Ptejte se Jaromíra Soukupa ze Strany zelených!

Šetření ve smyslu příliš opatrné investování nevede k rozvoji. Ale šetření energií znamená, že je právě na ty investice víc, protože ty peníze zbytečně nepropálíme. Ale tyto teorie nejsou podstatné. Podstatné je, že naše planeta není perpetuum mobile. Když budeme spotřebu zvyšovat, jednou budeme na dně. A nebude to trvat dlouho. Právě fakt, že se těží už i v hůře přístupných místech, méně vydatná ložiska a méně kvalitní ropa a uhlí svědčí o tom, že zásoby se tenčí. Taková těžba je nejen dražší, ale i pomalejší a za nějaký čas nebude stačit poptávce. K jiným zdrojům se musíme přesunout určitě. Ale ty budou těžko stačit na pokrytí současné spotřeby, natož rostoucí. Dokud se nám nepodaří zvládnout umělou řízenou termonukleární reakci v zařízení s přijatelnými rozměry a hmotností, můžeme využívat jen nějakým způsobem transformovanou sluneční energii. Vítr, vodní elektrárny, biomasa, solární panely - všechno pohání slunce. Přímořské státy mají ještě možnost využívat přílivové elektrárny. Ty zase pohání svou přitažlivostí Měsíc. Vodík se dá vyrábět elektrolýzou vody, což je jen ztrátová transformace elektřiny, nebo chemickou reakcí (typicky kyselina + kov), což není opět obnovitelný zdroj a vznikající soli kovů jsou nebezpečným odpadem. Nic jiného, než šetřit nám nezbývá. Kromě toho velké energetické ztráty nám oteplují planetu, což způsobuje další drahé problémy.