Uč se, zaplatím ti!

"Dobře se uč, budeš mít samé jedničky a najdeš si dobré zaměstnání" je nejhorší rada, jakou může rodič svému dítěti dát, říká Robert Kiyosaki autor knihy Bohatý táta, chudý táta.
Přečtěte si, co učí bohatí své děti o penězích a chudí ne: http://bohatytata.site.cz

Oprava úvodu článku: ne všichni rodiče mají zájem na studijních výsledcích svých dětí. Někteří "otcové" si sem tam vzpomenou a vyžádají si od svých dětí na konci roku vysvědčení a dítě zmlátí za příliš velkou koncentraci dvojek :-(.

Dobře se učit je nesmysl. Smyl má učit se to, co pak mohu uplatnit v životě. Já jsem byla ve škole téměř premiant. Po ukončení školy jsxem ale nenašla práci (za SOCIALISMU). Nebyla jsem ani protirežimní, ani disident, jen obyčejná ženský, která chtěla mít děti a rodinu a přitom práci na úrovni svého vzdělání (jsem VŠ - PhDr.). Jediná práce, která byla, byl úklid. Za odpovídající plat. Bohužel. Z té úrovně se nahoru leze špatně. Až později jsem četla Kiyosakiho a zjistila jsem, že to, co píše, dělá řada lidí podvědomě. Ale abych se vrátila: když jsem byla malá, nedostávala jsem nic a nemám dojem, že by mi něco chybělo. Měla jsem vynikající rodiče, kterých si nesmírně vážím, i když už nežijí (autonehoda). Své dceři jsem také nedávala nic, ale věnovala jsem jí svůj čas. Už od malička. Spoustu věcí se naučila hrou. Velký důraz jsem kladla na znalost jazyků. I ty se zpočátku učila hrou (školský systém nevyhovoval). V páté třídě jela jejich škola na jazykový pobyt do Anglie. Odmítla jsem to platit, dcera se jazyk učila rok a nic by z toho neměla. Dcera to nesla těžce a potají to obrečela, i když nejely všechny děti. Jela na týden do Anglie až v 9. třídě, za odměnu za dobré vysvědčení. Po návratu mi dala za pravdu. V rodině, ve které bydlela, si povídali o odlišnostech jednotlivých zemí dlouho do noci a neměla s komunikací žádné problémy. Její mladší spolužačka jen seděla a snažila se alespoň pochopit, o čem je řeč. Dnes je mé dceři 18 let, studuje ve 3. ročníka na gymnáziu. Plynně se domluví anglicky a německy. Po prázdninách půjde studovat na rok do Německa, dostala se na roční program, dotovaný německou stranou. někdo může závidět, ale za úspěchem je tvrdá práce. Čeká ji třeba výuka chemie nebo fyziky v cizím jazyce. Řada lidí to nechápe ani česky. A tak bych chtěla říci: ano, odměňujme děti, ale ne jako kupci, za jedničku pětikorunu, za pětku nic, za vysvědčení kolo. I moje dcera dostávala různé věci. Ale u mnoha věděla, že jsou nadstandard a že je třeba si je zasloužit. Dobrým prospěchem ve škole, pomocí doma. Za odměnu byla třeba dovolená v zahraničí. Byl to svátek pro všechny. Letadlem do jiného světadílu, seznámení se s jinou kulturou. Odměnu nepotřebují jen děti, potřebují ji i dospělí. Děti by měly pochopit, že odměna je za dobrou práci, že není vždycky, není hned a není automatická. Někdy může být odměnou i dobrý pocit, když jsme třeba pomohli kamarádovi.