Diskuze: Nejvyšší výnosy nabízí stát

Jednoduché jak facka :-) Méně brát + méně dávat = méně přerozdělovat = méně ztratit (prošustrovat) = celkově ušetřit.

SUPER

Jenom rovná daň nestačí, ale jako začátek bych to také podpořil.

Rozhdoně PRO

No právě, někdo ty finanční žraloky živit musí. Nejlepší krmě je ta od neznalých jedinců, okořeněná státní podporou a zabalená do daňových odpočtů a převázaná růžovou mašličkou s nápisem – šťastná budoucnost. A jak si při tom mlaskají. Jakmile se někde trochu pustí žilou, jakmile cítí krev, tak se v té vodě míní sežrat navzájem.
Ostatně chovají se tak, jak jim to my "dovolíme". Nečiní nic jiného, než že se uchází o část velkého balíků našich peněz z daní, určeného k přerozdělování. Zrovna jako spousta spřízněných a přátelských firem, firmiček, překupníků a překupníčků, kteří žijí na předražených státních zakázkách, různých fingovaných dotacích a dalších úlevách. Samozřejmě za vydatné pomoci politiků, úředníků a strážců všeho nepořádku.

Omluvám se za to tvrdé slovo. Ale na tuto skutečnost se nikde neupozorňuje. A ráda bych to viděla alespoň u Vás, protože o pojištění píšete dobře. Jinak ještě jednou díky za text.

Rovná daň 15 % - žádné odpočty. Pro to bych hlasovala já. Co vy?

Paní Aleno, lhát jsem rozhodně nechtěla - na poplatky ŽP poukazuji na jiných místech článku. Možná nedostatečně, v tom případě se omlouvám - vám i ostatním.

Zdravím Vás, dobré, jen nutné na něco upozornit. cit.: Dejme tomu, že na zvýšení naší mzdy má zaměstnavatel k dispozici 1 000 Kč měsíčně. Jestliže nám zvýší mzdu, dostaneme 440 až 550 Kč (podle naší mezní daňové sazby). Zbytek neuvidíme, náš "chlebodárce" ho odvede státu na pojistném a dani ze mzdy. Pokud nám ale zaměstnavatel touto částkou přispěje na spoření, dostaneme ji celou. V případě ŽP, se jedná o lež, jak vystřiženou z materiálu agentů pojišťoven. Je pravda, že vložený peníz je 1000, ale ty prachy tam prostě a jednoduše nejsou, jsou spotřebovány na poplatky a provize. Zaplacené pojistné a případné jednorázové plnění se vyrovná nejdříve po 5 letech (samozřejmě podle typu produktu.) Pokud jste se pustila do srovnání s navýšením hrubé mzdy, je pak nutné upozornit, že hrubá mzda je daňově uznatelný náklad neomezeně. Výhodnost je pak v konečném důsledku mnohem nižší. Pohlížejme tedy na obě strany mince stejným zrakem. Zdravím a díky za text k ranní kávě.

Je to jen další příklad "dovednosti" našich zákonodárců dělat složitě jednoduché věci. Zaměstnanci s nejnižšími příjmy si neplatí dost velké pojistné, aby měli nárok na příspěvek, takže tu "výhodu" mají jen lépe placení nestátní zaměstnanci, úměrně svému příjmu. Těm ale stát nasadil vyšší daňovou sazbu. Takže jim vlastně kompenzuje progresívní zdanění poskytováním podpory na něco, o co by bez té podpory jinak nestáli. Zavedení jednotné daňové sazby a odstranění všech takovýchto jakopodpor by bylo jednoduché řešení nediskriminující různé příjmové skupiny včetně těch zaměstnanců, jejichž zaměstnavatel si nemůže dovolit připlácet, nebo o to prostě nestojí. Jenže v jednoduchém systému by se mohli začít orientovat i méně nadaní a to vládě oprávněně nahání strach.

Nejen OSVČ, ale i státní zaměstnance (mimo policistů a vojáků ovšem), kteří nemohou s žádným příspěvekem počítat. Souhlasím s názorem, že všechny "příspěevky" a dotace by měly bát zrušeny. Jen v příštím roce (včetně kapitoly všeobecná pokladní správa) by tak státní rozpočet ušetřil DESÍTKY miliard kč. A euro můžeme mít za dva roky...

Dovolte mi zajímavý článek doplnit o některé postřehy: 1) Celý systém diskriminuje OSVČ, které si tyto "příspěvky" poskytovat nemohou, neboť nemohou být samy sobě zaměstnavateli. 2) Legislativa upravující pojistné na sociální a zdravotní pojištění obsahuje obrovskou mezeru - osvobozuje platby na pojistky bez jakýchkoliv limitů!!! Lze tak z firem vyvádět neomezeně velké částky, aniž by z nich bylo odváděno sociální a zdravotní pojištění (platí se pouze daň). Přitom to neplní účel kumulace prostředků do penze, neboť tam nejsou ani věkové limity. Platí to ovšem opět jen pro zaměstnance, OSVČ mají smůlu.... 3) Je pozoruhodné, že státu nevadí absolutní poplatková neprůhlednost rezervotvorných pojistek (vyjma IŽP) a neukládá zákonem pojišťovnám povinnost všechny poplatky zveřejňovat. U stavebního spoření byl obrovský "humbuk" kolem poplatků, v případě soukromého životního pojištění stát popsanými nepřímými podporami "nahání" pojišťovnám klienty i do produktů typu "black box" (z hlediska poplatků) a nikomu to nevadí? Kde je tolik proklamovaná ochrana spotřebitele, kvůli které byl napsán třeba celý zákon 38/2004Sb.?

V této souvislosti „umět počítat“ se mi líbí jedna novodobá pohádka „O daňových úlevách“, kterou jsem včera dostal do pošty.
Milé děti a neznalí, ale naivní jedinci, dnes si povíme něco o daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět. Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.
Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.
Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo. Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pan, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho. Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho.
Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací...
Hádanka jako prémie:
Proč mají ČSSD a KSČM nejvíc hlasů?
Odpověď: Protože jejich voliči reprezentují především pány č.1-4.

Dovolím si pár poznámek.
1) Ve Vašem hodnocení jste zapomněla na vliv inflace, či průměrného ročního zvyšování mezd. Nebo-li na současnou hodnotu koruny.
2) Při tomto (likvidně) dlouhodobém investování je třeba rozlišovat, co je smluvně dané a co je "jen" slíbené. Po příštích volbách mohou příspěvky státu (nebo-li z našich peněz) být vyšší a nebo také zmizet úplně. V tom druhém případě by pak nadšencům zůstala jen ta povinnost platit.
3) Zatím jsem nikde nenašel článek, kde by se jednoznačně uvedlo, kdo kolik platí a kdo a kolik z toho průběžně dostává a v budoucnu případně dostane a to hlavně včetně finančních žraloků. Pak bychom asi změnili názor.