravidelné příjmy velmi nejisté. Celkem jednoznačně by se dalo odvodit, nekupovat finanční produkty za stávajících podmínek, ale to je dost nereálné a to finančníci i politici dobře vědí. Je to tak, jedině když klesne poptávka po finančních produktech, začnou se finančníci chovat rovněji. Ale existuje v západním pojetí kapitalismu - demokracie takový to stát ? Asi ne ! Nezbývá než si říci, nepučím si, počkám si, až si na to našetřím.

Trošku si to shrňme. Věřitel dojde k závěru, že si musí NĚKDE půjčit. U banky to nepůjde, tam po něm chtějí jakousi bonitu, kterou tento věřitel nemá. Musí si tedy půjčit jinde. Nabízí se mu samozřejemě nepřeberně možností. U jedněch je rozhodčí doložka, u druhých vyšší RPSN, ....... V podstatě přijde na to, že jestliže třeba přestane splácet, bude v průšvihu ať si půjčí kde si půjčí. Vezme tedy ty, kteří mu nabídnou půjčku nejrychleji, aby si konečně sáhl na ty vysněné peníze. A regulační opatření? Vážený autore článku - můžete prosím nastínit, podle jaké smlouvy byste byl ochoten půjčit člověku, u kterého nemáte žádné záruky dodržení splátek? Když stát tedy tak dbá na blaho dlužníků, proč nezřídí nějaký státní fond, ze kteréhob by těmto dlužníkům půjčoval za nízký úrok, bez rozhodčích doložek, smlouvy s písmem velikosti 20, usměvavými úředníky a bez jakýchkoliv záruk návratnosti půjčky? Už vidím ten řev, jak my všichni se skládáme na neplatiče. A možnost zrušení smlouvy do čtrnácti dnů? Prosím Vás, ten člověk ty peníze potřebuje a jak jsem uvedl v úvodu, pokud vyskočí z louže, padne do bahna.

Jsem přesvědčen, že člověk, který dospěje k závěru že si musí půjčit, podepíše prakticky cokoliv. Dlužník totiž nemá na výběr mezi smlouvou lichvářskou a smlouvou "košer". Má pouze na výběr mezi různými typy lichvářských smluv. Pokud v jedné smlouvě není určitý typ tzv. nekalých praktik, potom je zcela jistě nahrazen jiným úskokem. Dlužník se prakticky dostává do situace, kdy si může vybrat zda dá přednost rozhodčí doložce, vysoké RPSN, šibeniční době splatnosti, apod.

takze podle Vas, kdyz budu chtit napsat rukou smlouvu, tak nemuzu, protoze nedodrzim font a velikost pisma. Skvele! Stale vice se omezuji moznosti, stale se spresnuji zakony (nekdy) a to vede k tomu, ze predpisu je tolik, ze tomu nikdo nerozumi a i veci upravene predpisem se nakonec delaji jinak, protoze to, ze predpis existuje, vi jen urednik, ktery ho vydal.

Nejde o smlouvy, ale primárně o propagační materiály, jak jsou srozumitelné a srovnatelné. Stejně tak jde o jasné definice v sazebníku, aby byly jednoznačně dané povinnosti.