Banky se bojí konkurence a informovaných klientů

- poplatky se rušit vážně nebudou, přečtěte si to lépe :-) - velice rychle zavést "něco" nepůjde
Jinak jít za lepším je úplně normální tržní prostředí. Spíš je hloupé pokutovat za to, že si člověk vybírá.

K ceníkům jsem již své výhrady zde v diskusích uváděl. Nemožnost vyčíst některé návaznosti mezi položkami nebo dokonce neuvádění některých poplatků v ceníku je to, co mi na nich vadí v prvé řadě. Není úlohou státu nařizovat bankám, kolik mají chtít za tu kterou službu. To je věc trhu. Stát by však měl bdít nad dodržováním pravidel hry. A účtování poplatků, které ve veřejném ceníku neexistují, nebo je nelze z takového ceníku jednoznačně a snadno odvodit, je nefér hra bank. Tady banky hřeší na to, že se stěží najde blázen, který se bude soudit pro poplatek ve výši kolem 5Kč, který byl účtován při ojedinělé operaci navíc, aniž by byl v ceníku. Zde by státní dozor měl fungovat.
ad Jednotná terminologie ceníků) Dobrý nápad. Počet termínů by neměl být konečný, ale měla by být možnost nechat zaregistrovat nový termín. Státní orgán, který tuto terminologii bude spravovat by pak neměl dopustit, aby byl založen nový termín pro něco, co již ve slovníku existuje.
ad Uvádění celkové ceny operací) Toto může být problematické, neboť řada poplatků je vázána na odběr dalších služeb. Výčet poplatků by pak musel obsahovat všechny možné kombinace služeb, které mohou celkovou cenu ovlivnit. Na internetu to lze řešit poplatkovými kalkulačkami, v int. bankovnictví, které "zná" výčet služeb odebíraných klientem je to ještě snazší (a je s podivem, když to není využíváno bankou), ale v papírových cenících je to problém. Myslím, že uspokojivé by bylo řešení, kdy by základní poplatky byly označeny např. písmeny a u složitějších plateb pak byly uváděné všechny složky platby, které jsou v platbě zahrnuté v podobě výčtu těchto znaků. V bankovních aplikacích by měl být klient o poplatku za transakci informován na potvrzovací obrazovce před odesláním příkazu. Pak by např. zbytečně neplatil poplatek za odloženou platbu, pokud nastaví datum splatnosti na pozdější, než aktuální. Oprávněnost toho poplatku je další téma. Pochopil bych poplatek za expresní vyřízení.
ad Povinné informování veřejnosti o změnách ceníku a časové omezení platnosti) Povinnost zveřejnění změn ceníku s dostatečným předstihem považuji za samozřejmost. Povinnost informovat o změnách státní orgán bankám neublíží a určitě přispěje ke kulturnějšímu chování bank. Takže souhlas.
ad Informování klientů o konkrétních dopadech změny ceníku) Dopady na konkrétního klienta nemůže přesně určit ani sám klient, leda by byl jasnovidec. Stačí změna zaměstnání, svatba, rozvod apod. a situace se může hodně změnit. Klient musí sám reagovat na vlastní momentální potřeby. Informace o dopadech na průměrného klienta jsou zcela bezcenné. Důležité je, aby ceníky byly ÚPLNÉ a PŘEHLEDNÉ. Jinak tento bod považuji za nesmyslný.

To je pravda, ze to zaplatime tak jako tak. Rozdil je vsak v tom, ze naklady na zmenu systemu (prenositelnost) jsou jednorazove, kdezto me naklady na zmenu uctu jsou opakovane pri kazde zmene uctu. Ja verim, ze klientum by se to vyplatilo, protoze nizsi prestupni bariery znamenaji vyssi konkurenci mezi bankami a timpadem nizsi popatky. Pro bankovni mastodonty by to znamenalo ovsem nizsi zisky, ktere ted maji pohodlne z poplatku, tak se tomu budou zuby nehty branit.

Aha to to jste zase vy :-) Ale proč to všechno přenášet na banky ? To je přece problém každého z klientů, aby si spočítal, jestli se mu přesun vyplatí. Stejně tu obrovskou investici zaplatíme my jako klienti.

Jiz jsme to diskutovali na mesci.cz. Problem neni dvakrat navstivit banku, ale zmenit sve cislo uctu v databazich u vsech obchodnich partneru, zamestnavatelu, socialky, ... To je proces minimalne na tydny, ale spis na mesice.

Jasně, všichni půjdem k bance, která poplatky nemá. Jakmile bude mít trochu víc klientů, poplatky zavede, přece nepřijde o lehce vydělané peníze, takže se vrátíme k bance, která je mezitím v panice zrušila, protože jí klienti odchází, avšak ouha, velice rychle je opět zavede. Takže tady budeme tak nějak tím naším bankovním systémem cirkulovat:-) Já myslím, že to je o chybějící tradici, nenažranosti a snaze se zalíbit českého managementu vlastníkům respektive cízímu managementu, protože vlastnictví je tak rozdrobené a nepřehledné, že o vlastnících se ani moc mluvit nedá. (Omlouvám se akademikům za jednoduchost.)

Kam? To je ten problem. Ceny jsou u vsech hlavnich bank takrka stejne, takze kdyz si jeden spocte naklady na prestup do jine banky (coz neni ani tak poplatek za zruseni, ale naklady na informovani o zmene vsech ocbchodnich partneru, zamestnavatele, atd) - skoro se vam to nevyplati.

Řešení je to pěkné, ale teď mi řekněte, co všechno se tím pro klienta změní. Do staré banky kvůli uzavření účtu budete muset, do nové otevřít nový účet taky. Trvalé příkazy budete muset zrušit a zavést znovu. Použitelné je to určitě pro příchozí platby a usnadnění pro inkasa.

Souvisí to hodně i se zralostí klientů a s jejich selským rozumem. Až průměrný Čech udělá pár finančních kotrmelců, začne tvrdě vyžadovat co nejpřehlednější smlouvy a co nejjednodušší poplatky. První banka, která bude schopná to nabídnout, získá konkurenční výhodu. Snad ještě prospěšnější, než jakási regulace bank, by byla osvěta.

Jeste bych pridal svuj skromny nazor na regulaci chovani bank statem - tohle je problem klientu a nikoho jineho. Pokud mi banka uctuje poplatek i za to kdyz si na ucet poslu penize (coz je cista nehoraznost pr. Komerni banka ma poplatek 17USD za wire transfer) tak zvednu kotvy a pujdu o (bankovni) dum dal.

Kdyby se všechno mělo řídit Vaší logikou, tak by nemusela platit ani další pravidla, která svazují "svobodný" trh, např. celý zákon na ochranu spotřebitele, reklamační lhůty, zákon o cenách ... Podle mě by se stát měl postarat, aby mohlo fungovat aspoň normální tržní konkurenční prostředí a ne různé "tiché dohody" - viz stavební spořitelny. Tj. minimálně zrušit různé poplatky za rušení služeb a účtu, donutit vydávat přehledné ceníky, včas informovat zákazníky a při nesouhlasu s novým ceníkem jim včas umožnit odchod. Všechno to jsou absolutně normální věci, které by při rovnoprávném postavení bank a zákazníků fungovaly. Přechod se stejným účtem - to je ideální řešení, které sice není zadarmo, ale když to jde u telefonních čísel, nevidím důvod, proč by to nešlo i u čísel bankovních účtů.
Z druhé strany některé nápady jsou opravdu trochu přehnané - např. převod i všech služeb spojených s účtem, centrální publikování na státními institucemi, zásahy do balíčků a jednotná terminologie ceníků (opět kromě požadavku jasnosti, aby se v tom bylo možné orientovat a nebyla tam spousta věcí skrytých).

ad Povinný přestupní servis) Je-li to žádané usnadnění pro klienty (věřím, že ano), pak by jej tržně uvažující banka měla automaticky zavést, neboť tím může usnadnit přetahování klientů konkurenci. Nabízí se tedy otázky: a) Umí se banky chovat tržně? b) Mají banky zájem chovat se tržně a konkurovat si? c) Brání nějaká právní překážka v zavedení takovéto služby? Je velmi nepravděpodobné, že by a) neplatilo. Pokud neplatí c), pak z toho lze vyvozovat kartelovou dohodu, nebo přinejmenším společný hřích: co si nemohou dovolit jinde, to si zde banky vynahradí. Spíše než zavedení povinného přestupu bych proto doporučoval prozkoumat, proč tato možnost již přirozeně nevznikla.
ad Výstupní poplatky) Pokud by banky vybíraly poplatky za administrativní náklady již na začátku (každá služba musí jednou logicky skončit), mohly by takové příjmy za dobu trvání služby zhodnocovat a výnos by pak umožnil snížit celkové náklady na tyto služby. Proto výstupní poplatky za zrušení účtu nebo trvalého příkazu považuji za nečestný způsob, jak odradit klienta od ukončení odběru nevýhodné služby. Zvláště pokud současně neexistují poplatky na vstupu, přestože administrativní náklady na založení účtu či TP budou jistě větší.
ad Trvalé číslo účtu) V této otázce by měly být porovnány náklady na zavedení této možnosti a případnou správu registru čísel účtů s náklady na informaci o změně čísla účtu na protistranách klientů.

Mam bezny ucet u Ceske sporitelny, Komercni banky, francouzske Caisse d'Epargne a americke Wells Fargo. Wells Fargo neplatim zadne poplatky za vedeni, zruseni prevedeni apod. uctu. Seky, kreditni karty apod, online banking apod. je taky zadarmo. Caisse d'Epargne mi uctuje vedeni uctu ale jinak je vse zadarmo. Ceska sporitelna a Komerni banka uctuje vsechno - kolikrat jsem ty ucty uz chtel zrusit ale to proste v realnem case nejde, zvlast kdyz se clovek objevi doma na par dni v roce. Ceske bankovnictvi je podivuhodne absurdni.

Tady padla kosa na kámen :-) Odvažuji se tvrdit, že jestli někdy MF vyplodilo něco smysluplného, tak je to tento návrh. NÁVRH k diskusi, který se dotkne téměř každého občana.
V právních kličkách se to právě nyní nachází a především nejde o žádné regulování - možná je tam pár sporných bodů, banky se jistě vyjádří.
Za právní kličku možno považovat
- současný systém vyhlašovaných sazebníků, smluvně odsouhlasených a odporujících zákonu o cenách.
- poplatek za zrušení účtu, neobsahující zrušení služeb navázaných na účet. (proboha, tohle se vám zdá normální? Proč asi HVB tohle zrušila? Sama od sebe? :-)

Návrh s virtuálními účty se mi celkem líbí. Ovšem v případě, že jeden klient posílá peníze jinému klientovi téže banky, nyní neplatí poplatek za clearing. To by v případě virtuálních účtů alespoň částečně padlo. Plátce by musel znát skutečné číslo účtu, jinak oba zaplatí za clearing.

Ad 1 - Tohle je jedna z nejzávažnějších věcí v bankovním sektoru. Zákon o cenách to podle mě porušuje, přestože ve smlouvě podepíšete, že změny sazebníku akceptujete. Toto řeší časové omezení změn. Možnost vyjádření druhé strany. Pro normálního občana postačující...
Ad 3 - Dobrá poznámka.

Za nejpřínosnější považuji Zrušení poplatku za ukončení smluvního vztahu (3.2. Výstupní poplatky) a na něm navázané 4.5. Časové omezení platnosti změn ceníku. Za těchto dvou okolností může klient v pohodě změnit banku. (už jsem asi třetí zde :-) A následně s tím souvisí zmíněná přenositelnost, která ulehčuje administrativní tanečky při změně.
Návrh se však zaobírá i "průměrnými klienty" (co to je? Socánek, co vede za ručičku?), a jsou tam navržené dle mě zbytečné položky, např. 4.6. Informování klientů o konkrétních dopadech změny ceníku. To považuji za příliš a banky tohle dělat zdarma nebudou, aby každému vytvářely model jeho chování za posledních 6 měsíců?
A sjednocení ceníků taky nebude legrace, produkty bývají specifikované - sjednotit je možné poplatky za položky, které mají produkty společné. Mně osobně by postačilo, kdyby banky měly povinně zveřejněné kompletní ceníky na www a ne, že použijí výběr a zapomenou vybrat třeba "populární" poplatek za zrušení účtu.

Myslím, že první kroky státních orgánů by měly vést k odstranění poplatků v souvislosti se zrušením jakékoliv bankovní služby. Tím se otevře klientovi svobodný prostor pro vlastní rozhodnutí, komu svěří své finance. Především by se měl ÚOHS důkladně podívat na oprávněnost výše právě těchto poplatků, což by snad nemuselo být tak složité. V dalším kroku by bylo správné ustanovit, aby tyto poplatky, v oprávněné výši, byly zahrnuty už do poplatků za zřízení služby (lze předpokládat, že každá služba, která se zřídí, se taky jednou zruší)- pokud tedy, ehm, nějaká banka bude ochotna zřízení běžné služby zpoplatňovat. Pokud jde o jednotnou strukturu tarifů, tak to vidím spíš skepticky. Banky si snadno vymyslí "nestandardní" služby a budou je chtít ke standardizovanému ceníku přilepit s tím, že přeci existuje vývoj a ten nelze administrativně brzdit. Klient se bude asi nadále muset v džungli nabídek orientovat asi tak, jek to je třeba u telefonních operátorů nebo brzy bude u obchodníků s elektřinou. Za naprostý základ bych ale viděl tu svobodu, kterou mu dá možnost bezúplatně opustit svou banku nebo tam aspoň zrušit část služeb a jít jinam.

A to centrum by se mohlo jmenovat - Big Brother :-((

Z uvedených návrhů je zřejmě nejpřínosnější zavedení přenositelnosti čísla účtu. Bohužel banky mají pravdu, pokud říkají, že implementace by je stála miliardy (dokážu si to představit, protože se živím psaním software pro banky). Naštěstí existuje levné a jednoduché řešení, jak dosáhnout přenositelných čísel, aniž by banky musely cokoliv udělat.
Pod clearingovým centrem ČNB stačí vytvořit instituci - říkejme ji třeba "virtuální banka", která bude spravovat tzv. virtuální čísla účtu. Klient kterékoliv normální banky si ve virtuální bance nechá přidělit virtuální číslo účtu. Toto číslo bude platné trvale, do smrti fyzické osoby nebo zániku právnické osoby. Zároveň klient virtuální bance sdělí, že v současnosti používá účet určitého čísla u některé normální banky.
Od tohoto okamžiku klient bude v platebním styku uvádět jako svoje číslo účtu pouze virtuální číslo účtu. Clearingové centrum ČNB, když zpracovává platbu vedoucí na virtuální číslo účtu, nahradí virtuální číslo účtu sděleným číslem účtu ve skutečné bance.
Pokud se klient rozhodne změnit banku, pouze oznámí virtuální bance své nové číslo účtu. Virtuální číslo účtu zůstane beze změny. Veškerý platební styk pokračuje dál se stejným virtuálním číslem účtu, pouze je přesměrován clearingovým centrem do nové banky.