Zprostředkovatelé pojištění pozor, přichází Zákon!

Dovolím si vyslovit názor, že je třeba rozlišovat dvě roviny - špatnou pojistku a špatně aplikovanou dobrou pojistku. Pokusím se to vysvětlit na jiném příkladě. Představme si, že výrobce léků vyrábí léky na snížení krevního tlaku ale i na zvýšení krevního tlaku. Pokud by lék, který podle výrobce snižuje krevní tlak, tento tlak ve skutečnosti zvyšoval, je to špatný lék a odpovědnost nese výrobce. Pokud by ovšem lékař pacientovi s vysokým tlakem předepsal lék na jeho zvýšení, je to chybná aplikace jinak dobrého léku a odpovědnost nese lékař. A u pojistek je to úplně to samé - za to, že pojistka funguje tak, jak je v ní popsáno, musí odpovídat pojišťovna a měl by to řešit zákon o pojistné smlouvě. Za to, že je pojistka správně aplikována (tedy vybrána pro konkrétní potřebu klienta) by měl odpovídat zprostředkovatel, ovšem za podmínky, že od klienta dostal relevantní informace. A tady se dostáváme na poměrně tenký led prokazování informací, které si zprostředkovatel a klient při sjednávání vyměnili. Znám například dobré úrazové pojištění, ze kterého se ovšem neplní, pokud klient úraz utrpí při jízdě na motocyklu s objemem motoru nad 125ccm... Zřejmě to povede k tomu, že si zprostředkovatelé budou nechávat od klientů pro jistotu podepisovat samostatně např. výluky z pojistného plnění, obsažené sice vždy ve smluvních ujednáních, ale klientem mnohdy objevené až když nedostane plnění... Pak nastává situace tvrzení proti tvrzení "to mi nikdo neřekl" Samozřejmě vyhraje pojišťovna, protože smluvní ujednání jsou smluvní ujednání, byť jsou mnohdy napsána mikroskopickým písmem....

Mně by se pochopitelně líbilo, kdyby pojištění sjednávali pouze zprostředkovatelé (nejsem si jistý, ale v USA to tak myslím je). Spotřebitel by se pak vždy obracel na svého agenta či makléře a jen jeho by činil odpovědným za chyby ve smlouvě - protože skutečně sama pojišťovna (resp. její pracovníci) neodpovídá za nic.
Teoreticky by právě tahle pozice pojišťovny ale mohla vést k tomu, že za pár let by se většina pojištění mohla uzavírat přes zprostředkovatele. Klient bude totiž mít záruku, že se domůže náhrady případné škody ze špatně uzavřené smlouvy a chybné rady. Přece právě zprostředkovatel (jistě, že ne klient) musí znát interní směrnice a na podpojištění a další problémy ve smlouvě musí klienta prokazatelně (tj. písemně) upozornit. Jinak má odpovědnost za případné škody.
My to v průmyslu děláme už dávno a divil byste se, jak se takový finanční ředitel, který chce ušetřit na pojištění ošívá, když mu předložíte k podpisu papír, že "bere na vědomí podpojištění, které je na jeho vlastní žádost a přejímá odpovědnost případné důsledky krácení pojistného plnění".
Co se týká pojistek - je to otázka. Fakt je ten, že pojištění profesní odpovědnosti je celkem problematická kategorie v celé Evropě (i když je to lepší než u pojištění insolvence cestovek). Škod je dost (hlavně auditoři a právníci) a ceny jdou stále nahoru. Snad bude dostatek kapacit na zdejším trhu, protože ty londýnské ceny (klidně i 3-5% z ročních provizí) si tu málokdo může dovolit (tam je ale také mnohem více škod z pojištění odpovědnosti zprostředkovatelů pojištění než u nás)

Nezlobte se, ale Váš argument, že účelem nepředkládání dokladu o zkoušce je nazavalení MF papíry, mi připadá komický. Vždyť tento papír bude nahrazen jiným papírem - prohlášením "nadřízené" pojišťovny nebo agenta. Na počet papírů, přikládaných k žádosti o zápis do registru a archivovaných na MF, je to tedy 1 : 1 -:))) Zákon přímo stanoví, že tyto zkoušky mohou organizovat přímo pojišťovny a ještě je tam přechodné období 2 roky - to znamená, že zapsáni budou všichni a do dvou let budou muset doložit prohlášení svého "nadřízeného"... Trvám proto na tom, že praktický význam budou mít pouze vyšší stupně odborné způsobilosti, prokazované zkouškou před komisí ministerstva.

Pokud jde o to, aby se neprodukovaly špatné pojistky, nerozlišoval bych, zda s klientem jedná agent, makléř, pracovník pojišťovny, pracovník pošty, pracovník banky, apod.
Jak už to v našem Špidlistánu chodí, výjimky jsou na světě: např. naše pošťačka bude prodávat pojištění vesele dál... Bez pojištění odpovědnosti, bez vzdělání, bez zkoušek před komisí, ...
Jaký má tedy účel tohle divadlo? Univerzální odpověď - ochrana spotřebitele?
Obávám se, že se jedná o stejný model, jako v "prosívání" cestovních kanceláří. Polovina jich nemá pojištění a budou to muset buď zabalit a nebo se nechat sfúzovat.
Obdobně čekám, že příští rok se dohodne, že polovina makléřů nedostane pojistku na odpovědnost a tím skončí. Na jedné straně elegantní zbavení se stovek firem pod záminkou ochrany spotřebitele, na druhé straně zbavení se české chamradě z pohledu nadnárodních koncernů.
Rád bych sdílel optimismus autora v tom, že dojde ke znatelnému posunu k lepšímu. Jakoby snad nevěděl, že všechny ty špatně napsané pojistky jsou jen z části produktem makléřů a agentů. Ten zbytek je produktem jiných kategorií sjednavačů, zmíněných v úvodu.
Souhlasím však s tím, že by bylo dobré postarat se o vyčištění trhu od těch, co sjednávají špatné pojistky. Autor však ve svém článku předjímá, že to jsou pojišťovací zprostředkovatelé (nevím jestli ho za to budou mít v Komoře pojišťovacích makléřů rádi).
Dovoluji si namítnout, že špatné pojistky sjednávají ti, kterým je to umožněno pojišťovnou. Ta by totiž měla především hlídat, co nakupuje a pohádka o tom, že za kvalitu smlouvy odpovídá jenom zprostředkovatel neobstojí. Protože - chtěli byste být pojištěni tam, kde se nakoupí libovolná pojistka s tím, že "to není naše věc"?
Myslím, že "spotřebiteli" by pomohlo, kdyby neměl v pojistných podmínkách napsáno, že pojistnou částku stanovuje pojištěný. Cožpak může znát vnitřní směrnice pojišťovny, podle kterých pak v případě pojistné události krátí z důvodu podpojištění?
Analogicky jako s podpojištěním lze pokračovat i v dalších problémových pasážích pojistných smluv a činit za chyby ve smlouvách odpovědnou pojišťovnu. Myslím, že by došlo k samočistícímu procesu. A v neposlední řadě i k ochraně spotřebitele.
A kde by byla odpovědnost zprostředkovatele? Pojišťovna by přímo odpovídala pojištěnému, zprostředkovatel pak pojišťovně.
Jenže je spadeno na zprostředkovatele..., s výjimkami..., pojišťovna neodpovídá za špatně uzavřenou smlouvu... A ještě k té džungli - jeden zákon už máme a není až tak starý.

Vážený pane Šafránku, ujišťuji Vás, že jsem zákon nejen pozorně četl (během dvou let jeho vývoje skutečně mnohokrát), ale dokonce jsem se na jeho znění osobně podílel (trochu). Proto si troufám tvrdit, že o něm něco vím. Optimismus a pesimismus ohledně dopadů zákona je však jiná věc. Souvisí to s pohledem na svět. Já si zkrátka myslím (ale neberu Vám Vás názor), že ne všichni jsou programoví podvodníci a lumpové.
Co se týče zkoušky - domnívám se, že jste zaměnil dvě věci - zápis do registru (§13) a podmínky pro vykonávání činnosti (§5 odst 4 - vázaný a §6 odst 2 podřízený). Z §5 a §6 jasně vyplývá, že podřízený i vázaný zprostředkovatel jsou povinni prokázat odbornou způsobilost. Ve Vámi zmíněném §13 odst.6 je řečeno pouze to, že se doklady o této způsobilosti u nich nemusí přikládat k žádosti o zápis do registru, a toto jinak povinné doložení (§13 odst.3) je nadřízený zprostředkovatel resp. pojišťovna oprávněn nahradit prohlášením. To ale přece neznamená že ty doklady nemusí existovat a že způsobilost se dá nahradit prohlášením !!! To by byl přece absolutní nesmysl a popření celého smyslu tohoto zákona. Jde jen o to, aby MF nebylo zavaleno hromadou papírů :) pro tisíce vázaných a podřízených zprostředkovatelů.
Tedy, jak píšete "stačí si ovšem zákon přečíst pozorně a zjistíme ..." že to je trochu jinak. Vycházíte-li ovšem z pesimistického pohledu, že registrovaní agenti či makléři nebo dokonce pojišťovny budou úmyslně porušovat a zákon a vydávat čestné prohlášení o neexistujících zkouškách svých oveček, pak s Vámi nemohu polemizovat. Nemá to cenu. Od toho budou existovat kontroly státního dozoru a možnost výrazných sankcí - až 10 mil Kč. A jsme v Čechách - dobrá duše, která to na MF anonymně oznámí se vždycky najde .... :)

Obávám se, že autor asi nečetl text příslušného zákona (viz http://www.psp.cz/sqw/text/text.sqw?C=102&T=K2002PSP4Z ). Jinak si totiž nedovedu vysvětlit autorův optimismus v tom, že dojde k nějakým výrazným změnám. Zákon totiž zavádí mimo jiné tyto dvě kategorie zprostředkovatelů - vázaný pojišťovací zprostředkovatel a podřízený pojišťovací zprostředkovatel, a ty bez problémů pokryjí současné sítě obchodních zástupců pojišťoven či pojišťovacích agentů (právnických osob). Bariéra, o které autor píše, bude pouze administrativní - stačí shromáždit příslušné papíry, předat je MF a to provede zápis do registru. V podstatě se opakuje situace z letošního roku, kdy se investiční zprostředkovatelé zapisovali do seznamu KCP, ale žádnou jejich odbornost ani etiku jednání to negarantuje. Autor píše o povinné zkoušce - stačí si ovšem zákon přečíst pozorně a zjistíme (konkrétně v § 13 odst. 6), že právě u výše popsaných kategorií zprostředkovatelů lze zkoušku nahradit prohlášením toho, pro koho zprostředkovatel pracuje.... Obávám se, že zákon je opět tak trochu ve stylu "vlk se nažere a koza zůstane celá", alespoň pokud jde o činnost vázaných či podřízených zprostředkovatelů. Očekávat proto, že se "vyčistí" trh, je poněkud naivní. Snad se jen trochu kultivuje, neboť je zákonem stanovena přímá odpovědnost pojišťoven či agentů za tyto podřízené či vázané zprostředkovatele a jsou stanovena některá pravidla jednání zprostředkovatele vůči klientovi.