Neinvestujte podle zpětného zrcátka

Velké pády jsem zatím naštěstí nezažil. Viděl jsem jen grafy některých zámořských firem, které vypadaly, jako by je po splitu někdo zapomněl překreslit. Samozřejmě si nedělám iluze o tom, kdo hýbe trhem. Jen jsem chtěl říci, že kdyby fondy běžně výrazněji reagovaly na takové malé vlnění, jako máme poslední dobou (aby svým klientům aktivnějším investováním vydělávaly), měli bychom totální převisy téměř každý týden. Docela rád bych věděl, co se musí dít, aby to ty fondy strhly. Přichází ten impuls ze strany burz, nebo si panika fondových investorů vyžádá větší sumu na výplaty a fondy pak strhnou trh? Např. Sporotrend má za minulý týden odliv asi 1% z vlastního jmění. To zatím líná rezerva pokryje. Pokud se v dohledné době nevrátí růst, můžeme čekat zvýšený objem odkupů, jak poroste nervozita klientů fondu a rezervu bude nutno výrazněji doplňovat. A pokud za takové citlivé situace prodá nějaký institucionál, asi se začnu pro jistotu bát. Doufám, že včas. :-)
Konečně - drobní fondoví investoři mají tendenci utíkat právě v nejméně vhodný okamžik - po větším poklesu. To stržení trhu jen nahrává.

jednoduché indexové fondy skutečně s minimálními poplatky jsou ETF (exchange traded funds). To je skutečně pasivní správa a minimální poplatek. Ten kdo chce indexovat, by měl jít v první řadě po těchto typech fondů

Jenom k té statistice, myslím že se s ní ohání každý kdo si čichne k finačním trhům. Také je to zaklínadlo finačních profesionálů (rozuměj: aby klienti dali peníze do správy jim a nedělali si to sami).
Co se týče pravdivosti čísla, proti tomu nic nenamítám, domnívám se však že je nutné vždy si říci důvody proč těch 90% selže : malý kapitál, vlastní nedůslednost , snaha o "zlatou ránu" , a další.
Ono se také říká, že z každých 10 nově založených firem přežije taky pouze 1 a zbytek dříve či později zkrachuje.
Takže záleží na úhlu pohledu. Rozhodně každý kdo se řídí hesly podobného charakteru aniž by se sám zkusil dostat do té skupiny, která vydělává - nebo jejichž firma přežije - je přesně součátí té velké masy pasivních jedinců, na nichž ten zbytek slušně vydělává. Takže ano, říkejte dále podoné statistiky a řiďte se jimi. Alespoň bude všude více peněz pro ty, kteří se aktivně snaží :-))

Pokud je to tak jednoduché tak proč se rovnou neživíte jako portfoliomanager? "rejpat" umí každej:)

o o tom to právě je, tohle jsou všechno spekulace, kdežto podstata akciových fondů je v dlouhodobosti, tzn. 5 - 20 let a více. V takto dlouhém horizontu by měli fondy i přes značnou volatilitu růst. A pro ty co chtějí spekulovat nezbývá než doporučit individuální obchodování. mmj statistiky dokládají že 90% individuálních drobných investorů z dlouhodobého hlediska nevydělává:)

Nevim, jestli jste nekdy videl, co se deje, kdyz trh propadne panice a prodava hlava nehlava. Pak je celkem zbytecne ptat se po likvidite, protoze proste zadna neni a je celkem jedno, jedna-li se o normalni nebo hedgingovy fond. Mrknete se, co delaji dnes dluhopisy GMAC a Ford po zmene ratingu na junk. Fondy, ktere nesmi drzet dluhopisy se spekulativnim ratingem hrnou oba tituly na trh, protoze proste musi. Tomu se rika dynamicke obchodovani! Tomu se rika volatilita! BTW: Myslite si, ze burzovni krach 19. rijna 1987 nebo v roce 1929 zpusobili drobni investori?

Je pravda, že držet přes 90% peněz v akciích v době, kdy padá celý region a nerýsuje se obrat, je dost podivná strategie. Kdyby to tak fondy nedělaly a vyrovnávaly díry za mne, byla by to nuda. Jelikož fondy patří k největším investorům na trhu, nabízí se otázka, co by takové počínání způsobilo. Nyní ty propady jdou na úkor drobných fondových investorů, kteří včas nevyklidí pole, ale naopak to na vrcholu ještě financují. Pokud by fondy spustily výprodej na burzách, hrozil by jednak totální převis nabídky a mnohem hlubší (nebo rychlejší) propad, na který by doplatili méně zkušení přímí investoři a fondy, jejichž manažeři trochu zaspí. Myslím, že proto nedovolí KCP vznik fondu, jehož statut by umožňoval tak dynamické obchodování. Napadá mě, že by dokonce mohlo dojít k paradoxu. Protože žádný fond nebude chtít riskovat, že neprodá včas či vůbec, byli by manažeři tak opatrní, že by redukovali pozice už při mírně přehřátém kurzu. To by zlikvidovalo volatilitu, která živí nás spekulanty. Takže mi současný stav celkem vyhovuje. :-)

Manažerský poplatek je již zohledněn v ceně podílového listu. Většina fondů ho počítá na měsíční bázi.

Poraďte prosím jak je to s manažerskými poplatky. Investoval jsem 50.000 do akciového fondu, manaž. poplatek je asi 1,5% z vlastního jmění ročně. Kdybych chtěl po měsíci vše vybrat, tak nevím kolik zaplatím na manaž. poplatcích. Je to 50.000*1,5%= 750 nebo 50.000*1,5%*(1/12)= 62,5 ? (+ ještě výstupní poplatek 3% )

Třeba Buffet sedí na nezainvestovaných desítkách miliard USD, protože nevidí vhodné příležitosti. Ale že by nejěký fond seděl na takovém objemu hotovosti? O žádném takovéím nevím.

A můj komentář:
probléme, fondů a jejich manažerů obecně je, že jejich výkonnost je hodnocen RELATIVNĚ (i fondů vůči indexu, u manažerů vůči konkurenci a indexu).
Takže manažer, který si chce udržet své místo nebude riskovat, portfolio fondu se nebude významně odchylovat od indexu.
Kdyby totiž výrazně zaostal za trhem a konkurencí byl by vyměněn. Pokud ale dopadne jeho fond stejně špatně, jako ostatní, nic se neděje. Takže se manažeři neradi vzdalují od srovnávacích indexů.
Z fondů by se mi zamlouvali fondy, které se zaměřují na ABSOLUTNÍ výnos. Ale takové na našem trhu nejsou.
Příklad: Co je mi např. platné, že fond je super, když trh klesl o 30%, ale dmůj fond jenom o 25%. Manažer se snažil jenom zmírnit propad (jenom mírná odchylka portfolia od indexu).

A závěr:
I am not saying you should buy the entire Russell 2000 right now. But you would be an absolute fool to give up on all small-cap stocks now - just because everyone else is.
There are still bargains to be found. Always have and always will be. Look at the individual trees, not the forest. Companies, not indices.
According to Multexnet.com, there are 5,910 companies trading on the major exchanges. Of those 3,993 have a market cap of $1 billion or less. That means 67% of the market is in the small-cap universe. And it also means 67% of the market is NOT being covered by most Wall Street analysts, hedge funds managers and mutual fund managers.
In other words, you still have an advantage as a small-cap investor - if you are willing to separate yourself from the herd. If you can do that, I guarantee you...
The next Newell Industries, International Game Technology, Houston Oil & Minerals and Cray Research are out there right now. And no matter what happens to the broad small-cap market, there will be hundreds of small companies that make investors a ton of money.
For example, my readers recently had the chance to buy shares of Forward Industries (FORD:NASDAQ) at $7.83 a share. That was pretty cheap, considering the company was a leading producer of soft sided electronic cases - for things like cell phones and PDAs. Couple that with the emergence of 3G cellular technology and it was obvious million of people would be buying new cell phones - and thus Forward's new cases.
We were right.
Twenty-eight days later, shares of FORD jumped up to $15.90 a pop. And anyone who sold could have raked in a nice 103% gain.
With literally thousand of companies on the market right now, the next FORD is waiting to be found.
Regards,
James Boric for The Daily Reckoning
P.S. Remember... Throughout Wanger's tenure as fund manager of the Acorn Fund he survived small-cap many ups and down. He lived (even prospered) through the 1969 to 1974 period - when large caps dominated small-caps. He even lived through the rough 1983-1990 stretch when no one wanted to invest in small-cap stocks. Wanger didn't roll over and die when the going got rough. He stuck to his guns. And in the end he had the last laugh. I only wonder, how many of you will have the guts to follow in Wanger's footsteps?

© 2005 James Boric The Daily Reckoning FSO Archives

A ještě pokračování:
1. Internal Growth (meaning as earnings rise so will the stock price)
2. Acquisition (when a smaller company is bought be a larger one, shareholders are usually rewarded with a premium stock price)
3. Repurchase (if a company is trading for less than its true intrinsic value, it may purchase huge blocks of its own shares - causing the price to rise)
4. Revaluation (this is the idea that a solid small company will eventually be discovered by Wall Street and emerge from unknown to the top stock on everyone's must-own list).
As Wanger wrote in his book, "Good quality smaller companies can produce stock market profits by any of these four mechanisms. The best hope for established, big-company favorites is the first - only one out of four. Large companies have so many shares outstanding that buyback programs seldom have a meaningful impact. And although in recent years we've seen giant companies swallowed by other giants, small companies are more likely targets - and the buyer almost invariably pays well above the market price in order to rake in the shares. Some of my best gains over the years have come from these takeovers."
Of course, there are real risks involved with being an outside zebra investor. You aren't always going to win. Eventually, you will take your lumps. That comes with the territory. And Wanger certainly took his over the years.
He admits to investing in Coleco and watching it fall from $65 to $12. And then there was Energy Reserves and Elscint which tanked from $36 to $6 and from $28 to $8 in a hurry.
Those losses hurt. But Wanger never deviated from his strategy - even when the market got ugly...like it is today. This is a very important point. Wanger never abandoned the whole market because it looked expensive from 30,000 feet. He focused on the details, on the merits of individual companies, where most investors don't care to look.
You need to do the same right now.
Everywhere you look today, folks are bad mouthing the small-cap market. Its six-year reign over the large-caps is over. Run for the hills! SELL!
Even my respected colleague, Dr. Steve Sjuggerud, said that now is the time to bail on the small-cap market. He astutely pointed out that the average stock on the Russell 2000 currently trades for over 20 times earnings and two times book value - the highest level since the 1970s.
You can't argue with his logic. Heck, I wouldn't be running out to buy calls on the small-cap market right now either.
That would be stupid.
Even outside zebras in the wild wouldn't deliberately walk up to a lion, sprinkle a little A-1 Steak sauce on themselves and roll over. Of course they would be eaten.

A pokračování:
Thanks to the miracle of compounded interest, he made over seven times more money than the average fund manager on Wall Street for more than a quarter of a century. And he eloquently describes in his book, A Zebra in Lion Country, he did it by mimicking the behavior of the "Outside Zebra" in the wild.
Zebras that reside on the outside of the herd are calculated risk takers. They know there is always a chance a lion could pounce out of the bush, wrap his gigantic paws around their neck and fatally sink his fangs into their jugular.
But the allure of lush green grass, fresh water and the cool breeze is worth the risk of an attack. You see...
Zebras that stay in the middle of the herd, the inside zebras (read: 99% of all fund managers in the world), are scared creatures. They don't want be eaten by a lion. So they cower around hundreds of their closest friends. It's a good strategy to stay alive. Problem is...
The inside zebras tend to be thin - gaunt even. The grass they graze on has been trampled on by hundreds of other zebras. What little there is to eat is up for grabs by the entire pack.
For the zebra, every move it makes is a calculated risk. And the same is true for investors. The question you have to ask yourself is, can you handle the risk of being an outside zebra investor? Or are you satisfied with the gaunt returns of an inside investor?
Wanger decided early on in his career he was an outside investor through and through.
He knew if he invested like everyone else and listened to the same investment advice everyone else did, he would consequentially make the same return as everyone else. So he sunk his money into small-cap companies (those with a market capitalization of $1 billion or less) that the mainstream analysts simply didn't follow.
Sounds like an obvious thing to do - easy in fact. But it wasn't. Wanger had the same problem small-cap investors have today...
He had to sift through thousands of companies that weren't worth the paper their stock was printed on. So he developed a strategy to help him separate the good from the bad.
First, Wanger only invested in companies that had a strong niche in its industry. In other words, he wasn't going to invest in an upstart software company that had no business competing with Microsoft.
Secondly, Wanger insisted the company be financially strong - with enough working capital to sustain and grow for years to come.
And finally, he had a defined exit strategy. Wanger invested in fundamentally sound small-cap companies that could grow one of four ways before he cashed out...

Moc pěkný článek o chování manažerů:
Ahead of the Herd by James Boric Contributor, The Daily Reckoning May 2, 2005
The Daily Reckoning PRESENTS Last week, readers were warned that now was the time to bet against small-caps. Today, you get the other side of the story - straight from the mouth of our small-cap superstar, James Boric. Read on...

From 1970 to 2003, Ralph Wanger, famed manager of the Acorn Fund, made his fortune investing in no-name, small-cap stocks.
Companies like Newell Industries, International Game Technology, Houston Oil & Minerals and Cray Research were the "heavy hitters" that made up his portfolio - the exact kind of companies most fund managers don't have the guts to even look at.
Too bad for them.
Newell Industries rose from a low of $1.68 a share to as high as $52 a pop. International Game Technology catapulted from $1 to $40 while sitting in Wanger's portfolio. And he didn't do too badly with Houston Oil and Cray either - turning $220,000 into $5.3 million and $1.5 million into $20 million respectively.
As a result of outstanding performers like those, Wanger's flagship, Acorn Fund, averaged a robust 17.2% compounded annual return from its inception in 1970 to 1996. To put that in perspective, the S&P 500 rose from 92 to 757 in that same timeframe - averaging an annual compounded return of 8.4%.
And in dollar terms, Wanger did even better...

Náhoda tu určitě hraje roli. Ale není nutno nechat to jen na ní, když existují metody, jak překonat pravděpodobnost 50% správného odhadu. Pasívní fond by se mohl zamlouvat zkušenějším investorům, kteří věří, že si k nadprůměrnému zhodnocení umí pomoci sami a naopak nedůvěřují stejné schopnosti portfoliomanažera. Ale fondy jsou bohužel spíše nástrojem pro méně zkušenou až zcela nezkušenou klientelu a konkurenční boj je bude nutit překonávat průměr a pokud možno i ty nejlepší. Navíc PFM musí rozhodnout o umístění peněz, které od klientů přijme, resp. prodeji aktiv, aby měl na odkup PL. Obchodovat bez ohledu na vývoj v jednotlivých titulech a rovnoměrně rozptylovat příslušnou sumu mezi desítky titulů a přesně kopírovat index(y) není reálné. Během podání příkazu do jednoho titulu se ostatní vyvíjejí dál. Nelze ani zaručit, že obchod proběhne bez odkladu nebo že vůbec proběhne. Indexové fondy musí klientům zhodnotit peníze přesně podle indexu, ale také si na sebe musí vydělat. Poplatky jsou velmi nepravidelný příjem a nelze je nastavit příliš vysoko. Část peněz klientů vždy určitou dobu leží na účtu fondu, než se dostanou do hry a nezhodnocují se. Proto jejich PFM musí zhodnocovat vklady o něco lépe, než index.

Zapoměl jsem uvést, že já do akcií investuji zásadně sám bez fondů, pro letošní rok volím strategii rozšířit portfolio na více titulů a investovat každý týden přibližně stejnou částku podle toho, který titul bude mít nejzajímavější pokles. Jelikož koruna zatím moc neposiluje, tak se tu zatím asi necpou zahraniční investoři a trh bude pomalu klesat. Po dnešku už začínají být některé akcie docela zajímavé ale ten pravý pokles teprve příjde.

Celkem dobrý základ najdete na tomto serveru v sekci Univerzita. Pokud chcete zkusit dynamičtější obchodování, doporučuji nastudovat metody technické a psychologické analýzy na serveru traders.cz a pokud nepůjdete do fondů ale rovnou do akcií, také fundamentální analýzu. Pasivnější investování se dá dělat ve fondech i bez složitých analýz. V každém případě to chce používat zdravý selský rozum a udržet na uzdě emoce. Ty jsou nejhorším rádcem. Radí totiž obvykle opačně (nezaměňovat s intuicí). Proto je tento článek o zpětném zrcátku. Investování do fondů se narozdíl od akcií dá vyzkoušet přesně i nanečisto. Stačí si zjistit, jaký vstupní a výstupní poplatek se fondu platí, jaké je zpoždění od podání příkazu do vyřízení obchodu, jaké jsou minimální částky pro zůstatek, nákup a prodej a jaké je portfolio fondu. Pak už jen sledovat denně kurz, ekonomické zpravodajství a zkoušet odhadovat, kdy nakoupit a kdy prodat. U akcií je to mnohem komplikovanější.

S tou deklarací pasivity s Vámi plně souhlasím, také ale aby se podepsala na nízkých poplatcích za správu fondu. Pokud máte na mysli český akciový fond, obávám se, že si ho brzo budete muset pořídit sám v rámci svého osobního portfolia nákupem jednotlivých českých akcií a bavit se prodáváním, kupováním, resp. časováním. Nebude brzo s čím obchodovat.
PS: to slovo "český" jsem bral z pohledu alokace portfolia, pokud jste měl na mysli dle alokace domicilu, raději se pohlédněte jinam tam, kde při vyšší bonitě správce k Vám budou i poplatkově vstřícnější.

Poradí tedy někdo, podle čeho investovat???