(Z)krachují světové penzijní fondy?

Zlatá to slova. V sobotu 19. prosince se totiž objevila v holandském teletextu krátká zpráva na toto téma, kterou čtenářům předkládám. Lidé musí mít v budoucnosti sice velkou, ale ne naprostou jistotu, že jim bude vyplácena jejich penze, píše státní tajemník v Ministerstvu sociálních záležitostí Rutte ve svém krátkém stanovisku, s kterým vláda dnes projevila souhlas. Bude ještě následovat porada se zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců.. Úplná jistota je možná jen za předpokladu, že si penzijní fondy budou udržovat značně veliký majetek. To je zase možné jen pokud budou tomu úměrně vysoké příspěvky pojištěnců. Rutte připouští, že jednou za asi 40 let může dojít k tomu, že se majetky (penzijních- J.T.) fondů úplně vypaří (toto slovo doslova přeloženo - J.T.).
Takže je po ilusi, že si někdo může pojistit spolehlivě penzi na kapitálovém trhu. Tato iluse vznikla jako bublina doprovázející poměrně dlouhé euforické období stoupání kursů akcií na světových bursách. Historici nám mohou k tomu napsat, jak to bylo se státními bankroty a znehodnocováním měny už ve starém Rakousku-Uhersku. Z článku Demografický problém a jeho řešení (NP 22.12.2003)

Na Váš sugestivní dotaz bych odpověděl "Ano nepostupoval bych jinak". Vtip je v tom, že základní vlastnosti životního pojištění a penzijního pojištění jsou shodné. Nechávat něco propadnout shodně s průběžným systémem je selským rozumem nepřípustné. Myslím, že západoevropské země již mají špatné zkušenosti s věkovou hranicí pro odchod do důchodu za sebou. Analýza situace na trhu práce a vazba na politiku zaměstnanosti a daňovou platformu mohou být racionálním impulsem pro další řešení. Zajímavá byla diskuse mezi experty Světové banky Estell Jamesovou jako zastáňkyní a J.E.Stiglitzem jako hlavním kritikem fondově založeného penzijního systému. Pokud se oprostíte od všech možných reklam (i státních), je penzijní připojištění pouze alternativa k jiným možnostem spoření. Pokud se subjekt rozhoduje ekonomicky racionálně, nechá si vyplatit jednorázové vyrovnání. Pokud se totiž začnete zaobírat efektivní úrokovou mírou, musíte matematicky dojít k závěru, že nejvýhodnější je nejkratší možná doba spoření a nejnižší možná měsíční úložka. Penzijní fondy (stejně jako stavební spoření) je výhodné pro investování malých částek (k investování středních a velkých částek nejsou vhodné). Proto spoření 500 kč na dobu 5 let je z matematického pohledu akceptovatelné optimum. Stejně tak výplata pravidelných částek po dobu určitou nebo na doživotí je pro účastníka nevýhodná. Stačí umět matematiku.

Já jsem samozřejmě nemluvil o záměrné likvidaci. Ale jde o to, že takový penzijí fond má asi 30 let od svého založení klídek, protože jenom vybírá příspěvky, ale má málo důchodců, a tedy nemusí moc vyplácet. Po těch zhruba třiceti letech mu počet důchodců stoupne a teprve pak se ukáže, jestli opravdu umí hospodařit. Jenže to už je pro jeho klienty pozdě.

Chování staroušků je naprosto racionální: - nevědí, kdy umřou. Po jejich smrti nevybrané peníze propadají ve prospěch ostatních. Proč jim je tedy darovat? - před odchodem do důchodu si svoje peníze vyberou a renovují domácnost, opraví bydlení. Vědí, že v důchodu by na to už neměli, takže se zadezpečí předem. - pokud už mají domácnost vybavenou a bydlí v bytě s regulovaným nájemným, dají si peníze raději na termínovaný vklad "pro stráčka Příhodu", pro případ havárie apod. A dotaz na závěr: Vy byste postupoval jinak?

Třeba by jen stačilo je ponechat. Pokud vím, tak tu za 1. republiky byly a v 50. letech byly komunisty znárodněny jako přežitek kapitalismu. Kdo byl zodpovědný a do té doby si platil, měl nakonec smůlu. Komunisté pak jejich majetek použili jako obezličku pro hlásání nevídaných úspěchů svého hospodaření a k přesvědčování občanů. My je dneska zakládáme znovu a od nuly.

Vaší víře bych rád uvěřil. V podstatě je současný systém průběžného financování daňovým mezigeneračním transferem, kdy mladí finančně zajišťují důstojné dožití nejstarších. Ale nejsem obdivovatelem autoritativních výroků typu o panelákových králíkárnách , které vedou ke zhroucení bytové výstavby včetně navazujících oborů jako jednoho z generátorů ekonomického růstu. Na straně výdajů penzijního fondu se ale budete muset zabývat , zda počet zaměstnaných osob je stálý a jak se mění na vyřazení osob z práce, které je vždy spjato s absencí placení pojistného, jak je tlumen či přiživován mzdový růst v ekonomice, jak jsou stanovena a respektována valorizační pravidla (čili jak se promítá pohyb cen), jak se reaguje na míru inflace, jak se mění rok odchodu do důchodu a jak se vyvíjí počet předčasných důchodů. Ideální je stanovit odchod do důchodu do 100 let a zakázat předčasný důchod (přesto, že po 50 letech věku nikdo nebude do práce přijat). Pokud zvážíte všechna výše uvedená kriteria a vezmete podle zákona, do čeho mohou fondy investovat, nevidím valný rozdíl na zadlužení státu z titulu průběžného systému či z titulu penzijních fondů (těch 25% na akcie to nezachrání bez ohledu na rizikovost těchto investic. Skončíte u garance u mladší generace. Pokud se podíváte detailněji na tento problém, tak všichni odkládají svoji spotřebu, ať povinně či dobrovolně, na pozdější dobu a očekávají po letech své zhodnocené prostředky. Nelze říci, že by fondy se výrazně lišily od možností a logiky průběžného financování.

Je pravda, že klient PF (až) desítky let ukládá peníze a teprve pak je začne brát. Bude-li si klient všímat hospodaření fondu a jeho přístupu k vypláceným důchodcům, měl by nezdravé trendy odhalit dříve, než fond zkrachuje. Pokud se politici nezaslouží o vytvoření zdravého právního prostředí, obávám se, že rozkradení úspor důchodců bude možné odkudkoli, ať už z PF, PAYG, OPF, běžných účtů nebo slamníků.
Hlavní nebezpečí u PF vidím v přílišné regulaci možností investování a realizace výplat z účtů klientů. A také v možnosti špatného odhadu průměrné doby dožití klientů, jestliže napořené peníze bude fond (popř. pojišťovna, která klienta s účtem převezme) vyplácet v podobě doživotní anuity. Tam pak hrozí, že vyplácející instituce nebude schopna dostát svým závazkům. Doživotní anuita je opět prvek solidární. Pokus o zásluhovost formou spoření do PF anuita částečně maří. Obrovské částky, soustředěné v několika fondech, které mají ekonomicky zájem o co nejkratší život klientů po dosažení důchodového věku ve mně vyvolává děsivé představy.
Každopádně jsem proti povinné účasti v PF. Každý občan by měl mít možnost nedávat peníze do institucí a investičních nástrojů, kterým nerozumí nebo ve které nemá důvěru.

...chicht, a vidíte, jsme asi konečně u kořene věci: pro stabilizaci fondu a volný keš pro důchodce, třeba má fond právě zainvestováno také v něčem perspektivně hodně nedobytným(?), cha, cháá, potřebuje další a další účastníky v produktivním(!) věku, který systém podrží!
Ne, nechci mluvit o letadlu, ale mám takový pocit, že tímto pádem se dostáváme, a po všech těch letech, nákrokem zpět do stavu blízkému průběžnému systému, tedy odkud se jakoby nespokojeně a původně vyšlo. To, samozřejmě, v případě vzniklých potíží a ta "dobrovolnost" vstupu do penzijního spoření tohoto typu začne být najednou velice napřekážku. V případě vážných problémů s fondy (na daném území a obecně) ti, kteří je nakonec tzv. zachrání resp. znárodní a zajistí, aby "spravedlivý hněv lidu" byl patřičně ukojen na vinících a byl opět posílen průběžný systém, tak ti budou mít asi úspěšně nakročeno do příštích parlamentních voleb :-)) ...nu, a za nějakou dobu se kolečko zopakuje...

Ráda bych se připojila k názoru pana Marka a s velkým zájmem bych si pane Kohoute Vaše komentáře a názory přečetla v souhrnné publikaci. Vaši knihu Peníze, výnosy a rizika považuji za jeden ze základních kamenů kvalitní knihovny investorské veřejnosti. Zajímalo by mě jestli chystáte i podobnou publikaci do budoucna.

Také je třeba tu výjimečnost zdůraznit tím, že v okamžiku potřeby výplaty žadatel už nemá sil vést případná soudní jednání a také se mu nedostává času: ten jeho čas je nejvíc limitující! Prostě začít nějak znovu biologicky nejde :-(

Vašim obavám rozumím. Proto také občas slyším snahu zakázat, či omezit, jednorázovou penzi. Je to celkem logické. Naše penzijní fondy nemají "novodobou" historii a lidé stále používají staré otřepané "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše". I když po posledních úpravách výpočtů doživotní penze se ten holub nějak scvrkává. Ale už jen podle této úpravy je vidět obava, kterou jste popsal. Finanční žraloci už stahují kalhoty a to je brod ještě hodně daleko.
Také nezavrhuji penzijní fondy úplně, i když jsem velkým kritikem. Taková smlouva sepsaná v 55ti letech, na pět let je u nás nejlepším termínovaným vkladem. Při úložce 500 Kč je průměrný efektivní úrok skoro 13% a při úložce 1.500 Kč 9,8 až 12% podle daňového pásma. A to vše včetně odvedené daně z výnosů při jednorázové penzi. V této podobě je to, pro neznalé jedince, lepší než stavební spoření.

Ad 7: Důchod je vyjímečný i tím, že si dlouho dopředu něco předplácím a v okamžiku, kdy zjistím, že jsem špatně vybral, je už pozdě a reklamovat není jak. V tom se penzijní fondy liší od ostatních investičních nástrojů - nic jim nebrání s třicetiletou periodou (když dojde na vyplácení důchodů) krachovat. Ostatní investiční společnosti je možné kontrolovat průběžně, ale PF napřed získává klienty, dvacet až třicet let převažují vklady nad výplatami (papírově v té době může fond vypadat moc hezky, papír unese všechno) a když dojde na lámání chleba a má se vyplácet více účastníkům, najednou peníze nejsou.

Proti populačnímu poklesu jsou fondy narozdíl od průběžného systému imunní. Důchodci si totiž ve fondech vybírají to, co do nich dříve sami navkládali + výnos. Z průběžného systému však odebírají to, co do něj vkládají jejich potomci. Průběžný systém je zase naopak imunní proti růstu mezd. Nemusí se snažit zhodnocovat vklady tak, aby měl na valorizaci důchodů, kopírující růst mezd. Kombinovaný systém má obě nevýhody, ale v menší míře. Žádný z těchto systémů není imunní proti prodlužování věku dožití. Věk odchodu do důchodu je proto třeba udržovat tak, aby byl úměrný průměrnému věku dožití.

Kolik lidí má ale úložku ve výši 1.500,-Kč? Průměr je 300,- Kč. Pokud se podíváme na celkový počet smluv a odečteme děti a dorost do 18 let, který ze zákona nemůže, a pak důchodce, kteří nechtějí, kolik lidu obecného ještě zbývá? Jen přestupy z fondu do fondu. Ale pokud takový přestup udělá zaměstnavatel za své zaměstnance (což může, protože je na jeho vůli, na který penzijní fond bude přispívat), pak z toho chce taky něco mít, obvykle 50 % provize, pokud má šikovnou manželku nebo příbuzného, tak má i celých 100 %. Kdo z toho tedy vydělává? Tady už ani bouchači ne... Jen to už pak netrvá 10 minut, je třeba nejdřív udělat výpovědi u stávajícího fondu, požádat o převod a sepsat nové smlouvy. Za dva roky se kolečko opakuje, za stejný peníz (za dva roky proto, že po dvou letech se vyplácí druhá polovina provize, pokud není fond chytrý a neukončí se zprostředkovatelem před touto lhůtou z jakéhokoli důvodu spolupráci). Vše se děje pěkně v souladu se zákonem.

K rizikům podle článku:
1) Zneužití vládou - toto není v případě povinných penzijních fondů, kterým vláda určí portfolio s převažujícími vládními dluhopisy a dalšími instrumenty s vládou spojenými, riziko, nýbrž jistota. Takové portfolio nemůže poskytovat výnos. Jde jen o jiné přelévání peněz od daňových poplatníků k důchodcům. Vláda by si takto zajistila snadný zdroj financování svých záměrů.
2) Zneužití nevládními osobami - hrozí v případě jakékoli investice či spoření. Nejde o specialitu PF.
3) Riziko inflačního znehodnocení - opět platí pro jakoukoli formu investic a spoření. Významnější je však riziko znehodnocení v poměru k růstu mezd.
4) Ztráty v důsledku rizikových investic - existují i u nejlepších investorů. Důležité je, aby převažovaly výnosy. Při rozumném vedení portfolia není třeba mít z těchto ztrát zvláštní obavy. Zajímavější je riziko správy fondu nedostatečně kvalifikovanými či nezodpovědnými lidmi - viz. body 2 a 6.
5) Nadměrně vysoké náklady - tomuto riziku nahrává povinnost investice do PF a legislativní mezera, neukládající fondům informační povinnost tyto náklady zveřejňovat. Lepší, než regulace nákladů PF státem, by bylo odstranění obou problémů.
6) Nekompetentní řízení portfolia - toto riziko je třeba přijmout u jakéhokoli investičního nástroje. Nelze doufat, že se vláda postará o kompetentní obsazení managementů nestátních fondů, když není schopna kompetentně obsadit ani ministerstva a mnohé státní úřady. Nejlepším nástrojem pro eliminaci tohoto rizika je zájem investorů o hospodaření daného fondu, jeho pověst a používání zdravého selského rozumu.
7) Chybný individuální výběr - opět hrozí kdekoli. Doslova při každém nákupu. Důchod je výjimečnou investicí pouze s ohledem na objem peněz. Důležitá je informovanost investorů. Raději toto riziko, než jistota krachu systému, který vyhovuje politikům a je jimi zneužíván.
8) Aktuárské riziko - chybný odhad manažerů fondů je menší pohromou, než jistota populačního nepoměru v průběžném systému nebo neschopnost osobního hospodaření a nezodpovědnost mnohých občanů. Proto PF mohou být lepší alternativou pro tyto občany, než jejich individuální spoření a investování, které by se mohlo rovnat i nule. Při zajištění minimálního důchodu z PAYG však můžeme toto riziko nechat na nich bez obav.
V souvislosti s uvedenými skutečnostmi mne napadají dvě otázky:
a) Co získáme snížením dnes vyplácených důchodů na přijatelný jednotný minimální důchod? Bude to vůbec významné odlehčení PAYG?
b) Lze vůbec čekat od vlády, že navrhne zdravý důchodový systém, který je pro ni nevýhodný? PAYG jí dává možnost ovlivňovat mzdy bez následků na důchodce. PF jsou rovněž převážně pod její kontrolou - možnosti investování okleštěné zákony, portfolio s převážně státem kontrolovanými tituly. PF jsou tedy zákonem posvěceným zdrojem půjček státu. Co donutí politiky, aby se vzdali těchto sobě prospěšných nástrojů a tím části moci?

Děkuji za otázku a za kompliment. Právě na podobném projektu začínám postupně pracovat. Jinak můžu uvést adresu svého blogu, kam se snažím

Pane Kohoute, nevydal jste (nebo nechystáte se vydat) své články knižně? Teď myslím spíš Vaše občasné příspěvky do novin. Považuju Vás za nejlepšího komentátora u nás a chtěl bych se k některým článkům vrátit (noviny vyhazuju, články nevystřihuju...).

Vážený pane Fredy, s Vašimi vývody lze jen souhlasit. Ale když sleduji staroušky kolem sebe, tak po deseti letech v PF dnes využívají alternativy jednorázového vyrovnání. Takže pokud se sejde silná stará generace a bude preferovat tento způsob, měl bych vážné obavy o solventnost slavných fondů. Celkem pak není v běhu peněz příliš rozdíl mezi dnešním systémem důchodu a penzijními fondy, protože opět se dojde ke zjištění, že se rodí příliš málo dětí. Chytrost investování jednotlivých manažerů fondů ponechávám stranou (ale i od ní se může hodně katastrof odvinout). Katastrofická vize, že peněz fondů zneužije stát přeci není nic nového pod sluncem, po roce 1948 to bylo u nás provedeno se 100% důsledností a spořilům zbyly jen oči pro pláč. Přesto fondy úplně nezavrhuji.

Holt v tom PC modelu při nepovinné(!) variantě nevíte, kolik prašulí se vymkne kontrole a opustí, dříve či později, třeba i toto území a budou tak chybět Šabatkovi s Grošíkem ve státní kase na další socanský zhovadilý experimenty a na vylepování bilbórdů: někde výše pan Fredy v % z portfolia fondů uvádí, o co by tak jejich fraškovitý divadlo s vládnutím mohlo být ochuzeno! A žádný tzv. poradce hejlům jejich prašule tady přece neochrání a tedy je nezhodnotí, viz třeba už skutečně nevratný soumrak kuponové privatizace typu Berka a spol., tj. kolik asi i středních firem mohlo jinak zůstat na burze, při dobrém vedení později vyplácet dividendy a jejich akcie mohly být v držení drobných investorů právě až do toho důchodu? Náhrada za tuto letitě promrhanou příležitost dnes tady není a navíc, pokud se proflákne, že je "klient" trochu při penězích, tak mu mohou maníci, co jsou móóóc zadobře také s policajty, strčit odborně zapnutou kulmu do sedínky: až pěkně zazpívá i o tom posledním padesátníku, co má doma zakotoulený někde dole v šupleti. Ach, ti naši akademikové, opravdu mi připadají jak z jiného světa :-) Jo, a v novinách před Vánocemi se jeden takový Váš poradce věrozvěst posmíval pejskům. Prý, že když je zamkne na 14 dní doma v bytě a odjede na dovolenou, tak že si vše sežerou hned první den a potom mají těch dalších 13 dní hlad a že je proto třeba si platit právě to kapitálové životní a důchodové pojištění. Chicht.Už ale, trumbelín, zapomenul, že takový pejsek, kdyby nebyl zavřený v bytě, tak by si třeba něco z toho zahrabal na zahradě, do betonový podlahy v bytě se ale blbě hrabe. Tak co je včas břuchu, to se počítá. A taky pejsek na rozdíl od lidí, když se nažere, tak si pěkně hraje (honí se třeba s druhým za mičudou) a moudře odpočívá, to lidé už vůbec neumí, ti furt a furt pracujou až nakonec stejně nic nemají nebo o nic moc víc nemají, a odpočinou si prý až v rakvi. Tam už se ale s mičudou honit nemůžou. Jóóó, to jsou ti Vaši slavní poradci :-))))

Aby nedošlo k mýlce - nechtěla jsem říct, že ti nezodpovědní budou investovat sami - ti nebudou spořit vůbec.