Stárneme. Poradí si s tím zdravotnictví?

Lidi jsou bohužel schopni mnoha neuvěřitelných věcí. Na jednu stranu je pro ně euthanasie něco zavrženíhodného, ale (jak praxe ukázala) stačí být pojištěn u špatné pojišťovny nebo bydlet mimo rozumný dosah nejbližší záchranky (které se pro nedostatek financí ruší) a jiný doktor než zubatá vám nepomůže. Jednou na tom možná zdravotnictví bude tak špatně, že nebude ani na tu milosrdnou injekci.

Odpůrci euthanasie argumentují tím, že nemáme právo brát život, vedou spory o tom, co ještě život je a obávají se zneužití milosrdné smrti, neboť nemocný někdy nemůže střízlivě rozhodnout o konci svého života a jeho blízcí by mohli té možnosti zneužít. A lékařská věda je prý tak pokročilá, že dokáže nemocného zbavit bolesti.
Nemáme-li právo brát život, zlikvidujme zbraně. Za život nepovažuji stav, kdy nejsem schopen být nějak užitečný, nebo se alespoň bavit a těšit z toho, co jsem během života vytvořil. Prohlášení o své vůli ukončit život v případě onemocnění nevyléčitelnou nemocí ve stavu, kdy budu trpět a nebudu schopen rozumně žít, mohu sepsat u notáře stejně jako závěť kdykoli dříve. Bez pomoci lékaře, který zákrok provede, není zneužití možné. Lékař bude jednat na základě vůle nemocného a jeho zdravotního stavu, ne na základě přání příbuzných. A pokud lékaři dokážou zbavit bolesti, proč jsem se měsíce musel dívat na své blízké, jak trpí, když onemocněli rakovinou? Proč se modlili, aby to už měli za sebou? I tak spotřebovali spousty tišících léků za obrovské peníze. Léčba má smysl dokud je naděje, že zabere a člověk je ve stavu, který mu umožňuje dělat víc, než jen ležet či sedět a trpět. Ne, když už jen bezmocně přihlížíme.

Nechci aby jednou zemřel nějaký pacient jen proto, že z ekonomických důvodů zbyly v republice dvě nemocnice, k čemuž jsem dopomohl tím, že jsem se nechal udržovat v nenávratně špatném stavu za peníze jiných. Pokud budu mít možnost podepsat prohlášení, o němž jsem psal výše, udělám to.