Etický kodex: nechte jméno firmy pracovat za vás

Mám podobné pocity. V různých médiích o sobě mnohé firmy šíří spoustu sebechvály, a nezřídka se pak člověk - zákazník přesvědčí o pravdivosti rčení, že sebechvála smrdí. Kolik firem se ohání otřepanými slovíčky jako je tradice, kvalita, profesionalita? Pak si nechám na autě udělat předzimní údržbu ve značkovém servisu a jsem rád, že jsem se cestou domů z toho servisu nezabil. Nechám si instalovat plastová okna, polovinu z nich nejde pořádně zavřít, tuhle mám 2cm díru pod parapetem (asi došla pěna). Majitel se přijede na tu reklamaci podívat a pak se po celé firmě slehne zem. Samotný kodex opravdu nic neřeší. Raději dám na doporučení od již spokojených zákazníků, a pokud to jde, prohlédnu si nějakou hotovou práci firmy, o níž se zajímám.
Ostatně - kolik firem a kolik lidí v nich se řídí zákony? A to lze předpokládat, že ze zákona budou mít lidé větší respekt, než z kodexu, který si napíšou sami pro sebe. Zklamaný zákazník dodavatele opustí bez ohledu na to, měl-li napsaný kodex nebo ne. A spokojený zákazník jej nemusí číst. Zažije jej na vlastní kůži. Takže etický kodex má dle mého názoru smysl spíše jako vnitrofiremní směrnice, než jako svatozář kolem firemního jména.
Na vlastním webu nemám žádný kodex, mám tam ale stránku o filozofii firmy. Místo sladkých řečí tam píšu o svých cílech, zaměření, snažím se objasnit, proč chci dělat zrovna toto a proč takto, na jaké hodnoty kladu důraz. Nenabízím obecné fráze, ale konkrétní služby s popisem, co tím zákazník získá, jaký problém se tím snažím vyřešit. Některé věci se ani tak nedají dokázat jinak, než že to zákazník prostě riskne a přesvědčí se o pravdivosti slov.

Mě článek připadá jako jen zbytečné mlácení prázdné slámy: pochopitelně, kdo chce ZDRAVĚ a jaksi MORÁLNĚ podnikat, jsou zásady "nějakého" etického kodexu PŘIROZENOU samozřejmostí. Tak jako u normálního občana čistění si zubů, a to nejlépe několikrát denně. A také si nikde, v tomto případě, po bytě nevyvěšuji certifikát aby každý návštěvník viděl, že si prý vždy čistím ráno zuby, že ano. I když věřím, že šikuldičky s šikuldy a co by se rádi pasovali do role certifikační autority i v tomto případě, tak ti by se jistě rádi vždy našli :-) Je zde v reálu podnikání, žel, velký prostor pro ZASTÍRACÍ manévry pomocí různých podivných pí ár aktivit a marketingu, zvl. prachsprosté primitivní reklamy a nehorázného lobbingu. Etika jde stranou. Ostatně, vždyť už se dnes také mluví i o POLITICKÉM marketingu, který nám zde začínají názorně předvádět třeba hoši a děvčata, co to myslí prý upřímně. A skutečný obsah se nám náhle ztrácí, "hraje" se už jen na davem právě žádaný "make up" povrchní formy. A co má být žádáno, to je právě předem ovlivněno. A dav na tuto hru, žel, velmi rád přistupuje, nějaký kodex - nekodex. Stát je také vlastně "firma" a podívejme se podrobně, s jakým "etickým" kodexem je řešen třeba demografický problém a s tím související důchodová reforma. A podobně jiné společensky závažné a strukturální věci. Docela mě proto děsí představa, na rozdíl od pana Fredyho v jeho jednom diskusním příspěvku, že vybrání vhodné varianty důchodové reformy, její přijetí davem a především její realizace by mohlo být svěřeno právě do rukou POLITICKÉHO marketingu: v situaci, kdy naši pomazaní zjevně žádný etický kodex nemají, a pokud někde ano, tak se jím neřídí!

Při poznámce o nutnosti pečovat o dobré jméno společnosti mě napadlo jediné jméno: Synot. Ačkoli o této společnosti nevím vůbec nic, ani v čem podniká, stačil jeden skandál ve fotbalu a klubu, který nesl toto jméno a v mých očích je ta společnost odepsaná (i když okamžitě z fotbalu vycouvala).
Nemám žádnou hlubší analýzu, je to jen můj první pocit, když jde o debatu o dobrém jméně.