Diskuze: Středoevropské centrální banky dostaly vysvědčení

V bodech č. 1 až 5 (žel, pořadí jejich "nasázení" do webu se nějak zvrtlo) jsou vysloveny pro mne velmi zajímavé názory, nad kterými budu jistě dále, jako právě český spekulant či investor, přemýšlet. Zajímavé pro mne i proto, že tak nějak věc zdejší centrální banky (a současně i komerčních bank) dlouhodobě a spíše intuituvně cítím i sám. Děkuji.

Co je lepsi? Zvednout sazby o 25 bodu, co vsichni ocekavali, nebo o 50 bodu, coz by bylo prekvapeniem a melo tedy vetsi efekt? Je lepsi ekonomiku prekvapovat, nebo prizpusoboavt? Poradte...

K analýze chování CNB 5 Upozorňuji, že nevycházím z bezprostřední nepřímé úměry mezi „tvorbou dobrovolných rezerv“ komerčních bank a masou úvěrů poskytnutých komerčními bankami. Spíše tu jde o jemné odstíny hledání ziskových příležitostí v tom či onom prostředí, které však mají zřetelné dopady v průběhu času na celou ekonomiku. Česko sice není mezi evropskými demokraciemi zdaleka jediné, která nutně potřebuje škrtat nabobtnalý rozpočet, snižovat dluh, reformovat penze, zjednodušit pravidla, omezit byrokracii a odstranit rigidity na trhu práce“, avšak všechny změny k lepšímu by byly dokonale sterilizovány bankovním sektorem. Pokud připustíme, že škrtání nabotnalého rozpočtu, reformování penzí atd. atd. by vedly ke zvýšené míře individuálních úspor, tak situace v bankovním sektoru je taková, že by většina těchto úspor skončila v centrální bance, která by tak pouze zvýšila svou ztrátu. Dobře, vykonáno, provedeno, jsou sníženy daně, reformovány penze, deficit státního rozpočtu klesl na tři procenta. Česko chce přistoupit k euru. Tu najednou centrální banka se probouzí a oznamuje: máte smůlu, nejdříve je nutno uhradit ztráty ze sterilizačních operaci. Deficit státního rozpočtu se o několik procent prohlubuje, Pozn.: V této souvislosti je pozoruhodné, že dlouhodobě česká vláda platí nižší úroky ze státních dluhopisů z desetiletou splatností od listopadu 2003. To znamená, že bankéři považují za méně riskantní investice do přeregulované české ekonomiky než do deregulované ekonomiky britské a chování české vlády za méně rizikovější než chování vlády britské . Že by tak byli okouzleni reformou veřejných financí?

K analýze chování CNB 4 Je-li uvažováno v případě ČNB úročení těchto vkladů ve výši 2% ročně (ve skutečnosti dvoutýdenní reposazba činí 2%), výnos komerčních bank z těchto vkladů je přibližně 15 miliard Kč. Tento údaj představuje cca jednu polovinu vyplacených dividend majitelům největších českých bank. Vezmeme-li úvahy, že úroky ze státních dluhopisů v r. 2003 činily cca 30 miliard Kč, tak vesměs zdrojem veškerých čistých zisků bankovního sektoru v r.2003 byl český stát. V průběhu let jde o více než 100 miliard v rámci sterilizačního programu, což představuje jednu čtvrtinu celkových příjmů z velké privatizace). Za těchto okolností neměl bankovní sektor motivaci vyhledávat jiné ziskové příležitosti v podnikatelském sektoru. A v této situaci ekonomičtí analytici z těchto bank neustále doporučují zvýšit reposazbu. Opravdu dobře háji zájmy svých zaměstnavatelů. Tyto souvislosti mají několik konsekvencí: 1) Znamená to, že komerční banky nenalezly pro peníze svých klientů ve výši stovek miliard lepší uplatnění. V podmínkách nízké inflace tento způsob nakládání s penězi se stal tak lukrativní záležitostí, že ho nemohou ani nahradit investice do státních dluhopisů úročených ve výši kolem dvou procent a že teprve dluhopisy úročené čtyřmi až šesti procenty naleznou odpovídají poptávku. 2) „Sterilizační politika“ ČNB nejenom tak zvyšuje své náklady, ale i vyvolává další náklady pro státní rozpočet. Dále tato politika vede ke zvyšování nákladů klientů bank ve zvýšení bankovních poplatků a většího rozpětí mezi úroky z úspor a úroky z úvěrů. Je totiž jasné, že pokud mají komerční banky možnost peníze efektivně sterilizovat v „trezorech“ centrální banky, budou se snažit tuto míru ziskovosti zachovat i při jiných svých aktivitách. Komerční banky se díky této politice proměnily v tlusté, líné a slepé kočky, které neumějí chodit do riskantnějších podniků, které neumějí proměňovat úspory v investice. Tato situace sterilizuje celou ekonomiku a činí ji nereformovatelnou, včetně trhu práce. 3) Za těchto okolností komerční banky nejsou náchylné k hledání jiných efektivnějších způsobů užití zdrojů, tj. např. mají tendenci snižovat sumu poskytovaných úvěrů, zvláště pak drobným podnikatelským subjektům na rizikové projekty. Banky budou rezignovat na drobnou práci s těmito subjekty, např. rezignují na jejich vzdělávání v případě odmítnutých žádostí o úvěr. Toto vzdělávání by pro komerční banky představovalo další možný zdroj informací o žadatelích o úvěr. Dále banky přestávají hledat investiční příležitosti pro žadatele o úvěr. Nejsou pak zainteresovány na provádění aplikovaného výzkumu s možným komerčním využitím, tedy ho nepodporují ani neinvestují do vysokoškolského vzdělávání. Tato situace je pak podporována ze strany podnikatelských subjektů tím, že vzhledem k tzv. optimalizaci daňového břemene se tyto subjekty navenek tváří tak, že hospodaří se ztrátou. Je jasné, že takové subjekty budou ztíženy přístup k úvěrům.

K analýze chování CNB 3 Máme-li hlouběji objasnit příčiny toho, jak se česká ekonomika rozvíjí v porovnání s ekonomikou polskou a slovenskou (trpící obdobnými strukturálními deficity), tak je vhodné obrátit pozornost na následující fakta. Ve výše uvedených státech se vztah bankovního sektoru k centrálním bankám vyvíjel velmi klidně, obezřetně a stabilně. Lze říci, že banky v těchto zemích ukládaly své zdroje u centrální banky v souladu s teorií, která hovoří o tendenci k jejích minimalizaci, To platí obzvláště pro Polsko. Bilance NBP (Polsko) uvádí k 31.12 1999 v Pasivech, oddíl III.3 Závazky vůči tuzemským bankám částku 9,4 miliard zlotých; k 31.12 2000 v Pasivech, oddíl III.3 Závazky vůči tuzemským bankám částku 11,039 miliard zlotých; k 31.12 2001 v Pasivech, oddíl III.3 Závazky vůči tuzemským bankám částku 22,33 miliard zlotých; k 31.12 2002 v Pasivech, oddíl III.3 Závazky vůči tuzemským bankám částku 15,5 miliard zlotých; k 30.11.2003 v Pasivech, oddíl III.3 Závazky vůči finančním institucím částku 8, 8 miliard zlotých. NBS na Slovensku registrovala k 31.12. 1996 v položce závazků vůči tuzemským bankám 31, 115 miliard Sk; k 31.12. 1999 46, 624 miliard Sk; k 31.12. 2000 71 miliard Sk; k 31.12. 2001 89, 413 miliard Sk; k 31.12. 2002 v položce závazků vůči tuzemským finančním institucím 128, 729 miliard Sk k 31.12. 2003 135 miliard Sk; k 10. 05. 2004 153, 238 miliard Sk. Jestliže v r. 1999 v NBS byla tato položka jedenkrát větší, tak dnes se situace obrátila. Národní banka Slovenska „stahuje“ třikrát menší částku než Česká národní banka. Tedy nelze vše svádět na objektivní okolnosti, měnovou krizi a ani ne na potřebu působit ve prospěch českých exportérů.

K analýze chování CNB 2 Z odborné literatury je známo, že v r. 1993 činily povinné minimální a dobrovolné rezervy banky uložené u centrální banky 20, 5 mld. Kč. Tyto rezervy vzrostly v r. 1999 na 29,3 mld. Kč., tedy za pět let o pouhých 9 mld. Kč. Tamtéž se uvádí jejich členění na povinné minimální rezervy, rezervy pro mezibankovní zúčtování, pojistné rezervy pro hotovostní platby a další dobrovolné rezervy. Pro ten poslední druh dobrovolných rezerv platí, že jsou u centrální banky ukládány tehdy, když komerční banky nemají dostatečné vhodné alternativy užití zdrojů. V normálních podmínkách komerční banky se snaží o jejich minimalizaci vzhledem k nulovým či minimálním výnosům z těchto rezerv. Neexistuje však hospodářské číslo, které by bobtnalo rychleji. Za dalších pět let, k 20. 4. 2004 velikost těchto rezerv, které dnes jsou uváděny jako hlavní a stále rostoucí součást pasiv ČNB a které se v dnešní terminologii nazývají závazky vůči tuzemským bankám, činí 515 mld. Kč, vzrost tedy více než 17krát stranou jakoukoliv pozornost ekonomické veřejnosti. Toto tempo se zrychluje: K 31. 12. 2000 pak tuzemské banky měly uloženy u centrální banky 300 miliard Kč. Uznávám, že tato sterilizační čísla lze interpretovat tak, že jde o náklady o snižování inflace, a tedy že tato sterilizační politika snižuje náklady inflace. Pokud však míra inflace se pohybuje mezi 1-5%, lze přikročit ke snižování těchto sterilizačních nákladů.

K analýze chování ČNB 1 Míra zaměstnanosti je determinována především míru investic a jejich efektivnosti. Kromě kapitálového trhu, který je také nefunkční, rozhodující roli na tomto poli hraje bankovní sektor. Bude-li se však kapitálový a finanční trh nacházet v takovém stavu jako dosud, jakékoliv opatření vlády v tomto směru se bude míjet účinkem. Pokud např. komerční banky se nenaučí přeměňovat úspory svých klientů v investice, tak jakákoliv zvýšená míra individuálních úspor, daná např. rostoucí flexibilitou trhu práce, pouze prohloubí ztráty centrální banky, potažmo i ztráty státního rozpočtu a prohloubí tak pouze tlak na zvyšování daní v podmínkách relativně nižšího hospodářského růstu a vyšší míře nezaměstnanosti. Banky prozatím na růst úspor reagují v podmínkách české ekonomiky zvyšováním svých vkladů u centrální banky.

To teda, zejména až si tam sedne Pavel Řežábek...

no - na to, že centrální banka inflaci sama vytváří (inflace není růst cen, víme?), tak se jim ty "odhady" docela daří :)

Tak deni okolo bankovni rady bude jeste sranda...

No, hlavně že Klaus zase ví všechno nejlíp. Nebude náhodou to avizované zemětřesení v bankovní radě spíš dosazení jeho věrných než kvalitativní výměna?