Jsou zdravotní pojišťovny zabijáky aktivních lékařů?

Omlouvám se ale správný link na zmíněnou stránku je zde: http://www.vzp.cz/klienti/informace-a-zivotni-situace/prehled-vykazane-pece

Zajímá vás, kolik stála zdravotní péče, kterou jste čerpali v loňském roce a chcete případně své pojišťovně pomoci odhalit nesrovnalosti? O vystavení Přehledu vykázané zdravotní péče můžete požádat dopisem, nebo osobně přímo na pobočce VZP.Požádat můžete jen o svůj vlastní přehled nebo o vystavení přehledu za své nezletilé dítě. http://www.vzp.cz/klienti/informace-a-zivotni-situace/prehled-vykazane-pece

zdravotní pojišťovny jsou zabijáky. Nejen lékařů, ale hlavně peněz. Ve vztahu nemocný pacient a lékař, který mu pomůže je pojišťovna navíc. Když mám zdravotní problém, hledám pomoc u lékaře a ne u pojišťovny.

Co rikaji diskutujici na Ratha? Vyresi situaci? Osobne ho rad nemam, ani jeho nazory...

Diskutující vyhledávají zástupné příčiny problému. Na jedné straně jsou vysoké výdaje ze systému dány tím, že lékaři, dealeři léků i zdravotní pojišťovny chtějí mít příjmy jako jsou na západ od Aše. Na druhé straně je příjem do systému zjednodušeně dán podílem 13,5% hrubého příjmu zaměstnance, který dnes činí v průměru méně než 600 euro měsíčně, tj. asi čtvrtinu proti stavu západně od Aše. To je dáno tím, že před 15 lety byl stanoven kurs koruny podle veksláků (18 Kč/marku) a ne podle reality. Až budou příjmy českých zaměstnanců v reálném kurzu vůči západní úrovni, pak i těch 13,5% na zdravotní pojištění bude představovat absolutně několikrát větší částky a na všechny protestující se dostane – lékaře, dealery léků i pojišťovny. A nakonec budou spokojeni i plátci pojistného, kteří si tím péči v nemoci předplácejí - ale ti by měli být spokojeni PŘEDEVŠÍM! Howgh.

Též zdravím. To asi není na komentář, ale vymyšleno to dávno je. Krátce: Hlavní jsou dvě změny: 1. Převést nemocenskou a následně i invalidní pojištění na zdravotní pojišťovny. Převod nemocenské je již připraven, byla provedena nezávislá ekonomická studie, kolik by se na této změně ušetřilo. Důvody jsou zřejmé - jednak zainteresování pojišťoven na celkových nákladech (to souvisí s článkem) a také to, že pojišťovny mají daleko lepší možnost kontroly než sociálka. Od současné vlády ale těžko čekat, že by to realizovala. 2. Tři varianty: a) Spoluúčast. Poplatek za návštěvu lékaře, platba za použití sanitky s výjimkou případů ohrožujících život nebo úrazů, běžné léky platí pacient nebo poplatek za balení léku (10 Kč), popř. obojí. Vyšší poplatek za návštěvu specialisty, pokud není na doporučení praktika. b) Z povinného solidárního pojištění hradit pouze léčbu nákladných, vážných a vrozených chorob, ostatní si pacient platí sám nebo se může u pojišťovny dobrovolně připojistit. Pojišťovny mohou nabízet různé pojistné plány, co se týče dobrovolné složky. c) Obdobná varianta spolu s osobními účty (návrh ODS). Ve všech případech nehradit z pojistného stravu (vůbec - nejde o poplatek za pobyt v nemocnici nebo lázních, prostě stravu si každý platí sám). Limity nikoli, důsledná kontrola racionality ze strany pojišťoven ano. Dá se to všelijak vylepšit, ale na to tu není prostor.

Praktičtí lékaři zavřou 6. října své ordinace a symbolicky pět minut po dvanácté zahájí protest před budovou ministerstva zdravotnictví. Ze svých problémů totiž viní právě ministryni Miladu Emmerovou a chtějí, aby premiér Jiří Paroubek zvážil její odvolání, případně ustavil zmocněnce, který by na rozhodování ministryně dohlížel.

Společný postoj výrobců originálních a generických léků přineslo setkání zástupců Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS) a České asociace farmaceutických firem (ČAFF) na jednání 13. září 2005. Výrobci originálních i generických léků vyjadřují nespokojenost s postupy ministerstva financí, které určuje maximální ceny léků, ale i ministerstva zdravotnictví, jež rozhoduje o úhradách ze zdravotního pojištění. Obě asociace požadují zjednodušení způsobu stanovení maximálních cen léků a zvýšení transparentnosti při jejich kategorizaci. Varují také před připravovanou novelizací zákona o léčivech, jež by mohla vést k nebezpečným změnám ve farmakoterapii. Samy asociace budou usilovat o další zvýšení etických standardů svých firem.
Stanovisko obou asociací znamená pro současnou diskusi o financování zdravotnictví sblížení postojů dvou významných skupin: výrobců generických léků a výrobců originálních přípravků. „Společným prohlášením chceme upozornit, že obě asociace zastávají stejnou pozici k trvajícím obtížím a neprůhlednosti při rozhodování o cenách a úhradách léků. Postupy ministerstev zdravotnictví a financí nejsou v souladu s Transparenční směrnici EU,“ shrnuje význam schůzky obou asociací výkonná ředitelka MAFS Jana Mikotová.
Neméně důležitým závěrem společné schůzky byl ostrý nesouhlas generických i originálních výrobců léků s některými navrhovanými změnami zákona o léčivech 79/1997. „Nesouhlasíme zejména s úpravou, podle které by lékárník mohl bez konzultace s ošetřujícím lékařem pacientovi vydat jiný než předepsaný lék, kdy by vydaný lék obsahoval stejnou účinnou látku v jiné formě nebo síle, nebo by obsahoval pouze podobnou účinnou látku. Také pacientské organizace by měly novelizaci zákona věnovat zvýšenou pozornost,“ říká Lumír H. Kroček, výkonný ředitel ČAFF.
Výrobci léků se shodli na společném postupu i v otázce etiky propagace léků. „Cílem samoregulace farmaceutického průmyslu je, aby se výrobci léků při propagaci léčiv řídili vysokými etickými standardy. Tak by ji také měli vnímat lékaři i laická veřejnost. Etické kodexy obou asociací jsou si velmi blízké a chceme usilovat o jejich další sbližování,“ uvádí PharmDr. Petr Svoboda, předseda MAFS. Zástupci ČAFF a MAFS vyjádřili vůli vytvořit jeden společný etický kodex závazný pro členy obou asociací a shodli se na postupu příprav.
„Obě asociace budou i v blízké budoucnosti pokračovat v jednání a hledání oblastí společného zájmu. Naším společným zájmem je, aby českým pacientům byly dostupné kvalitní léky, které se k nim budou dostávat bez zbytečných průtahů, a aby propagace léků jejich výrobci probíhala na vysoké etické úrovni,“ dodává PharmDr. Petr Svoboda.

Stat plati malo za statni pojistence, my platime malo na svem pojisteni. A navic se plytva, plytva, plytva. Nikoho nic nezajima, protoze je to vsechno "zadarmo". Takze:
1. nutna motivacni a regulacni spoluucast
2. omezit zasahy statu do fungovani pojistoven
3. posilit kontrolni cinnost pojistoven, zredukovat stavajici sit na zaklade kvality pece
4. zaroven ale uvolnit podminky pro vstup do systemu
5. zpristupnit pacientum udaje o kvalite pece v jednotlivych zdravotnickych zarizenich
6. fixni cast ze spotrebni dane (cigarety, alkohol, pohonne hmoty) automaticky prevadet do systemu verejneho zdravotniho pojisteni
...

Limity jsou samozrejme potrebne, protoze nase finacni moznosti nejsou neomezene. Muzete mit lecbu rakoviny tlusteho streva za 60 tis za rok a taky za 600 tis za rok. Pricemz ucinnost bude troufam si odhadnout o 10% vyssi u drazsi formy lecby. Samozrejme pokud to budete vy osobne nebo vas pribuzny, tak budete chtit lecbu za 600 tis o 10% ucinejsi. Opacne, pokud to bude cizi clovek, vetsina lidi rekne ze o 10% vetsi ucinnost je malo a ze to ten rozdil 540 tis nestoji. Protoze to musi platit, ze svych dani. " Lidi je na svete hodne" slovy pétépaka z "Cernych baronu". To vse pak vede ke korupcnimu jednani. Pokud se pacienti dozvi, ze existuje lecba drazsi, tak ji vyzaduji. Dela se to vsak tak, ze se to laikum nebo pacientum ani nesdeli, aby nebyli "otravni " nepozadovali pak neco, co stejne pojistovna nezaplati nebo nepovoli. Anebo se pacient informuje, ze existuje drazsi ale ucinejsi zpusob lecby v ocekavani nejake protihodnoty od pacienta anebo cestnejsi lekari pacienta poslou za reviznim lekarem, ktery ma posledni slovo a zase zalezi jak je revizni lekar chamtivy. Mezi temito cernobile popsanymi moznostmi existuje mnozstvi jemnych nianci, kdy mohou dve lecby stejne ucinne, ale jedna je 2x drazsi avsak nema tolik nezadoucich ucinku. A ty mohou byt zase banalni nebo zavazne. Soucasne nastroje k omezeni narustu finacni narocnosti zdravotnictvi jsou velice hrubé, asi jako bychom pouzivali pazourek, nebo pestni klin misto ostreho chirurgického skalpelu pri operaci slepeho streva. Tj. mohu pouzit napr. onemocneni levny lek, ale komplikace defakto lecbu prodrazï o hospitalizaci, nebo lek drazsi, ale pacient muze behem par dnu byt zdravy. A zase u nekterych postupu je to jiz spocitane v tzv. cost-benefit studiich, u vetsiny lecebnych postupu tyto studie chybi a lekar se ridi spise intuici. V dnesnim pojeti limitu se vsak vyplati nic nevedet a nebo kdyz vim delat, ze nic nevim - protoze bych mohl byt penalizovan. Takze pokud ma pacient napr. asymetricky otok dolni koncetiny, predepsat jen masticku a a predstirat, ze me ani ve snu nenapadlo, ze by se mohlo jednat o zivotu nebezpecnou trombozu hl. žil, a modlit sek k panubohu ze se pacient sam uzdravi. V opacnem pripade bych musel pacienta odeslat k hospitalizaci k upresneni diagnostiky s nasazenim drahych antikoagulacnich leku pokud se diagnostika potvrdi. Resume1) takto hrube nastroje regulace -pestni kliny bud nepouzivat dokud nebudou skalpely, tj presne regulacni metody. 2) mel by rozhodovat pouceny pacient. - jak poucit pacienta to by bylo na dalsi dlouhe tema, ale melo by to jit, - v dobe internetu - pacient by mel mit narok na tzv. druhy nezavisly nazor na lecbu a pokud by se potom takto rozhodl pro ucinejsi ale drazsi terapii, mel by na tom finacne participovat. Jan pospisil

Problém je, že lékaři zpravidla neumí počítat.Zdravotnictví není nefunguje jako běžné podnikání. Pokud systém neoperuje se skutečnými penězi a o zakázce rozhoduje pouze zadavatel (pacient) a zhotovitel (lékař) a platit to má někdo třetí a to bez možnosti kontroly a možnosti zásahu, tak by to šlo tak, že si každý lékař bude vesele léčit pár pacientů, ale stylem, aby se i s ordinací uživil. Systém by zkolaboval a po něm i pacienti. To že se léčba neplatí přímo neznamená, že je zdarma. Neomezený počet ordinací spojených s režií by jistě nebylo efektivní nakládání s vybraným pojistným. O co více by stály nadbytečné ordinace, o to méně by zbylo na léčbu.

V době, kdy se MUDr. Macek proslavil svými aférami jsem bohužel politice ještě nevěnoval pozornost. Nejde však o to, čí je to původně nápad. Spíš uvažuji o tom, proč se jednotlivé zainteresované skupiny nejsou schopny dohodnout na rozumném řešení:
Jak píše lékař výše, nelze limitovat poskytování péče, která je na druhou stranu povinná. Vlastně každý z nás má povinnost v případě, že se ocitne na místě nehody poskytnout pomoc. V našem případě jde ovšem o výjimečnou situaci a náklady v podobě odepsané části oblečení, u řidičů o obsah lékárničky za pár stovek. Jen pouhý výjezd sanitky RZP je dražší. Odborná lékařská pomoc je však služba a za službu je třeba platit. Jestliže má lékař povinnost ji poskytovat nejen, když je svědkem nehody, nelze po něm chtít, aby ji poskytoval nezištně. Nelze ani bránit lékaři, aby poskytl pomoc v potřebné míře a kvalitě jen proto, že na jiném pacientovi spotřeboval nadlimitní náklady. Stejně tak mi připadá příšetně nelidské nechat zemřít nebo odmítnutím včasné péče navždy zmrzačit člověka, který potřebuje neodkladnou pomoc. Tady nejde o majetek. Chudoba se dá přežít a lze se jí i zbavit. Život a zdraví jsou hodnoty nenahraditelné a lze je pouze ztratit. Smyslem zdravotního pojištění by proto mělo být poskytnutí pomoci v kritických případech. Zde je místo pro solidaritu. Kdo takovou solidaritu bude zneužívat, měl by být trestán na majetku, ne na životě či zdraví. Současné limity dokonce takto trestají jiné osoby, než ty, které se o jejich vyčerpání zasloužili. A nerozlišují, zda je to vina lékaře podplaceného farmaceutickou firmou, pacienta, který hazarduje se svým zdravím nebo zda k tomu došlo náhodným výkyvem v nemocnosti klientů jednoho lékaře. Takové limity jsou zrůdné.
Limity by měly pouze signalizovat, že něco není v pořádku. Na takové místo by se měla zaměřit odborná kontrola pojišťovny a potrestat viníka pokutou, případně limit upravit, jestliže je překročen důvodně. Je pravda, že je na trhu řada léků se stejnou účinnou látkou, ale s různými vedlejšími účinky. Někteří pacienti jsou alergičtí na některé léky, které jiným problém nedělají. Je nesmysl, aby kvůli byrokraticky nastavenému limitu mučil lékař pacienta lékem, který mu dělá zle a vynutí si další nákladnou péči, které se mohl vyhnout použitím správného léku. Proto docela chápu lékaře odmítající takovéto limity.
Důvody farmaceutických firem asi není třeba rozvádět. Pacientské svazy budou přirozeně odmítat cokoli, co není zadarmo. Pojišťovny by musely vyvinout větší úsilí při zkoumání oprávněnosti čerpání nadlimitních úhrad za léky a péči. Paušální limity jsou pro ně pohodlnější. A vzhledem k tomu, že stát přerozděluje pojistné, nemá pro ně ani smysl snažit se bojovat o klienty. Prostě se jen přiživují na systému tak, jako ty ostatní. Jsou jen zbytečnými kolečky v soukolí mezi státem a lékaři. Ale nemusely by být.

Právě to je kámen úrazu. Z peněz odvedených na spotřební dani není hrazena jejich následná léčba. Kdyby místo spotřební daně připláceli na svém zdravotním pojištění, systém by byl rozhodně účelovější.

Kuřáci a alkoholici jsou jediní, kteří si vlastně případnou léčbu "předplácejí" - ve spotřební dani. To byste musela zohlednit i úrazy horolezců a rogalistů a narkomany a bůhvíco ještě. Myslím, že jde spíš o to, že z té spotřební daně za tabák a alkohol nejde nic do zdravotnictví - a to by mělo.

Je to samozřejmě citlivé téma. Jedno je však jisté. Pokud společnost na někoho klade povinnost poskytovat službu komukoli, kdo ji vyžaduje, je povinností té společnosti za takovou službu platit. Nelze chtít po poskytovateli služby, aby platbu za svou službu vyžadoval po tom, komu ji poskytl, či dokonce platil svoji službu ze svého. Je-li tedy povinností lékaře ze zákona poskytovat zdravotní péči každému, kdo ji potřebuje, je povinností státu za takovou péči lékaři platit. Pokud si vzpomínám, tak naše poslední ministryně zdravotnictví (obě dvě) naprosto odmítaly, že by si pacienti měli u lékaře cokoli platit přímo. S tím lze v kontextu s výše uvedeným souhlasit. Stát si pak musí takovouto péči vyúčtovat s pacienty sám. Jak to udělá, je už téma na další diskusi. Limity na pacienta, které jsem navrhoval v příspěvku níže, nesmí omezovat lékaře. Stát tedy musí uhradit i péči přes limit a částku nad něj získat od pacienta třeba formou splátek. Tím by lékaři byli z tohoto problému venku. Je však třeba nějak je zainteresovat na hospodárnosti léčby. Jistě souhlasíte, že kvalitní léčba nemusí být nutně nejdražší. Naopak šetření na nesprávném místě (viz. příspěvek paní Jarmily výše) může léčbu pořádně prodražit a navíc pacienta poškodit. Měl by tu tedy být nějaký kontrolní mechanismus, který odhalí lékaře se sklonem k nehospodárnosti, případně protěžující preparáty určité farmaceutické firmy apod. Jaký kontrolní systém byste navrhoval?

Dobry den, vyse popsane body nejsou "mym lekem", jak jsem psala, sestavil je pro nas jeden z nami oslovenych lekaru. Kdyby bylo na mne, okamzite bych do systemu zavedla ucast pacienta - jeho prispevky na lecbu, leky, hospitalizaci (pro lidi s nizkymi prijmy by tu byl stat, ktery by mezeru vyplnoval) a zvysila pojistne (na ukor socialniho pojistneho). System by mel zacit vice fungovat na pojistnych principech - kourite, jste obezni, pijete vice nez "zdravo", priplatte si na pojistnem vice. atd... vydalo by to na samostatny clanek :)

S limity mám svoje neblahé zkušenosti již z doby socialismu. Moji spolužačku, studentku střední školy, odmítla lékařka uznat s hnisavou angínou, že ten den překročila limit nemocných pacientů. Takže se vše konalo až další den, kdy už nezabraly ani penicilínové injekce. Dívka byla nejprve měsíc v domácím léčení, posléze dostala kloubní revmatickou horečku, byla půl roku ve špitále, kde dlabala antibiotika po kilech. Léčba vyšplhala do statisíců a měla obrovité štěstí, že špitál limity neměl a že jí nezůstaly trvalé následky. I tak se doléčovala skoro pět let, kdy si na sebe musela dávat obrovský pozor a chodila každé dva měsíce na kontroly a na vyšetření. Na rok musela přerušit studium a milou školu následně dodělávala dálkově v Praze, neb získala alergii na místo. Kdykoli se objevila v původní škole, do tří dnů měla opět 40-stupňové horečky a opakovanou hnisavou angínu. To byl následek úspory jedné tuby penicilínu a jednoho papírku na neschopnost. Hlavně když se šetří, nic není zadarmo. Tím chci říct, že i šetřit se musí s rozumem.

Tak to jsem tedy na paní Kateřinu zvědav - protože pokud si paní Simona myslí, že z daní z našich mizerných platů lze pořídit úroveň lékařské péče v dnešní úrovni euroatlantické civilizace - obávám se že ani omylem. Akorát to těm lidem jaxi nikdo nechce říct, že dnešní moderní medicína je jen pro bohaté (nebo u nás jen za úplatek) - a že pokladna zaplatí vždycky jen něaké to základní minimum, ale určitě ne drahé léky, a kdo na to nebude mít tak v případě nouze zbytečně zemře dřív než si to stačí uvědomit.

nepovedala by som, ze ide o dumpingove ceny, aj ked si kupujete bezne lieky bez predpisu za plnu uhradu, tak su najlacnejsie tie od Zentivy

A ještě bych k tomu dodala: - přímá kontrola odvedené práce pacientem, tedy po ukončení léčby je mu předložen účet, který podepíše, jinak nebude od zdravotní pojišťovny proplacen. Takto se může stát, že pacient je zdráv, k lékaři nechodí, ale na jeho jméno je fakturována zdravotní péče a léky, které on nikdy neobdržel. Výjimkou by byli duševně choří, děti (u nich by podepsal zástupce) a pacienti v bezvědomí (třeba po havárii), tam by byli svědci nebo jiná forma. - důraz na prevenci. Pokud je lékař placen kapitační platbou, tedy podle počtu pacientů v evidenci, co dělá pro prevenci ve svém obvodu? Pokud nic a spoléhá na to, že zdravotní pojišťovna uhradí vše, pak snížit kapitační platbu. Možná by to stačilo a ani by nemusela být spoluúčast.