Novoroční hřmění pojistných paragrafů

Cituji: "pokud si ovšem sjednáte stejnou pojistku prostřednictvím zaměstnance pojišťovny, na takový písemný záznam z jednání nemáte nárok...". Jenže když navštívím kamennou pobočku a uzavřu tam smlouvu, mohu následně zjistit, že na té pobočce má službu IČAŘ, tedy nikoli zaměstnanec, ale agent, (ož je u většiny poboček např. v okresních městech). V tom případě mne ale pojišťovna podvádí a já mohu pojišťovnu žalovat za záměrné uvedení v omyl. Nebo zákon předpokládá, že v kancelářích pojišťoven budou sedět lidé označení visačkou "zaměstnanec" a "IČAŘ"?

Pokud tam bude sedět "IČAŘ", tedy pojišťovací zprostředkovatel, je povinen Vás podle zákona 38/2004Sb. § 21 informovat o tom, v jakém vztahu k pojišťovně je - ve většině případů to bude vázaný pojišťovací zprostředkovatel nebo tzv. výhradní agent (§ 7 odst. 3 zákona 38/2004Sb.), neboť ostatní nebudou "sedět" v kanceláři pojišťovny. Pokud takovou informaci nedostanete, máte právo se kvalifikovaně domnívat, že jednáte se zaměstnancem pojišťovny.

Chtěl bych polemizovat s "bičem na zapomětlivce" a tvrzením, že "marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu dlužného pojistného jejich pojistka totiž zaniká". 1. lhůta je m i n i m á l n ě jeden měsíc (tj. může být stanovena klidně na půl roku) 2. není to lhůta pro úhradu dlužného pojistného od splatnosti pojistného (jak by se z textu zdálo), ale od data stanoveného v upomínce 3. dřívější "bič" mohl švihnout i více, protože zapomětlivec nemusel dostat vůbec žádnou upomínku a smlouva mu zanikla, aniž by to tušil. Třeba jen proto, že u platby omylem neuvedl svoji identifikaci