Reforma penzí nemusí být hra s nulovým součtem

Ono i tak - jestliže je Pavel Kohout (pana Rusnoka osobně neznám) inteligentní a schopný analytik a věci rozumí, proč by nemohl přispět k řešení bez ohledu na to, kde pracuje?
To, že někdo pracuje ve finanční instituci mimo jiné znamená též to, že asi věci rozumí (ne nutně pouze to, že "kope" za svého zaměstnavatele) nemyslíte?

Vzdyt ten muj návrh pro to vytvári prostor. V jednom bodu hovorím prece o moznosti odtrzení a prechodu na princip dobrovolnosti. Asi jste to nedocetl do konce. Klícovým problémem je transformovat soucasný systém ve smeru jeho otevrení, transformovat, nikoliv negovat a rozbít.

Stát je nejhorší hospodář a vy z něj ještě uděláte podnikatele. Zapomněl jste diverzifikovat. Jedinou šancí je skutečné rozložení rizik. Klidně mezi stát (dobrovolně), mezi finanční žraloky (dobrovolně) a kamkoliv jinam mimo republiku (dobrovolně, ale nezbytně nutně).

To kopání nebylo myšleno na vás. Ale na pana Kohouta (PPF) a pan Rusnok (ING). Pokud jste to nepochopila, tak se omlouvám.

Jestli to dobře chápu, nejde o žádný zázrak. Jinými slovy opět jde o hru s nulovým součtem - použiji-li terminologii článku. Prostě se do důchodového systému nalije více peněz. Vezmou se z podpor pro dnešní důchodové připojištění a životní pojistky. Jinými slovy – zvýší se zdanění bohatších, kteří tyto produkty údajně hlavně používají. Proč ne - podpory životních pojistek, jakožto kombinace špatného spoření , mizerného pojištění a vysokých poplatků, jsou beztak většině lidí na nic. Penzijní připojištění dnes využívají hlavně starší ročníky jakožto formu výhodného spoření – tady není tak úplně pravda, že ho využívají hlavně bohatší. Takže shrnuji: vyšší daně se použijí na krytí výpadku pojistného starší generace a na příjmy pro správce penzijních fondů.

Bud prispívejte na sociální dávky, nebo nejaké vzdelávací akce, nebo si oprasujte remingtonku. Spocítejte si sám, co je levnejsí. Já jsem pro to první a druhé, neb nejsem tak dobre vybaven jako vy.

nechci sem ani moc psáti, neb můj malý příspěveček nebude váhu žádnou míti, nicméně je zde ještě jedna drobná otázečka, malinko opomíjená... Jak bude po jakékoliv důchodové reformě asi vyřešena otázka komunity, již politikové zvou romská, která a) do žádného systému nikdy přispívat nebude, pouze bráti b) všechno co dostane vždy slušně řečeno propapá c) je jí početně čím dál více
jistě mne ihned mnozí rasistou nazvou, ale mne toto opravdu trápí, neboť pokud dojde k nějaké reformičce a nebude se s tímto počítati, toť abch oprášil doma starou remingtonku, abych se jednou , dožiju-li se roho, mohl se zbraní v ruce postaviti plenícím hordám ( viz nedávná kauza ze sousední země šlováků )....

Pane Fredy, co se týče Vašeho třetího odstavce - souhlas. Pokud si zítra kliknete na "Parametry" ke grafům, zjistíte, že některé věci návrh obsahuje, na jiných spolupracuji s dalšími - viz např. článek Miroslava Škalouda "Proč říct ano rovné dani".
Ad odstavec druhý: Na základě čeho usuzujete: 1. Že nespolupracujeme (uvidíte také zítra). 2. O jakém "kopání" za chlebodárce mluvíte? Ondřej Schneider pracuje na Karlově univerzitě, já žádného chlebodárce nemám vůbec. Trochu opatrnosti při obviňování z něčeho, prosím.

Hmm, všichni tu básní o kompletní rweformě a říkají jak je to dlouhodobé a že nemáme čas. Tzn. těžko se prosadí celá reforma, proč se nedohodnete na společném začátku a zbytek dořešíte v průběhu těch 15 let? (Za tu dobu byste se i vy mohli domluvit).

Mozné resení dle Buchanan 3 Tato pro počátek kosmetická změna a uvedený časový úsek deseti let umožní doplnit systém o další změny: A) Doplňovat systém o další zdroje, např. z přebytků státního rozpočtu a určitého procentuálního doplňování ze spotřebních daní. Tyto výnosy lze použít na vytváření rezervního fondu do výše asi tak jedné poloviny vyplacených důchodů v daném roce, z něhož by bylo čerpáno v případě nějakých změn. Dále je možné uvažovat o jednorázových vkladech jednotlivců (o to by si zvýšili svůj budoucí podíl na budoucích výnosech důchodové daně) i firem ve prospěch svých zaměstnanců. B) bylo by možné určit odvod do penzijního systému stanovit jako pevnou procentní sazbu, např. ve výši 20% z každého hrubého příjmu fyzické osoby (i z výher v Milionáři a zdanění úroků z vkladů) a poté po dovršení určitého věku např. 65 let nebo invalidity této fyzické osobě určit její podíl v procentech podle délky a výše tohoto odvodu. To znamená: Vybere se určitý balík peněz od určitých osob (za to dostanou určitý počet tzv. prioritních oprávnění), který se přerozdělí mezi určitý počet osob podle uvedeného klíče, tj. podle poctu vlastněných prioritních oprávnění. C) Stejně tak by počítač účastníka penzijního systému mohl podle určité klíče, tj. např. místa bydliště či příbuzenství informovat o tom, komu jsou jeho peníze převáděny, resp. od koho svůj důchod dostává. Každý by tak měl svého důchodce, což by vytvářelo prostor pro další privatizaci. Jednotlivé skupiny by se mohly odtrhnout za určitých podmínek od hlavního kmene. Protože by mohlo jít o dvousloužkový systém, byly by možné různé varianty určitého přerozdělování se zohledněním sociálního postavení daného důchodce. Míra zvýhodnění chudších při platbách do systému a míra znevýhodnění bohatších při výplatách ze systému by mohla být dána nutností vyplácení určitého balíku invalidních penzí. Na rozdíl od komerčních penzijních systémů by nedoházelo ke znevýhodňování dlouhověkých, tedy např. žen. D) Podle mého názoru by bylo možné dokonce převést celý dosavadní systém v delším čase na princip dobrovolnosti.

Já bych to brala. Jestli tomu správně rozumím, tak by na mě snížení odvodů vyšlo v nejhorším případě ve čtyřicítce, spíš ale dřív. Lepší než nikdy.

Já bych to brala. Jestli tomu správně rozumím, tak v nejhorším případě by na mě to snížení vyšlo až ve čtyřicítce, v lepším i dřív. Lepší než nikdy.

Práci CEPu sleduji se zájmem, například s jejich konceptem rovné daně souhlasím naprosto. V tomto případě ale můj názor vyjadřuje první příspěvek v diskusi pod článkem: Stárnutí obyvatelstav má dvě stránky. Autor se zabývá pouze prodlužováním doby dožití a zcela pomíjí porodnost. Jestliže se rodí méně než dvě děti na jednu ženu, je něco v nepořádku. Ovlivňovat to jakousi propopulační státní politikou sice nejde, v tom souhlas, ale určitá opatření směrem k odstranění překážek by vhodná byla. Co se týče reformy, tvrdit, že vyšší výdaje na důchodce zaplatíme díky sníženým výdajům na děti (zjednodušuji), to je nesmysl. S prodlužováním důchodového věku souhlasím, ale to není samospasitelné a nestačí. Musí to mít jadnak nějaké meze, jednak to samo o sobě poměr plátci/důchodci v budoucnu nevyřeší, právě kvůli nízké porodnosti. Na imigraci bych spoléhala velmi nerada :)

Dobrý den paní Havlíčková, četl jsem v HN článek M. Loužka, který psal, že stárnutí populace není žádná tragédie, že vliv stárnutí obyvatelstva na veřejné rozpočty nemusí být negativní. A že najdou-li politici odvahu k reformě, je jen pozitivní. Což chápu tak, že penzijní reforma není vyloženě nutnost. Celý text je tady http://www.ihned.cz/3-14901470-lou%9Eek-000000_d-fa Co si o tom myslíte? Děkuji za názor.

Mozné resení dle Buchanana 2 Jediným řešením je garantovat politicky a ústavně pozvolné snižování daňového břemene z titulu přímých daní a koncipovat průběžný důchodový systém jako vyrovnaný s tím, ze nároky všech důchodců budou koncipovány nikoliv v absolutní částce, ale poměrově jako určitý díleček z celkového objemu vybraných peněz. Pro představu si lze vlastní jádro návrhu ukázat na příkladu: Předpokládejme pro zjednodušení , že v zemi bude 1000 důchodců, kteří budou mít penzi 1000,- Kč. Aktivně činných bude 2000,-osob, kteří budou odvádět na důchodový účet percentuální částku svých příjmů. V dnešním systému je jejich nárok ošetřen v absolutní částce, kdežto podle mého názoru by tento nárok mel být ošetřen poměrově, tedy jako 1/1000 z celkové částky vybraných peněz (samozřejmě pro každého jednotlivého důchodce podle jeho minulých odvodů je tento poměr odlišný, tu jednu tisícinu připadající na všechny důchodce mám zde pro zjednodušení). V případe, ze by byl celkový odvod na důchodový účet činil v nějakém dalším období 900 000, - Kč, tak by penze jednotlivce klesla na 900,- Kč a obráceně. Stejně tak kdyby počet důchodců stoupl (klesl) na 2000 jedinců, tak by jejich penze klesla na 250,- Kč za jinak stejných podmínek. Výše důchodu by tedy nebyla stanovena v absolutních částkách. Důchodový účet by se nemohl dostávat do deficitu a nemusel by být doplňován z externích zdrojů. Žádnou další reformu průběžný systém nevyžaduje a důsledky zhoršujícího se poměru aktivně činných a důchodců mohou být zvládnuty Dokonce ani nemusí být měněn způsob výpočtu důchodu. Ten se pouze doplní o jednu operaci, která vypočtenou částku převede z absolutních čísel na poměrová číslo. Takový systém by se nikdy nemohl dostat do deficitu, byl by laciný a nebylo by ho možné vytunelovat. Do poloviny padesátých let 21. století se mohou jednotlivci - budoucí i dnešní důchodci -mohou pomaloučku připravovat na nastávající změny, takže i dnešní padesátník, který místo aby jel každý rok na Malorku, může nejrůznějším způsobem šetřit dle vlastního uvážení na přilepšení k důchodu. Každý bude vedet, že za nějakých čtyřicet let nebude mít důchod z průběžného systému nijak oslnivý, takže se bude mít dost času na to připravit, zvláště pokud skutečně ještě dalších deset let se nemá změnit. Správa tohoto systému by pak mohla informovat jeho účastníky o jejich perspektivách, aby se podle toho zařídili, tj. kolik by se měli připojistit, případně kolik naspořit, aby dle předpokládaného věku dožití měli slušný příjem po získání nároků na důchod.

Možné řešení podle Buchanana 1 Výše uvedený návrh autorky považuji za příliš komplikovaný, a proto nabízím níže uvedené řešení. Každý penzijní systém je konfrontován s demografickou situaci. Např. kniha Petra S. Roseho "Peněžní a kapitálové trhy", která vyšla u nás v polovině 90.let, k možnostem penzijních fondu vypořádat se s demografickými trendy, postavila velmi kriticky: "Rostoucí podíl penzistu ve společnosti bude hrozbou pro solventnost mnoha soukromých penzijních fondu." (s.199) Problém je v tom, ze změny, tak jsou koncipovány a navrhovány, přinášejí vetší rizika než zachování současného stavu. V těchto změnách nejsou vesměs dořešeny následující problémy 1) nekonfliktnost přechodu na nový systém; 2) to, ze platby do systému se budou zakládat na zásadě státního přinucení; 3) možné negativní dopady na jednotlivé věkové skupiny obyvatelstva, bud na to více doplatí ti starší nebo ti mladší; 4) takové nápady, které navrhují dát např. akcie Telecomu nebo ČEZu na provedení reformy, nepředstavují nic jiného než projezení tohoto majetku namísto jeho dalšího investování do bezpečnosti, infrastruktury, a vzdělání, respektive rychlejší splácení státního (transformačního) dluhu, což představuje primární úkoly státu. Z těchto důvodu vůbec státy vznikají.

Pardon. Vypadalo to, že to vypadlo, tak jsem to zkusila podruhé :(

POkud jde o "hry", tak tu s nulovým výsledkem pro většinu občanů nám již předvedl soudruh Klaus. Zřejmě v ekonomice platí jedna železná zákonitost: Čím více budou poctiví občané pracoat, chovat se odpovědně, spořit apod, tím větší úsilí budou tisíce "analytiků", státních úředníků a jim podobných věnovat práci na nejrůznějších formách "her" s velmi rozdílným výsledkem pro zaiteresované strany...

Váš návrh (nebo vašich kolegů) jsem již někde četl. Má hlavu a patu, ale přesto si myslím, že byste v reálu k němu musela připojit další nutné souvislosti. Daňovou reformu, postupné prodlužování penzijního věku a podporu z privatizace.
Je škoda, že každý z vás (Vy, Rusnok, Kohout, Schneider a další.) se snažíte obhájit jen ten "svůj" zaručený recept řešení penzijní reformy. Proč nedat dohromady vždy to pozitivní z každého vašeho návrhu? Chápu, že každý „kope“ za jiného chlebodárce.
Když k vašemu návrhu přidáte finanční "polštář" z privatizace ČEZu a dalších a současně navrhnete prodloužení věku odchodu do důchodu, tak můžete okamžitě začít se snižováním výše pojistného. Vyžaduje si to ovšem současně novou daňovou reformu. To je totiž na tom možná důležitější, než kombinace procent do průběžného a fondového systému. Musela byste v prvních letech snížit výši pojistného ze současných 28% postupně třeba na 15% a současně s tím by byla zavedena rovná daň ve stejné výši. Poměrně razantním snížením výše odvodů za zaměstnance by se cena práce dostala na normální úroveň a stala by se zajímavou i pro české zaměstnavatele. Švar systém by přestal být zajímavým a totéž se týká placení minimální mzdy a ostatní na ruku. Ztížilo by to i upřednostňování zaměstnávání cizinců. Nezaměstnanost by se dostala někde kolem 4%. Pomohlo by to nastartovat skutečnou ekonomickou reformu, kde by se do popředí dostal i výzkum a vývoj a tudíž i podpora školství. Konečně by se u nás zase začalo tvořit (chytrých hlav je zatím stále dost) a tím i vyrábět a ne jen montovat. Přibylo by postupně těch, kteří důchodový účet naplňují a tak by paradoxně došlo k tomu, že by se mohl dostal do přebytku.