Obrana proti greenmailu

Milí účastníci diskuse,

jelikož je naše společnost SOKATO občas označována za greenmailera, není od věci, abych přispěl též něčím do diskuse. A hned dám čtenářům námět k přemýšlení. Myslíte si, že v České republice - zemi mnoha tunelů, kde plačící drobní akcionáři jsou druhou nejčastěji okrádanou skupinou - hned po státu - panuje taková důvěra v kapitálový trh, aby "tržní" ceny akcií vyjadřovali jejich skutečnou hodnotu? Ze zkušenosti musím uvést, že v tuzemsku je drtivá většina společností - odhaduji 80% - které jsou ať už více či méně okrádány majoritním akcionářem, ze zbývajících 20% neokrádaných odhaduji zhruba 18%, které nechovají žádnou zvláštní úctu k akcionářům a byť se snaží neporušovat zákony nebo nechodit po jejich hraně, tak konají nekorektní kroky proti vlastním akcionářům - prostě nepovažují je za partnery v podnikání. (např. nevyplácejí dividendy, i za situace, kdy je to možné a vhodné). Zbývající dejme tomu dvě procenta jsou pak natolik světlé výjimky a bílé vrány, že snad ani nemá smysl se jimi v tomto příspěvku zabývat.
Byli zde líčeni tzv. "greenmaileři", jako skupina, která se především zaměřuje na drobná formální pochybení jinak korektních společností. Proč by to ovšem G. dělali, když mají možnost napadat vykradení společností v řádech stomilionů, napadat praktiky, které přímo brutálním způsobem poškozují akcionáře. Běžný greenmailer nemá v této ekonomické džungli ani čas napadat většinu formálních pochybení, i kdyby chtěl.
Kvůli tomuto marasmu slaví greenmaileři úspěch. Stejně jako by asi nesklízela ohlas kriminálka v zemi, kde by se všichni chovali mravně a opalovací krémy v Grónsku, tak stejně tak předpokladem pro systematickou činnost G. je prostředí s rozsáhlými a častými tunely, jaké je v ČR.
Když takový greenmailer koupí akcie za třetinu jejich skutečné hodnoty (ať už určené likvidační nebo jinou korektní metodou) díky nedůvěře která vůči konkrétnímu tuneláři panuje a ví, jak účinně bojovat a brojit proti systematickému tunelování, džusování příp. jinému okrádání menšinových akcionářů, pak pro něj mají tyto akcie pochopitelně zcela jinou hodnotu. A buď dosáhne třeba za pět let úspěchu v soudních sporech a nebo uzavře s tím či oním tunelářem smír. Za dané situace nepotřebuje a ani nedostává G. ani o korunu víc než je skutečná hodnota jeho akcií (samozřejmě se započtením plateb, které byly vytunelovány a měly by se do společnosti vrátit) a přesto "nehorázně" vydělá. Ale nezáviďte mu, máte stejnou možnost hájit si důsledně svoje práva jako on.
Ještě bych rád upozornil na jeden omyl, který se neustále opakuje v článcíh o G. na servru peníze. Není pravda, že G. těží z pomalých soudů. Naopak největším nepřítelem greenmailů jsou pomalu fungující soudy. Jen účinná, rychlá a efektivní ochrana práv u soudu bude vždy k pomoci poškozeným akcionářům.
Na závěr se nabízí otázka, jestli vůbec popsané konání v daných tuzemských podmínkách označovat jako "greenmailing".

Zdravím Vás

Antonín Továrek
Sokato a.s.