Jak sestavit osobní finanční plán

K Maslowově hierarchii potřeb - od té doby, co mne v jednu středu v kladenských ulicích pumpla o pět korun nezaměstnaná žena, která v pátek potřebovala devět tisíc na zaplacení mobilního telefonu a žrádla pro angorské kočky, mám o této teorii jisté pochyby.

Dobré. To s Maslowem je docela inspirující.

...a já se snad vrátím rýt zpátky roupiiiky na pískoviště s kyblíčkem a lopatičkou, takovou to má pro mě informační a vypovídající hodnotu. Ale jako opsaný materiál z nějaké té pí ár agentury, co pak v druhém sledu budou lít až k zahlcení do čtenáře ty jejich finanční produkty nějaké banky, jako je třeba Česká spořitelna, tak to dokážu pochopit. Ale nic víc !

Život mne poučil v tom smyslu, že odmítám fázi /nepřesně cituji/ "čas darů, kdy mám úspory rozdat příbuzenstvu. Dávala jsem celý život a teď když žiju z invalidního důchodu pod hranicí životního minima nejsem pro rodinu partner na úrovni ekonomicky ani společensky. Takže jsem-li tázána, z jakých prostředků jsem si pořídila to či ono, mohu odpovědět,že z dědictví svých dětí. Hodně štěstí všem při sestavování finančního plánu přeje Jarmila.

Prosím Vás, Všichni spořte a investujte co nejvíc můžete - ale vyhněte se tuzemským finančním institucím a BCPP. Čas od času dojde k lokálním průšvihům, které jsou v ČR mnohem častější než na Západě. U nás drobný střadatel pouze slouží k pohodlnému životu manažerů, kteří nenesou žádné riziko a žijou si jak prasata v žitě. DOPORUČUJI : pozemky, slibné nemovitosti. ještě pořád stavební spoření, dlouhodobě pak přes negativní náladu americké technologické akcie - např. QQQ (AMEX-NASDAQ).

Přirovnání s průtokovým ohřívačem je moc hezké. Bohužel se obávám, že pro širokou veřejnost jsou podobné úvahy dosti vzdálené. Návštěvníci tohoto a obdobných servrů vynakládají minimálně čas na to aby uvažovali nad touto problematikou. Většina národa zřejmě v bláhové naději, že jako dříve se o ně někdo postará. Někdo - myšleno stát. Už ani pánové a dámy z ČSSD se netváří, že náš důchodový systém je v pořádku a bude schopen zajistit všem odpovídající zabezpečení ve stáří. Takže souhlasím plně s názorem, že se každý musím starat sám, jinak bude mít ve stáří obrovkské problémy se zajištěním důstojné životní úrovně. Čím vyšší příjmy má nyní, tím to bude pro něho větší rozdíl.

"Průvodce moudrého investora" tam má několik nepřesností: 1.) Chtěla bych zažít čas konsolidace, kdy začínají příjmy výrazně převyšovat výdaje a dochází k růstu úspor. Zvláště mne zaujalo slovo "výrazně". Zajímavé v době, kdy se většina běžných lidí pohybuje kolem 1,5 a nedosahuje 2-násobku životního minima, investuje do vzdělání dětí, stará se o vlastní domy, aby jim jednou nespadly na hlavu a podobně. 2.) Fáze darů - to je snad stařecká demence, ne? Dříve (myšleno 19. stol.) za tohle zavírali své předky do psychiatrické léčebny nebo dosáhli u soudu právní nesvéprávnosti. Potomkové mohou dědit. Dokud žiju, snažím se jmění rozmnožit, případně ho užívat, nebudu ho rozdávat. Pokud už budu něco rozdávat, pak dětem, v žádném případě ne "jiným potřebným". 3.) V hierarchii uvádí jako nejvyšší potřebu "pomoc jiným". Misantropů jsem moc neviděla ani v historii, tím méně ve skutečnosti. Asi jsme téhle úrovně ještě nedosáhli a hned tak nedosáhneme nebo se pan Maslow poněkud spletl... 4.) Důchodový systém se dostává do deficitu. Všichni počítají počet důchodců na počet pracujících a tak dále. Nikde jsem ale neviděla, že by se uvažovalo o snižování nezaměstnanosti práceschopného obyvatelstva. Pokud se nezaměstnanost sníží např. o 9%, tedy v současné době na 1% práceschopného obyvatelstva, stoupne jednak daňová výtěžnost a druhak se podstatně přepočítá poměr důchodců na jednoho pracujícího. 5.) Autor neuvažuje se situací, kdy nemám daleko do důchodu, ale již neživím své děti, protože ty se už živí samy. Jestliže budu mít po odchodu do důchodu nižší příjem, ale zůstane mi celý, budu na tom podstatně lépe než když mám sice vyšší příjem, ale živím jedno a více dětí (pokud máte dítě vysokoškoláka s nutností dojíždět, bydlet a stravovat se mimo domov, dáte mi jistě za pravdu, že to je zajímavá částka. Pokud mi zůstane, jsem relativní boháč!!! Zvláště v případě, že máme na VŠ děti dvě.). A jednu poznámku na závěr: nutnost spořit není o výši platu, ale o uvědomění si, že prostě musím!!

Zvláštní,jak to všichni kritizují.Bud chci slyšet radu,názor,který neznám a pak místo kritiky přemýšlím,jak to udělat,nebo nechci a tak si zas sednu k tv a brečím tam.