První hospodářská krize v USA (1819/1820)

Koupě nových států Lousiany a New Orleans počátkem devatenáctého století přeci srovnávat s rozšířením EU nelze. Rovněž nelze očekávat po razantním rozšíření krizi typu krize v USA v těch letech. Domnívám se, že nás čekají krize jiného druhu a z jiných příčin. Je otázka, jestli se obyvatelé EU ať už ti stávající dnes nebo většina těch přijatých, s EU identifikuje. Toto v USA problém nebyl a není. EU bude mít před sebou tolik politických starostí, že (a promiňte mi ten možná naivní názor) si nebude moci rozsáhlou ekonomickou krizi, která by ohrozila její jednotu nebo stabilitu dovolit. Alespoň do té doby, než si vybuduje mechanizmy zajišťující její vnitřní stabilitu. Těžko bude moci připustit, aby se v důsledku krize v nějaké oblasti tato oblast po volbách rozhodla z EU vystoupit a nebo tímto způsobem ostatní členy vydírat. Je otázka, jestli má EU vůbec ve stávající podobě budoucnost. Základním přírodním právem je totiž právo silnějšího (ať se to někomu nelíbí, je to tak) a veškeré umělé potlačení tohoto přírodního práva se časem ukáže jako nemožné. Obyvatelé EU by se museli dobrovolně vzdát svých státních a možná i národních zájmů - aby neměli důvod jít po sobě navzájem a aby přestala hrát roli váha jednotlivých členů EU. A na to jsem opravdu zvědav. V rámci diskuse k jednotlivým článkům seriálu o finančních krizích mi připadá to jako ne zcela šťastně položená otázka. K článku jen podotýkám, že by měl být zařazen (jako ty předchozí) k fondu základních ekonomických informací.

Také si myslím, že rozšíření EU nelze srovnávat s tehdejším růstem Spojených států. V Americe vznikal nový národ vycházející převážně ze společných anglosaských kořenů, kdežto v Evropě jde o účelové spojení mnoha suverénních národních států s různou historií a kulturou.