Reforma penzí podle ODS: nápad dobrý, ale...

Je diskutabilní, jestli je automaticky morální povinností dětí živit matku (rodiče). Mezigenerační rodinná solidarita normálně funguje na principu, že já živím své děti a ony "na oplátku" budou živit má vnoučata. Tak jak přesouváte zodpovědnost na děti matky, dostáváte je do situace, kdy mají živit dvě generace - své děti i své rodiče. Jinak v praxi musí asi člověk soudit případ od případu.

Diskutujeme tu o několika návrzích, jak provést důchodovou reformu. Takovému návrhu řešení by ale měl předcházet seznam problémů, které má reforma řešit. S jeho znalostí bychom možná schůdnost jednotlivých řešení viděli zřetelněji. Pokusím se shrnout, co jsem dosud posbíral v diskusích a děkuji za případné doplnění:
1) Zajištění financí na starobní důchody (IMHO na jejich rovné nutné minimum), 2) zajištění financí na důstojnější stáří (IMHO - Toto je věcí každého jednotlivce, ne státu. Stát však může poskytnout investiční možnosti dostupné všem.), 3) zajištění financí na invalidní důchody, 4) zajištění financí na vdovské a sirotčí důchody, 5) kompenzace matkám, osobám pečujícím o osoby s postižením a děti, které by byly v zásluhovém systému znevýhodněny, 6) převod pojistného na sociální zabezpečení placeného zaměstnavatelem do mezd zaměstnanců a jeho postupné snižování ve prospěch vlastního spoření (připojištění), 7) zvážit možnost daňového zvýhodnění důchodového spoření či připojištění (IMHO nákladná komplikace, která systém prodraží v důsledku nutného ověřování a dokladování spoření, zvláště v případě volného spoření a investic do různých produktů. Navíc jde o podporu spoření, které by mělo vyplývat z odpovědnosti jednotlivců, ne státu.), 8) zvážit potřebu kapitalizace státem vybíraného pojistného, resp. jeho části (průběžný systém + kapitalizace části pojistného + volné spoření), 9) zajištění záruky výplaty vkladů u důchodových fondů a penzijních připojištění, budou-li v systému použity, 10) zpracování plánu přechodného období s horizontem cca 2030 - 2040, kdy se očekává nástup populačně silných ročníků ve výplatě důchodů, a jeho každoroční aktualizace, 11) zajištění finanční rezervy nutné pro pokrytí deficitu důchodového systému v přechodném období, 12) zajištění informovanosti obyvatelstva o způsobu provedení reformy, a o potřebě a možnostech spoření na důchod mimo průběžný systém.

Dobře vystiženo. Stát má předojemnou starost o blaho občana po všech stránkách. Napadá mě, zda by se hranice dospělosti neměla posunout z 18 na 65 let. Dnešní dospělí by se mohli dál oddávat nezodpovědnosti k vlastnímu osudu a o důchodce by se stát už starat vůbec nemusel, protože po pětašedesátce by nás konečně začal považovat za dospělé a odpovědné za vlastní osud. Starobní důchody by mohly být úplně zrušeny.
Jde mi mráz po zádech z pomyšlení, že se tahle "důchodová reforma" už delší dobu chystá! Alespoň tomu nasvědčuje současná politika.

Nic takového si za pro sebe neplánuji. Dávno jsem se zařídila po svém a krom toho mám syny, ale to co popisuji je poměrně častá situace. Tenhle stát řídí chlapi a proto si to naplánují tak, aby to jim vyhovovalo.Zatím. Do budoucna vítejte v Západním Vietnamu !

Chybí mi tady způsob financování přechodného období a považuji to za základní nedostatek. Až tady bude pak teprve je možné považovat návrh za seriózní.

V zásadě by se dalo souhlasit, ale má to několik nedostatků: 1. Dořešení přechodného období, kdy by fungovaly oba systémy. Omezení možnosti vyvázat se ze systému. 2. Garance, že když si 30 let budu spořit na důchod a konečně se ho dožiji, abych nezjistil, že tento fond někdo vytuneloval. Podle dnešních zkušeností je to vysoká pravděpodobnost, že se tak stane. 3. Doplnil bych 3. zdroj a to podle počtu dětí. Z daní nebo příspěvků dětí do důchodového fondu by určitá část šla na důchod rodičů. Tímto by byla omezena určitá skupina obyvatelstva, která má sice více dětí, ale málokterý z nich řádně pracuje, dále dy to rodiče motivovalo k lepší výchově potomků a v neposlední řadě by se možná také zvedla porodnost.

V minulosti bylo celkem normální, že děti živily i své rodiče. Pokud rodič považuje takovou věc za "doprošování", pak je to celkem na pováženou... Ale dobře: kdo by měl mít tedy povinnost tu matku živit, když ne její děti?

... Existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří nedokáží plánovat na déle jak, roky dopředu. Nelze se spolehnout na jejich dobrovolné spoření. Jejich problém by se stal problémem společnosti. ... Existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří si neumí najít adekvátní práci. Proto by jim práci měl najít stát. Existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří neumějí vychovávat své děti. Proto by měl děti vychovávat stát. Existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří se neumí správně stravovat, proto by měl správnou stravu přikazovat stát. Existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří nedodržují správné zdravotní návyky. Proto by měl stát pořádat pravidelná školení životosprávy. Existuje nezanedbatelné procento lidí s IQ < 100, kteří se nejsou schopni pořádně rozhodovat v složitějších situacích, proto by za nás měl složitější situace řešit stát.
Protože jinak by se problém těchto lidí stal problémem společnosti. A to přece nechceme, ne?

Když si malujete takovou budoucnost a ještě ji věříte, tak mám pro vás jednu radu. Zapomeňte na stát. Zařiďte se tak, aby vás stát, ani případně manžel, ničím nepřekvapil. Pak budete v pohodě. Pokud tento systém zapracujete i do výchovy dětí a oni to pochopí, tak máte vyhráno. Vše ostatní je jen z říše snů a nemožných socialistických přání.

A bude v ještě horší situaci, když se na ni manžel vykašle dřív a ona bude tři děti živit ze svého, protože soudy budou manžela chránit (jako to dělají mně. Bývalý manžel je podle soudu chudák, který na díte NIC platit nemůže, ani kdyby to byla jediná tisícovka měsíčně). Takže dostávám dávky od státu. Když to státu nevadí... Já být státem, tak si ty peníze vezmu, nic mně to stát nebude (jen funkční a myslící soudnictví, ale když už mají slušné platy, tak by taky mohli něco dělat,že?) a já budu mít politické body.

Jaký bude mít důchod žena, která bude do 26 let studovat, potom bude mít 3 děti v 27, 30, 33, do 40 bude v domácnosti, potom bude někde uklízet nebo dělat účetní na smlouvu / tj nebude zaměstnancem /, v 50 se na ní manžel vykašle a najde si mladší ? Předpokládám, že ačkoliv "vyprodukovala" 3 děti, bude přežívat na sociálním minimu eventuelně se doprošovat svých potomků, aby jí přispěli. Pokud bude mít smůlu a ty děti budou dcery, půjde se pást. Děkuji.

Těch koncepcí je najednou nějak mnoho, jestli dobře počítám, tak 1) ODS - paušální důchod + dobrovolné fondové spoření 2) ČSSD - zdánlivé účty (NDC) + dobrovolné fondové spoření 3) US - NDC + povinné fondové spoření 4) ING - DB dle počtu dětí + povinné fondové spoření 5) ISEA - paušální důchod + povinné fondové spoření (komplanární konverze)
A ještě něco možná přihodí KDU-ČSL. Vezměme to vylučovací metodou -
a) Jeden povinný pilíř je málo. Existuje nezanedbatelné procento lidí, kteří nedokáží plánovat na déle jak, roky dopředu. Nelze se spolehnout na jejich dobrovolné spoření. Jejich problém by se stal problémem společnosti. (Vypadává ODS a ČSSD) b) Zdánlivé účty nic neřeší. Když to nemám, nemohu to vyplatit. Nebo že bych si zase jako stát půjčil? Vypadává US (a opět ČSSD).
Tak nám zbyla pouze nepolitická řešení. Nejsou až tak jiná, obě mají povinný systém fondový, obě se snaží vyhnout státnímu sytému typu DB nebo NDC. Vědí proč. Kanadský model ING je těžký na vysvětlení lidem - je v jistém smyslu spravedlivý ale někdo to může vnímat opačně. (Sparavednost a pravda jsou vždy konfliktní slova.) Osobně je mi jedno, který z těchto dvou - oba jsou dobré. Nechtěla by ODS trochu poopravit/dodělat svůj model?, možná by dostala v předčasných volbách více hlasů.

Nutno přiznat, že v jednom je ODS nedostižná a to sice ve vytváření "transformačních schodků". Ještě daňoví poplatníci nestačili sanovat ten poslední (zbývá cca 400 miliard z 600) a již se teoretici a "analytici" ODS těší na další...zřejmě počítají s nízkým poločasem rozpadu paměťových buňek většiny voličů.