Volební pat: co dál a s jakým dopadem na trhy?

Jirko, podle mne jsou statistiky vždycky trochu nalevo. Proč? Vezměte to tak: kdo je dělá, tedy kdo se ptá? Ten, kdo potřebuje peníze. Tedy člověk chudší. A koho se ptá? Toho, kdo mu zadarmo věnuje svůj čas. Určitě se tedy neptá podnikatelů, tedy lidí lépe situovaných, ti ho jaksi pošlou někam, protože je to pod jejich úroveň a co je komu do toho, co si myslí. A když k tomu přičtete, že tazateli musíte říci své jméno a adresu (to pro kontrolu, zda tazatel odvedl svoji práci), čemuž ale dotazovaný může, ale nemusí věřit, pak máte obrázek dokonalý: když si chce tazatel vydělat, utvoří si kolem sebe okruh známých, kteří mu dovolí uvádět svoje jméno do dotazníku pro výzkum veřejného mínění. Protože nepatří k bohatým, zákonitě si utvoří okruh známých přibližně své příjmové kategorie, nezřídka narazí na jiné tazatele a vzájemně si takto vypomáhají. Mám několik známých, co pracují pro různé agentury pro výzkum veřejnho mínění, takže to berte jako solidní informaci přímo od pramene (a přidám Vám perličku: jeden ze známých pracoval na sexuologickém výzkumu, který se týkal poruch erekce u mužů. Měl dát sexuologům kontakt na sebe s tím, že oni tento kontakt předají a pokud se bude některý z pacientů chtít zúčastnit výzkumu, má se mu ozvat. Pochopitelně, neozval se mu nikdo. S touto poruchou se muži těžko svěřují lékaři, natož pak nějakému zkoumateli. Sdělil tedy své výzkumné agentuře, že se nikdo neozval, a považoval věc za vyřízenou. Načež dostal příkaz, že MUSÍ za každou cenu najít někoho s poruchami erekce, protože agentura musí splnit výzkumný úkol. Takže zašel za dalším známým (pochopitelně, s uvedením jeho jména a kontaktu!!) a udělali spolu rozhovor. Stálo ho to flašku Rumu, ale úkol vyplnil. Stačí to k ilustraci, jak se výzkumy veřejného mínění dělají?)

Musíme doufat, že všeobecný růst vzdělanosti a penetrace internetu postupně umenší tmářství a lidskou závist a osvítí cestu k liberální ekonomice a blahobytu.

Můj názor vychází ze statistik zveřejňovaných v průběhu voleb a částečně z logické úvahy. U mladých voličů se názory teprve formují. Ovlivňuje je vše, co kde slyší nebo čtou. V minulosti neměly demagogické projevy komunistů tak silnou konkurenci, takže bylo snadné skouznout k mylným představám o tom, co je správné. Dnešní mladí mají naštěstí alternativy a mohou si svobodně vyměňovat názory. Ačkoli líných bude asi vždy dost, ti novodobí líní přijímají sliby levice mnohem častěji jako tlachy a nesplnitelné sliby. Jsou zkrátka realističtější. Mezi staršími lidmi je ještě spousta těch, kteří se nepřestali politiků bát a spousta těch, kteří moderním směrům nerozumí. Naopak mladí bez ohledu na míru jejich pohodlnosti v drtivé většině případů nijak nepodléhají tlachům o ničem, jaké předvádějí zejména starší komunističtí politici. Dá se říci, že mladý pohodlný volič spíše nevolí vůbec, než aby volil slibotechny sociálních jistot. Proto jsem ohledně odumírání voličské základny KSČM hodně optimistický. A ČSSD nemá k této straně myšlenkově daleko.

Také se obávám, že Váš názor o oslabování levice je spíše zbožným přáním (i mým :-)

Rád bych věřil vašemu názoru, ale já si myslím, že zaměstnanců s nižším než průměrným příjmem, lidí pohodlných, neiniciativních, sázejících na pomoc státu je mnohem více než těch druhých a proto musí vždy vyhrát levice. Vidíme to i v Evropě. Rád bych se mýlil.

Předčasné volby mi také připadají jako nejpravděpodobnější varianta. I když bych se nedivil ani tomu, kdyby Topolánkově vládě byla vyslovena nedůvěra a Topolánek pak byl vystřídán někým, kdo nebude tolik vadit Paroubkovi a naopak, a budeme mít reprízu velké koalice. Modlím se, aby to tak nedopadlo. Nemyslím si, že velká koalice by byla schopna nastartovat potřebné reformy. Levice je bagatelizuje nebo odmítá. Spíše bychom se dočkali dalších parametrických paskvilů.
Ať už to dopadne jak chce, levice bude s přibývajícími léty ztrácet, protože mezi jejími voliči převažují starší a méně vzdělaní. Ti starší pravděpodobně proto, že jejich myšlení je poznamenané z dob vlády KSČ. Mladé se jim naštěstí už v takové míře zblbnout nedaří. Zásluhu na tom má pravděpodobně vyšší míra vzdělanosti a rozmach informačních technologií. Komunisti moc dobře věděli, jak je důležité blokovat svobodnou výměnu názorů. Dnes už se jim to snad nepodaří. V tom je naše naděje.