Daně elektronicky: zjednodušme, zlevněme, užívejme

Právní hledisko se odvíjí od zákona a ten lze změnit. Původce elektronického přiznání není třeba vůbec prokazovat. Podstatné je, že je podáno a částka v něm vypočtená je odvedena v příslušné lhůtě na účet příslušného FÚ. Není-li podáno jiné přiznání, pak to podané musí být buď pravé, nebo pochází od někoho, kdo chtěl patrně v záchvatu šlechetnosti přispět státu. Proč v tom někomu bránit? Navíc poplatníci, kteří by takový způsob využívali jistě nebudou posílat vyměřenou daň složenkou, když jsou zvyklí používat počítač, jak to jen jde. A platím-li daň ze svého účtu je ta platba naprosto prokazatelná, neboť číslo bankovního účtu, které uvedu na přiznání se musí shodovat s číslem účtu, odkud platba přijde. Čísla účtů se navíc hlásí na FÚ již při registraci. To číslo sice může do přiznání uvést kdokoli, ale jen majitel účtu nebo jím pověřená osoba s podpisovým právem může platbu z účtu odeslat. Je-li zabezpečena samotná platba, není již třeba zabezpečovat podání přiznání. Každé přiznání, které neodpovídá platbě PODEPSANÉ majitelem účtu (osobně či elektronicky), bude prostě smazáno a nebude na něj brán zřetel.
Že ve sporech s úřadem často trpí občan, je běžná realita. Z tohoto pohledu by to nepřineslo nic nového. Dovedu si představit spor občana se sociálkou nebo zdravotní pojišťovnou, pokud by za něj někdo podal a zaplatil přiznání k dani z příjmů, z něhož by mu plynula povinnost platit pojistné, které by jinak neplatil. Ale pak by ten podvodník musel dokázat poslat peníze z účtu toho poplatníka, což je podstatně těžší, než se za něj vydávat a zfalšovat jeho podpis na papírovém přiznání. A poplatník by neměl zas takovou práci dokázat, že přiznání nepodal sám. Stačí dovézt na FÚ peněžní deník a je jasno. Pokud nepodniká, není na FÚ ani registrován jako OSVČ. Pak za něho podává přiznání zaměstnavatel.
Podle mě by tedy stačilo, kdyby bylo elektronické podávání DP umožněno osobám, které v rámci registrace na FÚ, ČSSZ a ZP uvedou, že budou tuto cestu využívat a uvedou číslo účtu, z něhož daně a pojistné budou platit. Elektronickým podpisem by měli být vybaveni daňoví poradci, kteří by chtěli elektronicky podávat přiznání za klienta po lhůtě pro osobní podání. Skutečnost, že přiznání zpracoval registrovaný daňový poradce musí být doložena. Elektronický podpis by tu nahradil jejich kulaté razítko.

Vize je to krásná, alez právního hlediska naprosto nereálná. Ad 1 není možné prokázat původce emailu, ad 2 v jekýchkolivprávních sporech by utrpěl pouze občan, ne úřad. Zjednodušené ale hloupé:))

Můžete uvést nějaký příklad, jak by se dalo zneužít navrhovaného systému podáním falešného přiznání a zaplacením v něm uvedené daně, když by se takové přiznání po předložení platebního dokladu daňovým poplatníkem vymazalo? Je pravda, že jsem se už mnohokrát divil tomu, co podvodníci dokážou vymyslet. Tak nechci Vaši obavu odsoudit mávnutím ruky. Jen tvrdím, že mi taková možnost zneužití připadá dost nepravděpodobná a kuriozní. Asi jako možnost zneužití mých osobních dat tím, že někdo zašle pod mým jménem nějakou částku dobročinnému fondu. Především v tom nevidím smysl a přínos pro případného podvodníka.

Po mně chtěli ke stavebnímu spoření rodný list. Asi abych doložil, že jsem se narodil. Rodné číslo v něm stejně není, to tehdy ještě nebylo. Jediné, co nechtěli, je potvrzení od otce, že mně zplodil, dokonce nechtěli ani vědět, která spermie byla nejrychlejší.

Jako přílohu mailu - ve formátech txt, rtf, doc, xls, pdf, jpg.

Děkuji za Vaši reakci. Omlouvám se, pokud Vás můj mylný dojem urazil, ale ve článku jste právě tuto část tak nějak "zamluvil" - mě osobně tam podrobnější informace přímo chyběla a myslím, že by se do článku i hodila. Škoda, že jste ji tam neuvedl, když jste s tím obeznámen. Ohledně rozdílu mezi pohledem na tato témata u běžných uživatelů a odborníků se samozřejmě nedá než souhlasit. Stejné je to ale ve všech oborech - třeba právě u otázek finančních produktů, abychom se oklikou vrátili k zaměření tohoto serveru.

Vážený pane "svb",
těžko Vám na tomto místě mohu vymlouvat Váš názor jestli jsem si komunikaci mezi IRS.org, daňovými poradci a poplatníky ověřil nebo nikoliv. Vyzkoušel jsem si to sám a ve spoliupráci se známým který pracuje u poradenské firmy v Severní Karolíně.
Pokud jde o hodnocení bezpečnosti, tak mezi našimi názory na bezpečnost je propastný rozdíl. Jistě, že by podle mne bylo lepší používat elektroniký podpis pro podávání přiznání a další komunikaci se státní správou. Jenže, způsob, který v ČR zvolili některé bezpečnostní rychlokvašky při zavádění elektronického podpisu je podle mne i podle kolegů, kteří v této oblasti něco dokázali milný, drahý a pro běžné občany těžko srouzumitelný. V polovině 90-tých let jsem chtěl ještě jako zaměstnanec jednoho systémového integrátora vybudovat v ČR certifikační autoritu. Jenže má představa nebyla vše programovat, ale chtěl jsem koupit licenci (technickou i obchodní). Tak jsem se seznámil s majitelem jedné autority z Kapského města. Nakonec z obchodu nevyšel, ale pro mne byla velká škola sledovat další kroky Marka Shuttlewortha (majitele c. autority Thawte). Ten firmu v roce 1999 prodal za 450 mil. USD a v roce 2002 si udělal výlet do vesmíru. Podstatné na jeho podnikání na rozdíl od specialistů na elektronický podpis v ČR bylo to, že s vydáváním certifikátů nečekal na nějaké zákony a přesto měl se svým obchodním modelem úspěch.
Elektronický podpis a další příbuzná témata ukazují jak je propastný rozdíl je mezi informatiky nebo dokonce specialisty na bezpečnost a bežnými uživateli.

Jsem rád, že jsme se víceméně shodli na tom, že problém je s nedůvěrou veřejnosti v elektronickou komunikaci. Uznavám, že máte pravdu v tom, že by rozhodně mělo smysl systém zavést i pro velmi omezenou skupinu uživatelů. Nesouhlasím ale s Vaším názorem, že tento systém neomezuje bezpečnost. Já osobně docela dobře chápu systém zabezpečování digitálními certifikáty a rozdíl mezi zabezpečením přenosu a autentizací odesílatele. Domnívám se ale, že nedokonalé ověřování totožnosti JE omezením bezpečnosti. A přenesení autentizace na druhý nezávislý kanál (platba) rozhodně sníží "bezpečnost" ověření, tedy jistotu, s jakou lze určit, že se jedná skutečně o daný subjekt, navíc samotný způsob autentizace pomocí platby není "sám od sebe" nejak zvlášť bezpečný, hlavně v tom, jak snadno je zfalšovatelný. Problém tedy podle mě je v tom, že tento systém sám od sebe bezpečnost nezaručuje, pouze se dá dobře definovat, co se má udělat, pokud zabezpečení selže (tzn. co podnikne FÚ pokud dojde přiznání dvakrát). Jak už jsem ale řekl, mě osobně by tento stupeň zabezpečení vyhovoval a uznávám, že je to třeba i lepší než papírový dokument. Jen si nemyslím, že je tento způsob možno vydávat za dokonalé zabezpečení.

ad 1) Souhlas. ad 2) Pro část veřejnosti to jistě platí. Je tu ovšem i jiná část, která má více znalostí a ráda by tuto možnost využívala. ad 3) Souhlas. ad 4) Omyl. Navrhovaný systém není založen na omezení bezpečnosti, ale na faktech, které vylučují potřebu elektronicky přenos podepisovat. Bezpečnost samotného přenosu je dána šifrováním a totožnost serveru FÚ je ověřena veřejným certifikátem tohoto serveru. Jediné, co je zde nespolehlivé, je totožnost odesilatele a ta je ověřena následně spárováním přiznání s platbou. Ještě jednou: Elektronický podpis neslouží k zabezpečení, ale prokázání totožnosti odesilatele. je tedy nutný u komunikace, kde nelze totožnost ověřit následně. To není případ DP. ad 5) Nedůvěra veřejnosti plyne z nepochopení systému, nikoli z jeho nebezpečnosti. Proto je nutná osvěta.
Systém bude schopen plnit svou roli. S nedůvěrou části veřejnosti je třeba vždy počítat. Ta však není důvodem pro nezavedení systému. Pro jeho zavedení naopak hovoří velký zájem z řad zasvěcenějších (a možná odvážnějších), kteří budou hrát roli průkopníků.

Jak jsem Vám již napsal výše, chybí tu osvěta. Ta je dokonce potřeba nejen k odstranění zbytečných obav, ale také naopak jako prevence před problémy, které si může uživatel díky neznalosti způsobit. U bankovních aplikací se mnoho uživatelů chová přímo trestuhodně a o vykradení účtů si přímo říkají. Konečně - stačí mít jen v PC osobní choulostivá data a už to stojí za nějaké zabezpečení. Kolik lidí ani netuší, jak je jim po síti krásně vidět na disk a do soukromí. A není k tomu potřeba mít zvláštní schopnosti. Je-li PC připojen k netu přes veřejnou síť, stačí si na ploše kliknout na Okolní počítače a brouzdat, jak na internetu. Osvětou bychom zabili dvě mouchy jednou ranou.

Jak jsem odpovídal níže Jirkovi, mě osobně by takovéhle zabezpečení také vyhovovalo. Stručný popis, v čem vidím problem:
1, tento systém ma za cíl rozšířit používání elektronické komunikace mezi veřejností 2, veřejnost má nerozumí elektronické komunikaci, proto k ní nemá důvěru 3, ze 2 plyne, že pokud má veřejnost používat elektronickou komunikaci k důležitým věcem, musí být přesvědčena o tom, že je to bezpečné 4, tento systém je založen na omezení bezpečnosti 5, ze 3 a 4 plyne, že veřejnost nebude mít důvěru v tento systém a nebude ho používat
Tudíž vlastnosti navrhovaného systému už na začátku určují, že nebude schopen splnit to, kvůli čemu byl navržen. Tudíž je systém špatný

Moje výtka k nabízenému systému nebyla na základě toho, že mě osobně by takovéto zabezpečení nepřišlo dostatečné. Jde o to, že veřejnost, která se v elektronické komunikaci nevyzná, bude mít nedůveru k systému, o kterém dopředu říkáte, že není bezpečný. Něco jiného je představit si papír, který vezmete a někam odnesete - snadno si představíte, co se s ním pak na úřadě děje, že někde leží v šuplíku a tak. Pokud ale má běžný člověk poslat své údaje po internetu, nemá vůbec představu, co se s nimi může stát, netuší, co vlastně je sever a jak data fyzicky v podobě elektrických implusů dráty cestují. Nemůže tušit, co se s jeho daty vlastně stane. Proto má veřejnost inherentní nedůvěru k elektronické komunikaci a proto je nezbytné při přenášení důležitých dokumentů (kterým daňové přiznání bezesporu je) dát běžnému uživateli absolutní jistotu, že data jsou skutečně zabezpečena a systém není možné běžnými prostředky obejít - větší jistotu než v případě papírových dokumentů, protože "vrozená" nedůvěra běžného člověka je větší k elektronickému médiu než k papíru. Pokud dopředu říkáte, že Váš systém vlastně není úplně bezpečný, nebude mít k tomuto systému veřejnost důveru a nebude jej používat. Znovu připomínám, že nemluvím o mém vlastním názoru, já bych tento systém kidně používat, ale o veřejném mínění a obecném názorů běžných lidí na elektronické komunikace.

ad 1) Máte pravdu, že kdyby to bylo podloženo nějakými statistickými údaji nebo popisem funkce té šifry, bylo by to věrohodnější. Ovšem ten popis by stejně většina lidí nepochopila.
ad 2) Změny v zákonech by musely nastat stejně, pokud budeme chtít cokoli jiného než současný stav. Prodlužování lhůt pro podání DP není třeba. Prostě jen v případě duplicitně podaných přiznání se vezme v úvahu to, které bylo spárováno s platbou a pokud těch párů bude víc, vyzve FÚ daňový subjekt, aby předložil doklad o zaplacení. Tím se prokáže, která platba a přiznání je skutečná a ostatní platby propadnou státu.
ad 3) Jak jsem uvedl viz. 2, právní kličky nepřipadají v úvahu. DP, k němuž nebyla zaslána odpovídající platba, nebo nebyla poplatníkem doložena platebním dokladem se prostě ignoruje a peníze propadnou státu.
ad 4) Není sporu o tom, že asi nikdy nebudou mít všichni důvěru v tento nebo jakýkoli jiný systém. Pokud nebude používání elektronické cesty povinné, nevidím v tom problém. Podle čísel z USA uvedených v článku ani tam nepodávají DP elektronicky zdaleka všichni. Zabezpečení bankovních transakcí musí být vyšší, neboť tady jde o manipulaci s penězi. Podvržení DP žádnou velkou škodu nezpůsobí. Pouze donutí poplatníka zajet na FÚ doložit platbu.
Pro zajímavost: Pokud se Vám do PC dostane trojský kůň, který pase po heslech a umožní autorovi stahovat soubory z vašeho disku, kde v mnoha případech bývají certifikáty uloženy, je takové zabezpečení stejně nanic, jako když ten certifikát nemáte. Ani certifikát na paměťové kartě není bezpečný, pokud není čtečka karty zamčena proti přístupu jiných aplikací, než příslušné bankovní. Chová se jako další disk. A to nemluvím o případech, kdy si uživatel na disk uloží do stejného adresáře certifikáty a k nim soubor hesla.txt, přičemž je k internetu připojen permanentně přes síťovou kartu a nabízí celý systémový disk ke sdílení. O ochraně firewalem přitom nikdy neslyšel. Z tohoto pohledu se mi jeví jako nejlepší zabezpečení autentizační kalkulátor. I když jej ztratíte, je velmi málo pravděpodobné, že by se dostal do rukou počítačového piráta, který se trefí zrovna do Vašeho PC a odposlechne přihlašovací údaje. BTW: ČS nabízí i zabezpečení certifikátem (karta + čtečka) i autentizační kalkulátor. Můžete si tedy vybrat 3 stupně bezpečnosti, podle toho, jak jsou Vám peníze na účtu drahé. Za vyšší zabezpečení se ovšem platí a certifikát se musí každoročně obnovit.
V jedné věci s Vámi musím souhlasit: Hodně lidí se bojí moderních prostředků. Chybí tu osvěta. Ale to chce čas. Až bude každý třetí podnikatel podávat přiznání po netu, začnou se ti další také pídit po tom, jak si to zařídil. Pokud se tu ale mluví o tom, že jsou překážkou drahé certifikáty a byrokratické komplikace s přílohami a podpisy třetích stran, usuzuji z toho, že hlavní překážka rozvoje el. komunikace není v obavách nezasvěcených. Naopak, mnozí po této možnosti volají.

Pokud budu chtít poškodit Vaši firmu plagiátem daňového přiznání podám tištěný formulář na přepážce nebo zašlu poštou. Podpis není problém u právnické osoby sehnat a napodobit, data jsou v rejstříku a také na hlavičkovém papíru firmy.

Po mně chtěli kvůli úrokům z úvěru ze stavebního spoření výpis z katastru nemovitostí, ačkoli i průměrně inteligentní šimpanz je schopen vyhledat si ho na internetu...

Díky za dlouhý názor. Vezmu to postupně podle Vašich odstavců.
1, Pokud autor píše o něčem článek a místo toho, aby uvedl, jak je to ve skutečnosti, pouze uvede, že "o tom nemá důvod pochybovat", je to pro mne důvod pochybovat o tom, že to autor skutečně ví. Pokud to ví, proč to do článku nenapsal, když je to pro článek relevantní a důležitá informace?
2, Ano, ale všechny tyhle speciální a okrajové případy bude nutné vyřešit v zákoně. Bude nutné specifikovat, co přesně má finanční úřad udělat, když dostane duplicitní přiznání. Bude nutné prodloužit lhůty pro podávání přiznání v těchto případech. A další a další změny a úpravy zákonů. Co když si někdo záměrně podá dve různá daňová přiznání? Dopředu ani nelze domyslet všechny další problémy, které se při tomto zbytečně komplikovaném postupu objeví. A všechno jen proto, aby se ušetřil jeden certifikát.
3, O nazfalšovatelsnosti papíru přesvědčen nejsem vůbec, pouze jsem poukazoval na fakt, že převážná většina občanů ano. Poslat někam poštovní složenkou s falešným odesílatelem pár korun není pro někoho, kdo falšuje cizí daňové přiznání problém. A využití? Různé právní kličky a obstrukce, stejně jako žaloby podávané s předem známým negativním výsledkem sloužící jen pro procesní zdržování, atd - v tomhle se nevyznám. Ale i kdyby žádné nebylo, tak je to pořád ta možnost - a to k dobrému jménu systému nepřispěje.
4, Osobně používám eBanku a Živnobanku a v obou je moje totožnost pro banku ověřována klientským certifikátem (u eBanky jako jedna z možností), který mi vystavila banka. Já osobně bych bankovnictví zabezpečené jen jménem a heslem (jako má například ČS) nikdy nepoužíval, ale tento svůj názor na nutnou úroveň bezpečnosti nikomu nevnucuji, chápu, že někomu jinému se to může zdát zbytečné. Správa certifikátů by byla skutečně finančně náročná, ale byla by to dobrá investice, protože by to umožnilo eliminovat jiné náklady, které jsou teď samozřejmé a při používání elektronické komunikace by ubyly. Proto jsem navrhoval spojit osobní certifikáty třeba s vydáváním občanských průkazů, které je podle mého odhadu díky "papírové" agendě nákladnější.

Pokud by to financoval stát, samozřejmě by přibylo uživatelů a cena jednoho certifikátu by šla výrazně dolů. Ulehčilo by to podnikatelům i státnímu aparátu. Ale, jak autor píše, je to zbytečný luxus. Je třeba chránit data skutečných daňových poplatníků před "odposlechem" a zneužitím. To zajišťuje šifrování, ne elektronický podpis. Ten slouží jen k ověření totožnosti odesilatele a to je v tomto případě zajištěno spárováním s platbou.

Odpočitatelné položky by bylo nejlepší vůbec zrušit. Dělají v daňovém systému jen zmatek. Místo daňových úlev při zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností by stačilo, kdyby jim stát nezáviděl, že si chtějí něco přivydělat k invalidnímu důchodu a jejich práci nedanil a zaměstnavateli nenařizoval, kolik jim má platit. Ten jim zaplatí za odvedenou práci a ta má stejnou cenu, ať ji dělal ten, nebo tamten. Pokud stát chce postiženým pomoci, pak ať přispěje přímo na výstavbu a vybavení speciálních pracovišť a neslevuje daň. Zaměstnavatel by dostal na každého zaměstnance s postižením normativ, podobně jako škola na žáka. Sponzorské a dobročinné dary může každý dávat z čistého příjmu. Je to jeho osobní věc. Stejně stát tu dobročinnost nesmyslně reguluje.
Řadu důkazů vyžaduje berňák zbytečně. Např. před několika lety jsem podával přiznání k dani darovací a chtěli po mně kopii rodných listů příbuzných kvůli slevě na dani. To je ale zbytečná byrokracie. Stačilo by uvést rodná čísla a ať si to úředníci dohledají a ověří. Podobně, kdyby měly zdravotní pojišťovny přístup k potřebným datům finanční zprávy, nepotřebovaly by potvrzení o podání DP. Nebylo by dokonce potřeba ani podávat přehledy. Těch pár čísel si vytáhne program a můžou jen ověřovat, jestli jim posílám správně zálohy a doplatky.

Tvrdí-li někdo, že nemá o něčem důvod pochybovat, pak je to proto, že je mu daná věc dobře známa a má s ní ty nejlepší zkušenosti. Pokud sledujete zprávy o zneužití cizích účtů přes internetové bankovnictví, kolik jste zaznamenal případů, kdy došlo k překonání šifrování? Já vím jen o těch případech, kdy někdo měl své heslo vylepené na monitoru nebo "chodil do banky" přes počítač infikovaný spywarem, který heslo odečetl z klávesnice a poslal autorovi viru. V takových případech Vás neochrání žádná šifra, protože útočník má úplně stejné možnosti, jako Vy. Rozluštit 128 bitové šifrování je i při drahém vybavení vysoce nepravděpodobné. I výkonné počítače s tím mají velmi dlouhou práci. Útočník na to má ale řádově minuty. Daná šifra platí pouze po dobu jednoho sezení. Rozlušit kód za týden není nic platné.
Jak je napsáno v článku, totožnost odesílatele je dána spárováním přiznání a platby, které musí nést stejnou částku. Pokud by někdo chtěl úspěšně podat přiznání za někoho jiného, musel by vyměřenou daň také zaplatit. Tím by ale nejen nepoškodil skutečného poplatníka, ale upozornil by na sebe. Jakmile dojde podruhé ke spárování přiznání a platby, bude se berňák pídit po tom, který pár je ten pravý. Poplatník to hravě doloží výpisem z účtu, či ústřižkem složenky. Švindlíři pak může stát nanejvýš poděkovat za sponzorský dar. Jakou možnost poškození tady tedy vidíte?
Opravdu jste přesvědčen o nezfalšovatelnosti papíru? Firemní razítko Vám podle zadání vyrobí na každém rohu bez ověření totožnosti. Já jsem si je nechal dělat korespondenčně. A podpis? Řada šikulů to zvládne vlastní rukou. A pokud ne, pomůže technika. Ale nač se přít o zfalšovatelnosti danového přiznání? Kdo by si tím k čemu pomohl?
Certifikáty nemohou být zdarma proto, že certifikační autorita musí certifikáty i údaje o jejich držitelích skladovat na vysoce zabezpečených serverech, nové certifikáty musí spolehlivě generovat a je odpovědná za ověření totožnosti toho, komu je vydává. Spolehlivý a zálohovaný hardware i software, zabezpečovací zařízení, ostraha objektu fyzická i ostraha serverů softwarová, internetová doména, kontakt s klientem - to vše něco stojí. A musí to být zajištěno i v případě, že by tato CA spravovala jediný certifikát. To by pak byla drahota! Banky a elektronické obchody používají server certifikáty, které platí pro každého uživatele jejich stránek. Používají se k ověření totožnosti poskytovatele služby (serveru), ne k ověření totožnosti klienta. K tomu slouží u bankovnictví klientské číslo a heslo. U náročnějšího bankovnictví se používají i osobní certifikáty. Za ty se ale platí. Co je ovšem úplně na hlavu - takový certifikát nemůžete použít k podpisu danového přiznání.

A naopak souhlasím i s Vámi, že by řešením mohlo být i vystavování certifikátů zdarma. Pokud by stát chtěl aspoň v něčem ulehčit práci občanům, poskytování certifikátů zdarma není špatná investice. Jsem přesvědčen, že by do roka a do dne elektronické podávání převažovalo nad klasickým. Přicházela-li by většina daňových přiznání elektronicky, mohly by je zpracovávat a kontrolovat automatizované programy a státním zaměstnancům by ubylo rutinní práce (na kterou jsou stroje opravdu vhodnější). Nakonec by mohly být spokojeni i ti státní zaměstnanci, protože by se jim mohly významně zvednout platy (samozřejmě pouze té menšině, které by nebylo zapotřebí pro nadbytečnost dát padáka).