Demografický vývoj ovlivňuje finanční trhy

Osobně si myslím, že nedojde k dramatickému poklesu počtu obyvatelstva v EU a ztotoznuji se s variantou cislo 1. Bud se budeme vic snazit, co se tyce deti, anebo budeme ekonomicky nuceni otevrit EU vice pristehovalcum.

Články na toto téma jsou vždy zajímavé.Na jedné straně se říká, že na světě je obyvatel mnoho a že je příroda neuživí. A na druhé straně se říká, že v Evropě (v Česku) je lidí málo a je jich potřeba více! Není tu nějaký podivný rozpor?

Teda napsat Švýcarsko s měkkým "í" to uz chce žaludek..:o)

Rozpor tu není, situace je v jednotlivýxh částech světa diametrálně odlišná.

Stejný rozpor mi připadá (i když to není téma tohoto článku - omlouvám se): Všichni víme, že uložiště jaderného odpadu mít musíme, ale ať to není u nás!!!

je to tak, máte pravdu. Jaderné úložiště je klasický NIMBY (not in my backyard) příklad.

Pokud bude platit, že mít děti je ekonomicky nevýhodné, pak můžeme pindat jak chceme a můžeme klidně i apelovat na nějakou morální zodpovědnost. Současné systémy jsou nastaveny tak, že mít děti je nevýhodné. A chudý můžete být klidně i bez nějakých starostí o potomky. Společnost musí nastavit podmínky a zákony tak, aby se vyplatilo vůbec nějaké děti mít, a musí nastavit daně tak, aby lidi mohli ty děti mít. Do té doby můžeme jen planě filosofovat, klidně i v celé Evropě a třeba i v Bruselu. To bude jak za komunistů: všude budou viset budovatelská hesla o podpoře porodnosti, ale lidi z nich budou mít prču. Přistěhovalci nás nevytrhnou. Je jich málo a nemají vzdělání. Vietnamci se asimilovali celkem dobře a snaží se o prvotřídní vzdělání pro děti a vysokou životní úroveň pro rodiny. Romové jsou nevzdělaní (přesto, že tu jsou proti Vietnamcům už léta) a nevzdělaní zůstanou, protože se jim nechce chodit do školy ani pracovat. Mají plnou hubu nějakých práv, ale ruce dozadu a pokud je dají dopředu, tak s nima tak leda kradou. Slušného Roma aby hledal s baterkou. Stačí se podívat na romské slumy na Slovensku a na nějaké přistěhovalce okamžitě zapomenete.

Osobně si myslím, že se lidé pouze stále schovávají za "ekonomicky nevýhodné", ale všechno to je jen o pohodlnosti. Vždyť je přeci taky velmi ekonomicky nehýhodné ale na druhou stranu velmi pohodlné spoustu věcí naší doby (auta, telefony, mikrovlné trouby apod --> možná jsou to stupidní příklady) a lidé toho hned začali využívat.
Proto já říkám, lidé nemají děti, protože jsou pohodlní a schovávají to za ekonomiku.

Pane Brzobohatý, už jsme to o dětech mockrát diskutovali. Péče o děti se jaksi automaticky předpokoládá u žen. Mladé ženy se proto na pohovoru ptají, zda je vdaná a zda má děti. Pokud je ještě nemá, nesežene práci, co kdyby se vdala. Pak se vdá a má děti. Malé děti občas onemocní a pokud chodí do školky, musí se do ní dávat a z ní vyzvedávat. Nemůžete mít proto pracovní dobu od 6.00, když školku otevírají v 6.30 a cesta do práce Vám taky chvilku trvá, odpoledne nemůžete být v práci do 18.00 a později, protože školka zavře v 16.30. Služby pro rodinu taky nejsou na odpovídající úrovni. Za komunistů se mlelo o podpoře rodiny, ale skučnost se tomu silně vzdalovala. Dneska alespoň existují automatické pračky, mikrovlnky, ženská nemusí stát u plotny a ani u pračky a polovinu domácích prací dělat ručně, všude je elektřina nebo plyn. Moje máma ještě v 50. letech vařila na sporáku, kde topila uhlím a dřevem, to musel někdo nařezat, naštípat, nanosit, vynést popel, protáhnout komín, pleny na děti vyvářela v pařáku. I tenkrát se sice mohlo vařit na elektřině, ale bylo to drahé a tedy dostupné jen pro někoho. Jsem šťastná, že my dneska tuhle rasovinu dělat nemusíme, že můžeme chodit do práce. Ale přesto služby stále pokulhávají. Žena musí vařit, ale o polotovarech se jí stále může jen zdát. Pokud jsou, jsou drahé. Hotová jídla pro denní stravování nejsou řešením, jejich chuť je fádní a pokud je budete jíst půl roku, nepoznáte, jestli jíte hovězí guláš nebo kuře na smetaně. Opravárenské služby stále nejsou k mání. Buď jsou drahé nebo nejsou vůbec (takže situace stejná jako za komunistů). Řemeslník Vám na drobnou opravu nepřijde, takže zbývá šikovný manžel, soused nebo známý. Uvedu to na příkladu: chtěli jsme v rod. domku vyměnit schody. Investice za cca 50.000,- Kč. Zareagovala až 10. !! (slovy DESÁTÁ !!) firma, která řekla, že by zakázku udělala a dokonce podle i našich představ! Ostatní buď neodpověděly nebo se chovaly tak, že nějakých 50.000,- je pro ně nic, oni snad berou zakázky jen v řádech miliónů. Ale vrátím se k těm dětem: pokud je nemáte, nemusíte se starat, kdy Vám zavřou školku, co o prázdninách, stačí Vám menší byt, menší auto, můžete odjet na služební cestu a vrátit se za tři dny. Pokud máte psa, dáte mu psí záchod a nasypete žrádlo. To se u dětí bohužel nedá. Píšu to možná tvrdě, ale je to tak. Společnost se chová tak, že Vám chuť mít děti dokonale zhnusí. Proto je třeba nastavit zákony i daně tak, aby rodiče dětí byli zvýhodněni před těmi, kdo děti nemají. Pokud to tak nebude, je jakékoli plkání a pláč nad rozlitým mlékem zbytečné.

Do jisté míry s Vámi souhlasím. Lidé si některé věci nedokážou odepřít. Je však nutno brát v úvahu jeden podstatný rozdíl. Pořídíte-li si auto a zjistíte, že jej ekonomicky neutáhnete, můžete ho prostě prodat, utržit peníz a ještě ušetřit za povinné ručení, technickou, emise, opravy atd. Pořídíte-li si však dítě, musíte zatnout zuby a vydržet to skoro 20 let, než se té přítěže zbavíte. Nelze se pak divit lidem, kteří umí počítat a nejsou dost bohatí, že se jim do dětí nechce. Řada z těch bohatých zase nemá čas na výchovu dětí, protože dělají kariéru.

Pokud je demografický vývoj v USA opačný než v Evropě a Japonsku, neobával bych se tolik celosvětového odlivu financí. Investovat se dá téměř do kterékoli světové končiny. Přinejmenším mohou evropané investovat v Americe a naopak. S poklesem investorů v Evropě přibude investorů v USA a předpokládám, že jich bude přibývat i v zemích, které dnes považujeme za rozvojové. Očekával bych tedy spíše redistribuci, než výprodej. To způsobí vyšší volatilitu. Je také otázka, kolik důchodců vybere jednorázově peníze z akcií a přesune je do dluhopisů nebo peněžních instrumentů. Pokud mi obchodování na akciových trzích půjde dobře, nevidím důvod, proč s tím přestat v okamžiku, kdy dosáhnu důchodového věku, kdy budu mít na sledování ekonomiky více času, než dnes. Dá se však předpokládat, že většina důchodců bude svoji investiční strategii zakládat na obecných poučkách, které radí přesunout větší část prostředků do méně rizikových instrumentů, neboť důchodce už nemusí mít dost času dohnat případnou ztrátu.
Situace může být zajímavější proto, že většina drobných investorů obchoduje přes fondy. Ty v zájmu vyšší bezpečnosti investic nakupují akcie zejména velkých stabilních společností. Odchod investorů - důchodců by mohl znamenat nesnáze právě u dříve stabilních firem, zatímco dříve riskantnější tituly by situací téměř neměly utrpět.

Ale to co píšete, není v rozporu s tím, co já píšu. Vy říkáte dítě = náklad, omezení, žádná pomoc od státu. Já říkám dítě = konec pohodlnosti, tedy horší situaci na trhu práce, více starostí atd. A to je ten rozdíl Vy vše přepočítáváte přes peníze a to, že se "to nevyplatí" a že někdo (stát), který z toho profituje (peněžně) nejvíc měl změnit politiku a chovat se tržně, tedy dát pomoc. Ale děti se nedají měřit jen ekonomicky! Já jsem přesvědčen, že hodnota "mít děti" je v jiných oblastech podstatně vyšší a přebíjí všechny ty Vámi zmíněné nedostatky a omezení. Žel většina lidí se chová podle vzorce "nedělat si starosti navíc", to není o penězích, protože většina lidí neumí hospodařit hospodárně, ale o pohodlí, o tom že jim to žrádlo nenasypete, ale musíte se omezit ve své pohodlnosti a svém fungování v životě. Jsou tedy na děti jistě dva názory Váš a můj :-)

Tak nějak souhlasím. Z vlastní zkušenosti - dítě sice něco stojí, je zde výpadek příjmu manželky, ale to se nás nijak výrazně nedotklo jako omezení v určitých činnostech. Nemůžete se sebrat a odjet lízt do Dolomi, 3měsíční dítě selze vzít do raftu, když kojíte není tak jednoduché se sebrat a odjet na koncert Pražského jara. Rozlučte se s pohodlnými zvyky - v klidu v daný čas před televizní obrazovkou atd. V noci budete z počátku vstávat po třech-čtyřech hodinách, moc toho nenaspíte.
A hlavně - budete mít strach a starosti. Každý dětský pláč ve Vás z počátku vyhodí z křesla/postele, budete se bát, když vše nebude v pořádku, když žloutenka nepomine do 3 měsíců, když Vám řeknou na vyšetření "přijďte ještě jednou za 14 dnů - nějak se nám to nezdá".
I potom, až bude starší - vrátí se v pořádku ze školy? nestane se mu/ji něco .....atd.
Penězi se dá omluvit 10% rozhodnutí nemít děti, těch 90% je o pohodlnosti, nechuti rozdělit se o svůj volný čas s nějakým malým dítětem. Nechuti mít o někoho starost, být někým omezován ve svých aktivitách, ve své svobodě.

Jirko, já odpovím Vám i panu Brzobohatému. Možná vypadám, že někdy všechno beru přes peníze, ale děti stojí nejen starostil ale bohužel právě i ty peníze a ne málo. Kdysi jsem chtěla mít tři děti. Protože se mi ale zbláznil manžel a začal těžce frajeřit, mám jedno a rozvedla jsem se. Tři děti bych neuživila ani omylem. Za komunistů jsem nesehnala práci, chodila jsem uklízet a myla teda záchody. Moc za to nebylo, tak jsme měli králíky, slepice a zahrádku. Když jsem se rozváděla, poslali mi domů na kontrolu sociálku, aby se přesvědčila, jak se o dítě starám. Chtěla jsem po ní, aby mi sehnala školku pro dítě a pro mně práci. Na to mi vytkla, že se o dítě špatně starám, dítě nemá vlastní knihovničku a další plky. Že má od dvou let průkazku do knihovny a od tří let každoročně dostává diplom nejpilnějšího čtenáře ji nezajímalo. Poslala k nám zdravotní sestru. Té se zas nelíbilo, že jsem nestihla doma vytřít, když tam přišla. Že jsem do deseti večer na louce a kopím seno a ráno jdu na sedmou do práce ji nezajímalo. Skončilo to tak, že jsem je vyhodila obě. Dítě živím jen já a už 16 let se přes soudy tahám s manželem o výživné. Bohužel všechny páky má v ruce stát (soud, policie). Manžel za neplacení výživného seděl, v base ale není v rámci humanizace pracovní povinnost => nedostala jsem ani korunu. Za dluh, přesahující 100.000,- Kč, mu prodávám barák nad hlavou. Na nějaké úroky z prodlení nemám podle soudu nárok. Exekuce leží kdesi více než rok a ještě není hotový ani odhad. S touhle rychlostí dostane dítě dlužné výživné akorát tak jako přilepšení k důchodu, až do něj jednou půjde. Žádala jsem o zvýšení výživného, nějakých 1.000,- Kč je vcelku směšná částka. Soud mi s vážnou tváří odpověděl, že výživné zvýšit nemůže, neb bývalý manžel nikde nepracuje (už 15 let, dneska nemusí), nemá tedy žádný příjem a vzhledem k tomu, že jeho jediným kulturním vyžitím je večerní pobyt v hospodě a cigarety, neměl by pak prostředky na své kulturní vyžití. Pokud státní orgán preferuje chlast a cigarety před výživou dítěte, nemusíte se mne ani ptát, proč mám názor takový, jaký mám. Škoda, že mám tu odpověď písemně, chci to poslat do televize. Stát mne jako samoživitelku jen buzeroval a že by mi v něčem pomohl, no to bych musela dlouze přemýšlet, čím tak asi. Dneska je dceři 21 let, studuje VŠ a je z ní cílevědomá mladá dáma, můžu na ni být hrdá. Prostě, stát dělá všechno pro to, aby lidi děti neměli. Nízká porodnost svědčí o tom, že je jeho snaha úspěšná. Můj názor je ten, že to hraničí s genocidou a jen by mně zajímalo, v čí prospěch. Že by platilo "co nedokázal Hitler se zbraní v ruce, dokážou čeští politici za úplatky?"

Tohle říkal už doktor Plzák: "Dokud je dítě malé, má rodič strach, aby se mu něco nestalo. Když vyroste, má strach, aby něco neprovedlo." Ale stojí to za to, ne? Život bez dětí - to prostě není ono, myslím si. Aspoň já nelituju ani trochu.

Jak vidím (čtu), udělala jste asi to nejlepší, co se dá proti té sebrance dělat. Vychovala jste dítě, které má zřejmě vyšší cíle, než se stát další sociální pracovnicí nebo jinou otravnou babiznou, která nic neumí a do všeho kecá. Tu starou generaci už nepředěláme. Ale musíme se snažit, aby měla co nejméně následovníků. Trochu Vám tu dceru závidím. Já jsem s plněním tohoto plánu ještě nezačal, a kdoví, jestli začnu.

Jarmilo, já se Vám obdivuji, co všechno jste dokázala! žel ale vše co tu popisujete přesně říká, že děti nejsou jenom o penězích. Kdyby byly o penězích, promiňte mi to, ale dala byste hned dítě pryč a to se nestalo. Vy jste za něj kvůli něčemu jinému bojovala. Ano souhlasím s Vámi, že systém sociálních pracovnic a státních úředníků je šílený, ale jiné to asi nebude, protože oni narozdíl od privátní sféry nemusí, podtrhuji nemusí, dávat nějakou "value added". Spíše naopak, oni musí dělat vše proto, aby jim nikdo nemohl nic vytknout, tedy hlavně nesmí myslet a dělat práci, tak aby byla pro lidi, ale musí být podle směrnice!!! To je ten problém, o kterém píšu, že stát potřebuje děti ze všech nejvíc (když to vezmeme ekonomicky), ale své zaměstnance ani nás rodiče k tomu vůbec nevede, spíše odrazuje (to zase píšete Vy).
Věřte, byl jsem, narozdíl od Vás, v pozici toho dítěte, které běhalo celé mládí po poli, sbíralo mandelinku, okopávalo mrkev, zalévalo skleník, doma jsme peníze skoro neměli a do školy ke svačině jsem měl pouze chleba, někdy i s máslem:-) Ale i přesto si myslím, že děti jsou fajn.

Pane Brzobohatý, byli jsme na tom asi podobně. Když mi bylo 14, zabili se mi oba rodiče. Pak jsem žila občas na hranici ilegality. Jediným příjmem se stal sirotčí důchod. V 16 mne úřední moc soudně vystěhovala do hrubé stavby (rodiče začali stavět, ale stavbu nedokončili). Jiný úřad mi tam dal trvalé bydliště, i když to bylo protiprávní, protože byt právně neexistoval. Pošta tam nechodila. Když mi něco chtěli ze školy, divili se, že do školy chodím, ale poštu mi doručit nelze. Při sčítání lidu mne nesečetli, nikoho nenapadlo, že neexistující byt je trvale obydlen. Když jsem přišla k volbám, dodatečně mne i bratra zapsali do seznamu voličů a hned byl průšvih, protože volilo 102,3 % oprávněných voličů. Když jsem dokončila školy a vdala se, chtěli jsme domek zkolaudovat. V nezkolaudovaném bytě se ale nesmí bydlet, já tam přesto bydlela už 8 let. Zeptala jsem se, kde jsem tedy měla bydlet, když mne stát soudně vystěhoval do hrubé stavby. Hodná paní to tedy v rozporu s předpisy zkolaudovala s tím, že jde za dva roky do důchodu a že jí za to snad nikdo nezavře. Kolaudační závadu (chybějící schody) snad odstraníme letos, tedy 21 let po kolaudaci, fakt nebyly peníze. Moje dcera si už od nějakých 12 let přivydělává. Ve 12 nelegálně, zákon to legálně nedovoluje. Chtěla si občas koupit věci na sebe, ale já na to neměla. Stát mi bohužel radši vyplatil sociální dávky, než aby mi pomohl je vymoci na otci dítěte. Když byla dcera malá, dávali nám např. příspěvky na uhlí a podobně. Dcera chodila načerno prodávat k Vietnamcům, dostávala denní výplatu podle tržeb. Ve svých 12 letech si vydělala za den taky 500,- Kč. To bych jí dát nemohla ani omylem. Od 15 let si občas přivydělává legálně, občas nelegálně, to nelegálně bohužel víc nese. Ano, mám moc ráda děti a je mi nesmírně líto, že jsem jich nemohla mít víc. Chtěla jsem si vzít i děti do pěstounské péče, ale za státem stanovených podmínek jsem si to rychle rozmyslela, je to živoření na pokraji bídy. Na druhou stranu velice dobře vím, co to je bída a mám soucit s těmi, co neměli v životě takové štěstí. Nejhorší na výchově dětí je bitva s arogancí státní moci. Ostatní by se dalo přežít.