Složené úročení aneb deset milionů stříbrných zeměkoulí II.

Jak vidno, za svého života složeným úročením nezbohatneme a protahovat to do n-tého kolena nemá smysl. Přesto jde o princip hodný pozornosti. Takové reinvestování výnosů už představuje zajímavější výsledky. Přitom jde o totéž, pouze se zvýší "úroková sazba". A stejně tak je dobré nezapomínat na efekt složeného úročení u úvěrů, kde jsou jednak sazby vyšší a kde efekt pracuje proti nám - oddaluje moment našeho oddlužení. Odejít s tohoto světa s dluhy na krku je pro pozůstalé ještě horší dědictví, než hmotné statky a úspory.

Připojuji se k souhlasu. Pokud jde o mecenáše, více si vážím těch, kteří dají svoji nepatrnou trošku na něco opravdu prospěšného, než těch, kteří si ostrými lokty a podnikáním přinejmenším na hranici fair play vydělali gigantické jmění a pak si léčí své špatné svědomí rozdáváním jeho menší části na líbivé účely. A pokud jde o dědictví - nejvíce si cením toho nehmotného, kterého se mi dostává a dostávalo od rodičů a prarodičů ještě v době jejich života. Hmotné dědictví je téměř vždy jablkem sváru mezi pozůstalými a svým způsobem nezaslouženým příjmem. Mnohem praktičtější mi připadají znalosti, dovednosti a životní moudrost, které dědím průběžně a doufám, že ještě dlouho budu.
BTW: Nemyslím si, že peníze kazí charakter. Spíš mám pocit, že pro takový charakter mají magnetické vlastnosti. Zřejmě ale závisí i na druhu té špatnosti. Spousty lidí se peníze nedrží, ačkoli o jejich dobrém charakteru mám vážné pochybnosti a je zjevné, že by jim více peněz nevadilo.

Souhlasím. A jenom dodám, že mě vždy nepotěší, když třeba Gates vyplázne x mil. dolarů na nějakou charitu, místo aby je investoval do technologií a kosmonautiky.
Většina těch rádobyhumanistů adoptujících děti v Africe nebo poskytujícím jakoukoli humanitní pomoc si zřejmě neuvědomuje následky svého konání do budoucna, svůj falešný alibismus způsobený pokřiveným pohledem na věc a jejich charakter zkažený penězi, kterými disponují.

Ideální úspory jakéhokoliv člověka na konci života by měly být 0+ . Přičemž to plus je částka nutná na slušný pohřeb. Totéž platí pro lidstvo. Pokud jsme schopni kvantifikovat bohatství, musíme být schopni kvantifikovat bídu. Jsme-li poblíž nuly pak je čas šetřit na rakev. K nule se dostaneme tak, že budeme rvát peníze do těch chudých částí lidstva, které nemyslí na nic jiného než je prožrat. Chudé části lidstva, které nevezmou rybu, ale síť (pokud jim dáváme síť a ne rybu...cha cha cha cha!) si zaslouží přejít na plusovou stranu, protože mají perspektivu. Takže? Takže aby lidstvo přežilo nekrmte chudé, ale dovolte jim pracovat. Ti, co nechtějí pracovat táhnou lidstvo do hrobu. Ostatně lenost patří k smrtelným hříchům, ne? A my, bohatí? Nedávejme ryby, ale sítě. Tím nemyslím ty sociální.