Informace za všechny peníze?

Smutný příběh, ale obávám se, že velmi pravdivý.

Bohuzel mam podobne zazitky, ba i horsi... Viz pracovnice na nejmenovanem odboru zivotniho prostredi: "Sem furt lezou nejaky studenti a porad neco chteji..."

No jo, ale za ty prachy? Já se jim nedivím a vyhýbám se jim co nejvíce to jde.

Nepleťte se - už dávno ten rozdíl není tak velký - dnes si státní úředníci už přijdou (zvlášť mimo Prahu) na srovnatelně slušné peníze, a to nemluvě o benefitech jako plat vždy včas, menší pracovní nároky, úcta okolí a podobně.

Zkuste to někdy nahrát a sestříhat do kolejního rozhlasu, bude to docela dobrá šou :-)

Víte, úředník má strach, aby nepodal informace, které nesmí - a není jednoduché se vyznat v tom, co se může a nemůže - strach o práci je velký. Taky nikdo úředníkům nekonkretizoval, co je ještě jejich náplň práce bez zaplacení a co již je podání infomace dle zákona 106. Asi i vám by vadilo, kdyby přišla stavební firma, že chce veškará stavební povolení za poslední 3 roky vydaná stavebním úřadem. V těchto rozhodnutích je spousta osobních úadjů, množství je značné a jsou zde důležitější věci - navíc kolize zákonů jhe zjevná (106 a na ochranu osobních údajů. Chraň pánbů, aby se někdo dožadoval nové pracovní síly, která by toto vyřizovala. Je třeba si uvědomit, že i tento konfort vytvořený zákonem 106 přivádí do státní správy další úředníky -což je něchtěné, že?

Odkaz Problematiku "svobodného přístupu k informacím" najdete mnohem fundovaněji na serverech SERVER.JURISTIC.CZ (projekt správní právo) WWW.OSTOSEST.CZ K věci je nutno též připomenout, že existuje i zákon o ochraně osobních údajů a celá řada zvláštních zákonů pak obsahuje porůznu roztroušené zákazy poskytování některých informací. Všichni úředníci se tak dostávají do složité volby - požadovanou informaci buď poskytnout MUSÍ nebo naopak NESMÍ. Třetí cesta není. I pro právníka je mnohdy těžké udělat dobrou analysu ke zjištění, zda požadovaná informace poskytnuta být musí nebo nesmí. Jak si s tím pak má poradit standardní úředník bez právního vzdělání? Toto tvrdé dilemma vede pochopitelně k neklidu úředníků, kteří jsou pak na tazatele nerudní (není se co divit, když za poskytnutí zapovězené informace hrozí trestní postih včetně odnětí svobody). Věc je mnohem komplikovanější, než se na prvý pohled zdá.

JUDr. Milan Duda

Opravdu? Tomu moc nevěřím, podle mě většina lidí chce stále stejné informace a nějakých extrémních případů je jen velmi, velmi málo. Takže bych ten stres byrokratů nijak nepřeháněl. On je to totiž spíš stres z toho, že by se měli začít chovat jako služba občanům a ne jako jejich páni. A chápu, že z toho mají stres opravdu velký.

Já jsem se jednou setkal i s opačným přístupem. Daná paní mi ochotně přinesla všechny potřebné dokumenty a já nevěděl, kam dřív skočit. Ale jedná se o světlou vyjímku. Autor úvodního článku rozhodně ví, o čem píše.