Z redakční pošty: Jak jsem hledala práci

Pracovala jsem řadu let v osobním odd. a měla na starosti přijímání pracovníků. Vzhledem k tomu, že jsem svou práci chtěla dělat skutečně kvalifikovaně, začala jsem studovat vysokou školu. Personalistika se učila na FFUK v rámci oboru výchova a vzdělávání dospělých. Díky zaměstnání svého muže jsem mohla první rok studovat na zahraniční univerzitě, avšak na zásah našeho tehdejšího velvyslance, můj muž byl v nejbližším termínu odeslán domů, neboť jsem si moc dovolila. FFUK jsem dostudovala v r. 1991 a ještě před státními zkouškami bylo moje místo zrušeno zkušeným ředitelem-plukovníkem jako neperspektivní. Můj šéf, kterému bylo 59 let, avšak byl zasloužilý soudruh, byl zřejmě pro podnik perspektivní, neboť zůstal. Od té doby se mi nepodařilo získat místo s tímto zaměřením, neboť skutečné personalistiky se mnozí vedoucí pracovníci obávali. Vždyť by někdo mohl zjistit, že na svou funkci nemají kvalifikaci nebo schopnosti atd. a to bylo zřejmě nebezpečné. Také všichni kádrováci se přeměnili v personalisty takže, když uvedu, že jsem pracovala jako personalistka, myslí si všichni, že jsem byla kádrovačka. O zkušenostech z novými personálními agenturami nemohu hovořit, aniž by se mi zvedl tlak, neboť jsem narážela všude na dvacetiletá naprosto netknutá děvčata, která byla nacvičena jako opičky na určité otázky. Řada rozhovorů pro mně byla skutečně ponižujících. Nyní spolupracuji při výběru pracovnic pro firmu své přítelkyně a děsím se, že budu někdy hledat práci neboť považte, je mi již 49 let. Začala jsem i podnikat, neboť se domnívám, že práci personalisty již nikdy nedostanu a myslím si dokonce, že ač mám velmi rozmanité zkušenosti, a myslím, že i výjimečné organizační schopnosti, děti dospělé a mohu se práci plně věnovat, nikdo mi ji vzhledem k věku nedá. A penze se nenávratně vzdaluje. Zatím mi přidali 4 roky, ale než se toho dožiju bude to jistě ještě 6 navíc. 65 let se však pravděpodobně těžko dožiji. Domnívám se, že my co jsem se revoluce dožili ve věku kolem 40 let jsme "kompostová" generace. Musíme uživit všechny mladé i staré, ale sami se stáří nedožijeme.

Když jsem scháněl řadové zaměstnance, tak přes inzeráty chodili naprosto neakceptovatelný týpci. Použil jsem agenturu, která mi je profiltrovala a pak již bylo z čeho vybírat, i když ani to nebylo jednoduché. Vysoce kvalifikované lidi ale přes agentury schánět neze - právě pro velice nízkou úrověň referentek, které vedou pohovory. Sám jsem si zkusil několik agentur jako fiktiní uchazeč o práci. Výsledek byl naprosto katastrofální. Určitou vyjímku tvoří agentury specializující se na top-management, ale kdo to má platit... :-) Domnívám se, že pro firmy je řešením outsourcing, pro hledače zaměstnání asi žádný recept neexistuje a musí mít prostě štěstí.

navrhuji založit webové stránky, na nichž budou uchazeči jmenovitě uvádět své zkušenosti s agenturami. Personalistika v ČR je na velmi nízké úrovni a agentury nejsou vyjímkou. Před půlrokem jsem vyzkoušel různé...Synergie, Robert Halfy, Kariéry... neprofesionalita, binec... Doporučuji společnostem přímou inzerci a nespoléhat na agentury. Mimochodem- pracuji nyní jako HR ředitel velké mezinárodní společnosti

No - někdy je to přirozené; sám jsem byl svědkem toho, jak se během pár let do firmy "nabalila" struktura asi deseti lidí, z nichž jeden znal druhého atd. Výhoda: víte přesně, co je to za člověka, navíc "přetahovatel" za "přetahovaného" do jisté míry osobně ručí, takže je v jeho zájmu nepřivést nějakého líného ksindla a tím se před zbytkem firmy znemožnit. Výsledkem je funkční kolektiv lidí s podobným světonázorem. Na počátku ovšem nebyla snaha kohokoli protežovat, ale nutnost nabrat kvalitní lidi na nasmlouvané zakázky pokud možno rychle a bez prosívání během zkušebních dob.

Nesouhlasím, poslední dvě místa (t.j. posledních 7 let mého praconího života) jsem sehnal přes agentury a vždy to stálo za to.

Psychologicke testy jsou dost rozsirene, vzdycky jsem si myslel jaka je to blbost (jeste pred par mesici), az jsem se uchazel o pozici, kde jsem proste musel pres psychologa projit. Rikal jsem si ze to bude desne, a proc takove stupidity musim delat (otazky ala fialka, barvicky, ctverecky, ...). Na konci mi dal psycholog zpetnou vazbu co o me za 6 hodin pozorovani vypatral. Byl jsem naprosto sokovan, jak se za tu chvilku, kdy me videl trefil do meho profilu a co vse vydedukoval - zmenil jsem nazor, skutecne neco o Vas jsou schopni takto zjistit.

Vše je v lidech - agentury renomovené či ne mohou fungovat různě - presonalista může být profík s přehledem i zoufalce
Obdobné zkušenósti jako v článku mám s agenturami - jsou malé a snaží se Vás udat za každou cenu, jsou renomované a ty se Vás snaží prodat za co nejvyšší cenu - některé agentury jsou sami proaktivní volají a snaží se, jiné musíte bombardovat telefony - nestalo se mi, že bych nedostal odpověď na výsledek rozhovoru - mám špatné zkušenosti s přímým vstupem do firem - povětšinou na Víás nemají čas a chtějí si udělat prevní filtr lidí agenturou
POZOR: co považuji za důležité a co se zde ozívá - nevzali mě, protože jsem moc starý, tlustý, tenký, ... Dovolím si reagovat - také jsem ve své práci příjmal lidi a ono vzít nového pracovníka není jen o jeho schopnostech, ale je tam řada dalších aspektů: - schopnosti znalosti - ty tam sjou vždy - mentalita člověka - musí zapadnout do týmu, pokud je to naprostý introvert, bude těžko zapadat do týmu, kde je nutná spolupráce - věk - pokud mám průměr pracovního týmu 26 let, bude tam těžko zapadat někdo 50 letý s dětmi a rodiným životem, když tým lidí je zvyklý 1 týdně zapařit
Co z toho plyne: NIKDY SE NEVYBÍRÁ NEJLEPŠÍ KANDIDÁT, ALE TEN, KTERÝ NEJVÍCE VYHOVUJE DANÉ POZICI.

S personálními agenturami už zásadně nejednám, obloukem se jim vyhýbám. Setkal jsme se s jednáním, které je popisováno v článku. Ale co jsem jim vyčítal (jednal jsem asi se čtyřmi), ani jedna z nich (!) neměla pak tolik slušnosti v sobě, aby zavolala a oznámila mi: "Vážený pane, protože jste byl příliš mladý/příliš starý, příliš schopný/neschopný, atd. na místo, o které jste se ucházel jste nebyl vybrán. " Kdybych čekal odpověď od personální agentury, spolehl se na ně a nesháněl místo jinými cestami, asi bych byl dodneška nezaměstnaný. Lepší je jednat přímo se potenciálním zaměstnavatelem.

Poradenské firmy, reklamní agentury, personální agentury atd. to všechno jsou firmy, které mohou inkasovat peníze za něco, co nemusí být příliš vidět, respektive vůbec existovat! Jejich prostřednictvím se však dají elegantně vyvést peníze z jiných firem (nejlépe velkých a státních) tak, aby z toho jejich manažeři něco měli. A to je také často jediný důvod, proč tyto malé firmy vůbec existují.

Naprosto s Vámi souhlasím, mám úplně stejnou zkušenost. "Zajímavá" místa jsou jen pro kamarády, no nesmí se přeci trhat stará parta, no ne?

Stařec
Známému bylo 38, když sešel zeptat na práci programátora. Dozvěděl se od cca 25-letého personalisty, že je na programátora (kterého dělal celý život) je "beznadějně starý". Když se zeptal, co by tedy podle jeho názoru měl dělat, odpověděl mu, že "to už do penze nějak doklepe".

A navíc
ne ve všech firmách chápou, že díky poněkud odlišné mentalitě Čechů nemusí v zahraničí osvědčené postupy fungovat i tady

Robert Half mě těžce zklamal. Byl jsem programátor s 10 lety zkušeností a potřeboval jsem nutně a rychle sehnat novou práci. Při pohovoru řekli že se do týdne ozvou a pak se nejen neozvali, ale ani nereagovali na mail který jsem jim poslal. Práci programátora u renomované firmy jsem získal od agenturky o dvou lidech.

Souhlas a jeste bych doplnil veselou historku z nataceni, kterou mi vypravel muj soucasny sef, jak pred lety, kdyz se sam uchazel o zamestnani, doslova chytil pod krkem hejska z jedne takove agentury. Oznacil ho totiz v 35 letech za stareho...

Nezlobte se, ale ze zkušeností, které mám zjišťuji, že stále nejkorektněji a se znalostí věci v této problematice vítězí personalistky, které tam sedí již z dob totality. Jsou profesionálně na výši, jsou asertivní a mají hlavně přehled. Nové, progresivní firmy, které si o sobě myslí, že jedou podle západních stylů většinou obsazují sice mladými a perspektivníma lidma ze škol, na které dostávají od úřadu práce absolventské příspěvky, ale suverenita při jednání ještě nemusí být základem úspěchu. V našem státě totiž mnozí podnikatelé nebo manažeři stále nepochopili, že základem úspěchu je právě schopný personál.

nezletila psycholozka!
Podobnou legraci jsem zazil v jedne plzenske agenture. Divka tak tak po maturite, jiste svobodna, s minimalnimi zivotnimi zkusenostmi mi kladla otazky typu:jak je s vami vase zena spokojena, jakym zpusobem resite domaci spory apod. Jednalo se o misto programatora.

Slon a fialka ! Tak v tom pripade jsem uplne stejny dotaznik vyplnoval v cca 17 letech na stredni skole pro tehdejsi pedagogicko-psychologicke poradnu.

Jsem 40+, ing., chemik s celkem dost dobrou praxí. U jedné agentury jsem 3 hodiny (!! )vyplňoval stupidní dotazník o cca 200 otázkách, z naprosté většiny absolutně nesouvisejících ani s mým oborem, ani s nabízenou pozicí. Jednu otázku si pamatuji dodnes: co mají společného slon a fialka ? ( Opravdu to bylo přesně takhle ! ). Dodnes mne mrzí, že jsem s tím testem nepraštil a neodešel středem. Místo jsem pak sehnal přes kamarády. Hugo PS- správná odpověď zní ( jak mi pak řekla hezká dívka z té agentury ): jsou to oba živé organizmy.

S agenturami jiz nejednám, poté co jsem jich navštívil asi dvacet aniž by to mělo nějaký efekt. Podotýkám, že každá návštěva, tj. patnáctiminutový pohovor, znamenala celodenní cestu z ostravska do Prahy. Domnívám se, že agentury mnohdy dodávají jen "křoví", zájemce do počtu aby bylo možno zorganizovat fiktivní výběrové řízení okolo předem vybraného kandidáta. Podle mého názoru lze místo najít jedině pomocí osobních styků.

Když je to tak nezajímavé, tak to nemají dělat. A na druhou stranu když už to dělají mají to dělat pořádně.