Platit dětem za vysvědčení? Proč ne!

Zdá se mi trochu hloupé vytáhnout starý článek pokaždé když je vysvědčení :-((

Chválit, chválit a zase chválit. Za všechno, co se jim dobrého, zajímavého, inspirativního a podnětného podaří. Za dobré známky hodně pochválit a obdivit, ty špatné přejít bez komentáře, anebo s mírným optimismem povzbudit víru v lepší budoucnost.

Za vysvědčení rozhodně NEPLATIT ! V opačném případě se v příštích letech pravděpodobně stane, že dítě řekne, že za takovou částku se nevyplatí učit. Naopak kapesné ANO vždy ikdyby zlobilo.

Se svými dětmi jsem při vyhodnocení vysvědčení postupoval následovně: Spočetl jsem průměr a od toho odečetl průměr z průměrů vysvědčení mého a mojí manželky (samozřejmě z odpovídajícího ročníku). Výslednou částku jsem vynásobil 500. Starší dcera pravidelně doplácela a mladší dostávala. Je to samozřejmě nespravedlivé, ale tak to v životě chodí.

Proč ne - platit? Málokdo je tak naivní, aby si myslel, že dítě se bude učit pro sebe. U mě se jakýsi pocit zodpovědnosti zrodil až tak v 7. třídě (abych se dostal na střední školu). Určitě je lepší motivace pozitivní, než negativní. Navíc, vezmu-li v úvahu, že dítě by stejně mělo nějaké kapesné mít, tak proč mu je nedávat "za něco" místo "za nic". Když to vezmu z pohledu rodiče, určitě mu udělá radost, když jeho potomek nosí pěkné známky. Takže, místo toho, abych si dobrý pocit koupil např. tím, že dám 150 Kč (300 Kč pro dva, 500 i s popcornem) za lístek do kina, koupím si od dítěte pěkné známky :-) A to, že je to pro jeho dobro (a budoucnost), je vlastně jen jakýsi "kladný vedlejší účinek".

Škoda rany ktera nepadne vubec :-)

Přístup rodičů by měl být velmi individuální.Sami někteří víme,že máme více než jedno dítě a každé je jiné, své,prostě originál.A jako k takovým musíme přistupovat.Já jsem nikdy za své vysvědčení peníze nedostávala,ale odměnu v podobě sladkostí či knihy a pochvaly od rodičů ano.Učila jsem se průměrně,i když snaha opravdu byla.Své dítě odměnuji sladkostmi,pochvalou,knihou,zp ěvníkys noty,případně drobnou hračkou.Zatím je na tom lépe,než jsem bývala já.Jsem pyšná máma a moc si toho vážím.Snad při zhoršení pomůže mé očividné zklamání a dohoda o nápravu.

Jsem pro slovní hodnocení žáků či studentů. Je to férovější a upřímnější. Nejlepší metoda je osobní hodnocení (pohovor) mezi čtyřma očima. Vyučující se více dozví a zároveň musí být dobrým psychologem. I v případě slabšího žáka může, při pohovoru, nejdříve pochválit jeho silnější stránky, pak rozebrat nedostatky a na závěr optimisticky nastínit další řešení. Dítě je stejně vnímavé jako dospěly člověk. Říká se, že známky jsou spravedlivé ohodnocení žáka. Podle vlastní zkušenosti mohu prohlásit, že to není absolutní pravda. Známka je z části výsledek vědomosti žáka (okamžité vědomosti v daném předmětu v čase zkoušení, či psaní písemných prací) a jeho štěstí, že se dokázal připravit vždy v ten pravý čas. Dále je to subjektivní názor vyučujícího, zda mu vyhovuji, či nikoliv. Nebo-li, zda nejsem konfliktní žák, který se stále na něco ptá a chce vědět co nejvíce. Pro většinu učitelů se jedná o tzv. vyrušování při vyučování. Na to následují poznámky a případně různé důtky. V neposlední řadě jsou známky také vysvědčením samotného vyučujícího. Pamatuji se, že na základní škole jsem měl vždy dobré známky z toho, co se mi líbilo a co dokázal učitel poutavě a zábavně vyložit. Samozřejmě to není pravidlem. Jistě si každý vzpomene na některé známky, které považuje za nespravedlivé. V životě je to potom jinak. Biflování nemá budoucnost. Učitelé musí být dobří psychologové. Ale hlavně odborníci. Kde je vzít, že?

"Dostatecne"? - jak pro koho. Moji rodice vychazeli z definice ze dostatecne je odvozeno od slova dostat (narez) a slovo nedostatecne od slova nedostetecne k uniku (pred narezem). Samozrejme prehanim. Faktem ale je, ze vzdy a vsude je nejefektnejsi metoda cukru a bice. I vychova deti potrebuje nejen cukr, ale obcas i bic.

trojka je "dobře"! (btw. 4 = pořád "dostatečně")

není to hovnivál? :-))

A jestlipak víte, co jsou "hrdopce"? Takové neobvyklé slovní spojení, že?

Škoda rány, která padne vedle.

Otázky pro paní Moniku Brázdilovou, ale i na ostatní (její e-mail jsem bohuzel nenašel)
Myslíte, že by se současný systém hodnocení dětí ve škole měl zachovat? Nebo by se mělo přikročit např. ke slovnímu hodnocení?
Spousta dětí prožívá vysvědčení jako velice vážnou záležitost. Nezřídka se stává, že dítě má ze špatných výsledků trauma. Nemyslíte, že by bylo dobré zmírnit stresující účinek vysvědčení?
Ce je dobré dát dítěti za vysvědčení?
Jak by se měl rodič chovat, když domů přinese dítě špatné známky na vysvědčení?
Je dobré, když rodiče srovnávají vysvědčení svého dítěte s ostatními spolužáky ditěte? Jaký to má psychologický účinek na dítě?

No jo, ale VŠE není zase tak náročná, abyste se musel učit... Zkuste nějakou technickou školu! Pak se učit budete muset.

Souhlasim. Je videt, ze jsme na financnim serveru - penize. penize, penize .... Ale ono na tom svete je i neco jineho co udela lidem skutecnou radost. I penize jsou vlastne spotrebni vec.

Na druhou stranu děti se neustále srovnávají právě s ostatními, takže to roli hraje. Ale i tak věřím, že dítě spíše ocení to, že vidí, jak si ho vážíte a že oceňujete jeho úspěch než když mu bezduše platíte.

No jo, jenomže od rodičů si spíše pamatujeme to špatné - "takhle bych to nechtěl dělat a nebudu to takhle dělat". Negativní vymezení je velmi jednoduché, ale občas neškodí i něco pozitivního. A tady se dostáváme na hodně tenký led, kdy musíme zkoumat, zkoušet nové alternativy a přizpůsobovat se nové době s novými požadavky.

Takze, ja si myslim ze penize skutecne vetsinou nehraji roli a spolecna vecere ci neco podobneho je lepsi. A hlavne,mnohem lip se neco uci, kdyz mate dojem, ze to ma smysl a se na neco prichazite sam, ze tudiz mate uspech. Tady toho rodice moc nezmohou, jen se pokusit ten smysl pro to sve dite pomoci najit a pomoci najit, v cem je dobre. Je to ovsem tezke, protoze kdyz vidim nektere ucebnice a neco vim o osnovach, je mi jasne, ze ve vsech predmetech a vsech tematech se proste vzdycky pro kazdeho smysl najit neda. Tak nezbyva, nez nejake ty spatne znamky pretrpet ( vim o cem mluvim), nechce-li clovek z ditete neurotika.Je velmi snadne ho vypestovat. A jak hledat ten smysl, ptate se. U anglictiny je to snadne - pisnicky oblibenych zpevaku, jednoduche maily kamaradum ( kdyz uz jsme na internetu), nadseni z objeveni zajimavych stranek ( NASA a t.p. ), moznost po case dokonce poucovat maminku, neco se vzdycky najde. jen nesmi jit jen ci v prvni rade o odrikani slovicek a vyplneni testu. A i kdyz se ten smysl najde, existuje vzdy rozpor mezi dlouhodobym a kratkodobym cilem ditete - jo, vim ze anglina je fajn a ten clanek je zajimavy, ale chci se jen tak s klukama/holkama toulat mestem. Tady s radami koncim - ale nedelame tohle my dospeli taky tak?

Má attachovaná ratolest přinesla v sedmé třídě ze školy trojky z hudební výchovy, přírodopisu, češtiny a angličtiny. Číst odmítá.
Co s tím v těchto mě teoreticky spíš obskurních předmětech?
Ještě bych rovněž potřeboval osobně naučit myslet jenom ve 4 pádech v němčině. Tak jak na to? Thx.