Cesta do Evropy zarúbaná

Dovolím si poopravit: Čína je trh, který není obrovský. Je uzavřený, přehřátý a v podstatě malý, protože na něm prostě chybí kupní síla, přebývají kapacity a trvá nadvýroba. Velké množství velmi levné NEKVALIFIKOVANÉ pracovní síly je realitou. Nekvalifikovaná síla je ovšem síla lidí, kteří mohou dělat kopáče nebo šičky obvykle neumějí číst a nemluví pořádně ani čínsky, natož jiným jazykem. Kvalifikovaná síla např. dělník pro složitější montáž - zoufale chybí a je dnes již dražší než česká kvalifikovaná síla. To je realita.

místo ODMINOVÝ má být OSMINOVÝ

Pokud se nepletu, tak HDP Číny je zhrube odminový v porovnání s USA. Pokud se ale vezme v úvahu parita kupní síly, dostáváme se na cca 40-50% HDP USA.
Čína kumuluje obrovské dolarové rezervy, které pak může použít na ochranu svých zájmů. Pokud bude jejich měna podhodnocena, může Čína vesele exportovat do USA.
Čína je obrovský potenciální trh s velkým množstvím velmi levné pracovní síly. Souhlasím s názorem, že tak jako 19. století patřilo Velké Británii, 20. století pak USA, tak 21. století bude dominovat Čína.

Není mezi Japonskem a Čínou přece jenom větší rozdíl?

Spread mezi vynosy americkych a japonskych statnich dluhopisu je dnes vyssi nez stejny rozdil pred deseti lety a neni tak moc odlisny od vynosoveho rozdilu v roce 1989, kdy bylo Japonsko na vrcholu a japonska centralni banka jeste nezacala sve sazby srazet. Dolar vuci jenu je dnes silnejsi nez v roce 1989, lec o neco slabsi nez v roce 2003. Kdyz tak jukam na vyvoj kurzu na obrazovce, rekl bych, ze je se soucasnymi 117 jeny za dolar tak nekde uprostred mezi maximem v roce 1990 (158.90 jenu za dolar) a minimem v roce 1995 (82.72 jenu za dolar).

Nedošlo, a to proto, že americké úroky byly v té době výrazně výše, než jsou nyní a dolar byl silný. Proto Japonci rádi kupovali americké bondy. Pokud bude dolar nadále oslabovat a úroky zůstanou nízko, ke stahování kapitálu může dojit.
Malým vadem na kráse růstu v USA bylo to, že byl tažen spotřebou. Poměr zisku firem k HDP se v USA již mnoho let propadá a nyní je na úrovni cca 2%.

Nechci delat kverulanta, ale pokud pan Greider prirovnava Cinu k Japonsku, mel by dovest tu paralelu az k uplnemu konci. Kdyz se japonska ekonomika po roce 1989 prehrala a spadla do stagnace a deflace, tak (pokud vim) k zadnemu masivnimu stahovani penez z USA nedoslo. S poklesem japonskych urokovych sazeb (a vynosu japonskych dluhopisu) se naopak americke statni dluhopisy staly pro japonske banky, pojistovny a penzijni fondy celkem vitanou investici. Americky konzumerismus vyvazl z japonske krize nezdeptan (soude podle nazoru na teto strance se jeste zhorsil), ba naopak USA cekala dekada neuveritelneho hospodarskeho rustu.

Jestlipak Čína kupuje taky české vládní dluhopisy? Za ty dvě miliardy dolarů, co do ní ročně pumpujeme by jich mohlo být, věru, dost. A idiot, který řekl, že čeští obuvníci a textiláci nekrachují kvůli dumpingu z Číny je fakt jen idiot.

Bohužel je to tak, na podobné názory narážím i jinde a těchro 290 mld neustále roste.
Už jsem slyšel i názor, že pokud USA bude tlačit na revalvaci čínské měny, že Čína pohrozila omezením nákupu či dokonce výprodejem amerických vládních obligací. Jaký by to mělo dopad na úrokové sazby v USA a cenu USD, raději nedomýšlet.
Takže nic dobrého.

Zajímavý článek k tomuto tématu napsal William Greider v americkém časopise The Nation, cituji část:
Novou "černou ovcí" globálního hospodářství je nyní Čína, která nahradila Japonsko jako agresivní symbol silně nerovnovážného obchodního systému. To, že Čína platí svým zaměstnancům jen absolutně minimální mzdy, znamená, že je Čína schopna likvidovat miliony pracovních příležitostí nejen v jiných rozvojových zemích, ale i ve Spojených státech. Každoroční obchodní přebytek Číny vůči USA nyní převyšuje 100 miliard dolarů. Americká ekonomika si přitom půjčuje kapitál ze zahraničí – letos celých 5 procent svého HDP – aby mohla i nadále financovat svou nezměrnou spotřebu. Čína se stala nejdůležitějším americkým věřitelem. Čína si vytvořila obrovské rezervy přebytečného kapitálu a pumpuje většinu těchto peněz zpět do Spojených států tím, že si kupuje obligace amerického ministerstva financí. Čína nyní vlastní 290 miliard dolarů amerických dluhů.
Čína a Amerika jsou tedy nyní provázány ve velmi podivném vztahu – chudá země půjčuje Spojeným státům, největší světové ekonomice, stovky miliard dolarů, aby si bohatí Američané mohli z té chudé země dál kupovat zboží – které tam vyrábějí americké multinacionální společnosti. Je to logickým důsledkem amerického způsobu globalizace. Čína hromadí zisky – Amerika hromadí dluhy.
Tato obrovská nerovnováha by mohla vyvolat neuvěřitelnou globální hospodářskou krizi. Dojde-li k přehřátí nevyvážené čínské ekonomiky, může se Čína dostat do situace, kdy bude muset stáhnout domů veškerý svůj kapitál, který nyní půjčuje Američanům. Tím by zlikvidovala americký konzumerismus a celkovou obrovskou americkou poptávku, motor světové ekonomiky. Konec citátu.
Nakonec nás všechny drží v šachu komunistická Čína. Bože kam to spějeme?

Nedomnívám se, že dosahujeme limitů lidských schopností - lidský mozek využíváme obecně v řádu procent a nikolik desítek procent. Problém je v tom, že lidstvo podle mého názoru obecně intelektuálně degraduje. Patrné to je především na mladé generaci - pro spoustu z nich je obtížné vzít do ruky knihu a dokončit její četbu, žijeme v období lesklých magazínů a reklam. Pokud je email delší než 5 řádků tak se jej lidé ani neobtěžují číst, protože je moc dlouhý. Napsat dopis rukou je pro mnoho lidí nepředstavitelnou překážkou(možná je to dobře, protože by se to po nich stejně nedalo přečíst). Nechci znít jako nepřítel nových technologií (právě naopak), pokud se "trochu nezpomalíme" bude to pro nás mít nedozírné následky.

Ale jde, chce to jen chtít :-)

Děkuji za přání! Ta poznámka o manželkách mne napadla díky naší babičce. Tato pořádkumilovná žena se totiž občas vydala do mého bytu, aby mi tu uklidila. Většinou to končilo tím, že jsem některé věci nacházel jinde, než kam jsem je původně uložil. Jednou mi ale málem vyhodila věci, které jsem si přinesl z práce, abych doma v klidu udělal jistou zakázku. Považovala je za nepotřebné haraburdí. Naštěstí nevynesla koš! Tato příhoda jí otřásla natolik, že napříště omezila úklid jen na utírání prachu. Pokud svoji ženu nepovažujete za jednu z těch marnotratných, měla by raději tajemství Vašeho slamníku znát. Aby Vám jednoho dne neudělala "radost" prohlášením: "Koupila jsem zdravotní matrace, prý je to dobré na páteř! Ten slamník už byl samá boule!"

Jestli dovolíte, též se trochu vmísím, i se svým naostřeným dřevcem, do diskuse. Mohu ?
Já vidím, jako základní otázku ke zkoumání a při takto nadhozeném téma, ZACÍLENOST té které civilisace ( asi až móóóc honosný pojem ! ). My tady kolem, a i zde na serveru, se bavíme, myslíme a konáme v úzce vymezeném koridoru, kde základním tahounem a cílem je SPOTŘEBA ( zhusta bezohledně sobecká ) s různými projevy zákona vzácnosti a s odpozorovaným cyklickým vývojem. O tom si dovolujeme předpokládat, nebo se alepoň tak chováme i při svých investicích a spekulacích zda akcie či dluhopisy, že je věčný. Přitom, dle mne, v nějaké vzdálené časové limitě, a s ohledem na disponibilní zdroje, jde pochopitelně o princip "letadla". A cyklický vývoj ekonomiky je obvykle dnes u nás způsoben větším či menším zabetonováním střívek z přežranosti, než nedostatkem. Budulínek nepapá, nepapá a nepapá.
Jako dnes v té ještě krkající a pro mnohé zbožnělé Emerice, kde žádoucí řídké stolice má být, dle posledních informací, dosaženo za desítky miliard dolarů novými KŘÍŽOVÝMI VÝPRAVAMI právě do Orientu. Tedy expanze nejen ke zdrojům, ale především i k naočkování JINÝCH civilisací a s JINOU dosavadaní zacíleností právě bezohlednou a sobeckou spotřebností. Pro mnohé zde zotročující. A tak se cíl často, pro jeho lepší stravitelnost a ospravedlnění těchto kroků, nazývá svobodou a demokracií.
Otázkou je, a já se necítím povolán být soudcem, kdo je v osobním, rodinném a profesním životě ve skutečnosti, i s ohledem na svoji biologickou podstatu, šťastnější a cítí se být smysluplnější : zda-li jedinec z nějaké pro nás jevící se civilisace "delfínů", či jedinec z té naší, ve které tzv. západně žijeme my. V každém případě však ke střetům již dnes dochází, tím mám na mysli i dnešní výročí 11.09., a proto má peněženka ví, že výhled kapitalových trhů a jejich očekávání je, a asi dlouho ještě bude, VELMI VACHRLATÝ !

Právě že vím, přežily, ale za jakou cenu. Počátkem 80. let vynášely americké vládní bondy cca 18%. Kdo je nakoupil během 70. let při výnosu 5-6%, tak velmi splakal nad výdělkem. A dnes je investoři nakupují při výnosu cca 4%.
Co se týče akcií, ten kdo v 70. letech držel akcie, tak měřeno indexem DJ po zohlednění inflace přišel o polovinu své investice...
Stát přežije, souhlasím. Ale jaké jsou možné dopady na kurz měny? Podívejte se na vývoj měn Vámi zmiňovaných zemí (Argentiny, Ruska...).
Jaké důsledky by měl pokačujíví propad dolaru na ceny obligací a akcií? Nedomnívám se, že blahodárný.

Dobrý den. Dobré úmysly připravují cestu do průšvihu, to je známá věc. Ohledně slamníku mám s manželkou tichou dohodu - já vím, že ona ví, že vím, že ona ví co tam je. Za to, že slamník nevyhodí si občas může do něj sáhnout a nějakou tu tretku si koupit i bez mého vědomí. Kdyby vzala víc - poznal bych to jako ta princezna na hrášku. Babičky, které mají v úmyslu u mě uklízet zdvořile vyzvu, ať mi raději uvaří něco dobrého. Já jim pak uvařím kafíčko a dojdu do cukrárny pro něco sladkého, mezitím manželka umyje nádobí a povídá si s nimi. Po kafíčku obě báby vyženu (bydlí nedaleko) a jdu se natáhnout, manželka může uklízet, nebo se natáhnout také. Idylka, co? Škoda, že to nejde i ve všední den.

Vite, jak se vyvijely americke dluhopisy v 70. a 80. letech, kdyz z dolaru prchali i Americane? Ano, nekdy to byl masakr (napriklad krachnul temer cely sektor Savings and Loans), lec USA prezily, dluhopisy rovnez, a dnes uz si to nikdo ani nepamatuje (respektive dnes si nikdo ani nepamatuje, co bylo predtim, kdyz byly dluhopisy tak krasne stabilni). Nejaka cesta, jak by mohl stat prezit, se vzdycky najde, verte mi (vytrvale bankrotujici Rusko, Argentina ci Mexiko budiz toho prikladem).

Další problém ale ale jinde. Velký díl amerického dluhu drží zahraniční investoři. Budou oni ochotni nadále financovat USA?
Koncem minulého roku si tehdejší ministr financí O'Neil objednal analýzu budoucích daňových příjmů a výdajů. Z ní vyplývá, že současná hodnota amerického vládního zadlužení je o 44 bilionu (anglicky trillion) USD větší nežli souřasné hodnota daňových příjmů. Tedy, že USA nemají na zaplacení dluhů.
Reálně, pokud budou zahraniční investoři kupovat obligace nesoucí 3-5%, vše bude fungovat. Co ale nastane v okamžiku poklesu poklesu ceny USD? Budou investoři i nadále ochotni kupovat americké obligace?

Eriku, ačkoliv s Vámi někdy nesouhlasím a Vaše názory jsou často velmi provokativní ( ale proto je zřejmě píšete ), tato Vaše reakce mne pobavila a potěšila.

Pokud vim, britska statni pokladna je trvale zadluzena od valek s Ludvikem XIV., tedy nekdy od konce 17. stoleti. To znamena, ze cca. 400 let splaci dluhy tim, ze emituje nove (a dluh pochopitelne narusta). USA je zadluzeno od sveho vzniku, kdy si pujcilo na valku s Brity (a ctvrt tisicileti splaci sve dluhy novymi). Presto maji oba staty rating AAA. Vseobecne je ZADLUZENIM tazen vyvoj od te doby, co se vynalezli penize. Obcas se dluhy splaceli, obcas ne, obcas bankrotovali dluznici a obcas jejich veritele. Akcie vymysleli az behem posledniho pultisicileti.