Krach na newyorské burze v roce 1929

Samozřejmě, že hlavní trendy akciových trhů regují na ekonomické faktory, vždyť se nakonec na burzách obchodují majetkové podíly hospodářských subjektů, které jsou součástí národních ekonomik a v širším kontextu i ekonomiky světové. Jenže s těmito podíly obchodují lidé, a zde nastupuje onen psychologický faktor, který je vlastní celému lidskému pokolení. Do hry vstupují takové subjektivní faktory jako jsou davová sugesce, chamtivost, víra v lepší zítřky nebo naopak defétismus. Například růstový akciový trend zpravidla vyvolají profesionální investoři, kteří pečlivě sledují makro i mikroekonomické faktory a můžeme tedy říci, že rostoucí ceny akcií tyto příznivé faktory zohledňují. Když je již trend dlouhodobě potvrzen, pak se teprve probudí "obyčejní" lidé, zavětří a chtějí participovat na dalším růstu. A protože je jich hodně, mají dohromady velké prostředky, které pomocí fondů umísťují na trh a dále ženou ceny vzhůru, které se však již odpoutávají od ekonomické reality. Je třeba si uvědomit, že tito lidé neinvestují na základě nějaké ekonomické analýzy, ale proto, že trh roste a oni cítí příležitost k rychlému zbohatnutí. A tehdy, dle mého přesvědčení, vzniká bublina nebo, když se někomu tento název nelíbí, řekněme neadekvátní růst. To však již "zasvěcení" své akcie většinou prodali a s volnými prostředky čekají, až něco pošle trh dolů. A to něco vždy přijde. Často nemusí dojít ani na výrazně špatné zprávy z ekonomiky, stačí, když se "stádo" poplaší, bude chtít realizovat své zisky a spustí prodejní paniku. A mnohdy právě tato prodejní panika zažene ekonomiku do krize, protože způsobí platební neschopnost subjektů, nejenom bankovních. Čili akciový trh zpočátku zohledňuje ekonomické faktory, jak také jinak, ale ve své vrcholné fázi podléhá setrvačnosti a přehání v jakémkoliv směru. A tehdy, v souladu s názorem burzovního velmistra Kostolanyho, je třeba jít proti trhu. Je přinejmenším podivné, když někdo tvrdí, že ceny akcií jsou vždy správné. To by pak znamenalo, že v pondělí před burzovním krachem je správná cena jedné akcie jistého podniku např. 100 dolarů a v pátek již jen jeden dolar, přestože se během tří dnů na hospodaření tohoto podniku vůbec nic nezměnilo.