Potřebují děti peníze?

Vedení dětí k hospodárnosti jsem vyřešil u své dcery Lucie (nechutná puberťačka, 13 let) tak, že tato jinak super chytrá a super šikovná dceruška dostává sice kapesné a peníze od babiček (no teda spíše je od nich vydyndá), ale financuje si z nich jednak spoustu vlastních věcí a jednak škody, které v domácnosti způsobí: teď při blbnutí v koupelně urazila kelímek s kartáčky. Přivydělává si taky sama ať už to bylo tištění samolepek s Pokémony nebo dnes vozí železný šrot. Otázka výše kapesného je v jejím případě dost těžká, patří k pěti nejlepším žákům celé školy a doma pracuje jako kybernetická myš. Snažím se, aby věděla, že za svoje výkony jí rodiče umožňují maximální nadstandard, kterého jsou vzhledem k výdělkům schopni.

Clanek se cetl vyborne, navic me chvilemi i pobavil a nelze nez s nim souhlasit. Asi jsem divnej, ale ja nikdy kapesne nechtel. Vedel jsem, ze kdyz bude otreba koupit obedy nebo novy sesit, rodice to za me udelaji a ja jine potreby nemel. Jen sve ekonomicky uvazujici mamince vdecim za to, ze me PRINUTILA nejake kapesne dostavat a tim se i naucit hospodarit s penezi. Odnasel jsem prazdne lahve, tehdy i za 3,- Kc/kus a za kazdych 100,- v prijmech jsem dostal druhou. Byla to docela napinava soutez.

No asi není důležité aby dítě mělo luxusní věc, i třeba z důvodu že je dítě a není to pro něj životně důležitá (vdělávací) věc. Ale jde o to, že Vam dítě bude dennodenně pílit uši tím, že to mají ostatní. Takže ani nejde o kupování si ditěte.

Ještě poznámka. Potomek ví, že v případě krize nebo potřebných výdajů za ním někdo stojí. To je výhoda.

To, že otec má 10 milionů a nedá z toho ani korunu svému dítěti není nic nemorálního, ba si myslím, že by otce ještě chválili. Věřte, že, bohudík, tito lidé jsou.

Určitě má cenu i spořit a vysvětlovat dětem, co to vlastně je, že nejsou jenom "krátké" peníze určené víceméně jenom na spotřebu, ale i peníze "dlouhé", které směřují k nějakému velkému cíli a které vyžadují trpělivost.

Otázkou ale je, jestli by měl vůbec tak drahé a v podstatě luxusní věci vůbec mít? Proč si děti kupovat dárky? Stejně to nefunguje, protože umí velmi dobře poznat, jestli do rodiny opravdu patří nebo nikoliv.

Ale udělal by alespoň nějaký dobrý skutek...

Nedostatek času je sice špatný, ale nebylo by to tak hrozné, kdyby u nás existoval lepší systém klubů, kroužků a podobně. Jednak je jich málo a jsou drahé, a jednak v nich děti obvykle nežijí. Rodiče je jenom přivezou a zase odvezou. V tom byla dobrá bývalá komunistická vláda, protože uměla organizovat poškolní aktivity tak, aby děti spolu byly poměrně dlouho, seznamovaly se a měly čas se spolu kamarádit. Dneska to občas vypadá, jako by děti chodíly nikoliv do kroužku, ale na dvouhodinové mítingy...

Nesouhlasím. Podle mě je příklad rodičů mnohem důležitější než to, čemu jsou děti vystaveny ve škole. Samozřejmě pokud mají rodiče čas se svým dětem věnovat, jinak není o čem mluvit. Pokud ale své děti dobře vychovávají, jsou schopni jim vysvětlit i to, že na některé věci nemají a že je ke štěstí nepotřebujou. Ale z vlastní zkušenosti vím, že je to strašně těžké...

Šárka, syn 14 let, dcera 11 let Mám doma dva protiklady. Syn spotřebuje poměrně hodně peněz, protože dojíždí do školy, potřebuje tedy na autobus, na svačiny, na náhlé výdaje, stále chodí s nastavenou dlaní. Nedávno vymyslel systém "přivýdělku" - s kluky z gymplu choděj sázet Fortunu. Jelikož je blázen do fotbalu a hokeje, má přesný přehled o výsledcích a situacích v tom kterém mančaftu. O etickém problému, že by jaksi do 18 let měl mít tyto kratochvíle tabu, se u nás nemluví. Manžel mu to tiše dovolil, já tomu prý nerozumím, navíc kluci většinou svoje tipy vyhrávají, tak co zmůže jedna moralizující matka? Dcera je zas něco úplně jiného. Vydělává si sama a docela hodně. Dělá již delší dobu dabing a to je dětská "brigáda" velmi slušně placená. Takže té žádné kapesné dávat nemusíme, naopak ona sama se chodí poradit, co by si chtěla za svoje peníze koupit nebo kam je uložit. Slyšela jsem už slova odsouzení, že prodávám vlastní dítě. Nepozastavuji se nad tím. Peníze jsou její, nikdo jí je nebere, kromě toho, když ji něco takového baví a ještě za to dostává zaplaceno, proč se tomu vyhýbat? A mimochodem, spousta jejích kamarádek a kamarádů chodí, že by chtěli taky, aby si mohli taky vydělat svoje peníze. Takže děti mají někdy o penězích možná mnohem víc jasno, než si myslíme, že máme my, rodiče...

Máte pravdu. Naopak se stává, že i učitelé zesměšňují děti z "chudších" rodin a dokazují na nich, jak je důležité hnát se za úspěchem. Veškerá snaha o výchovu doma pak jde vniveč, protože tlak vrstevníků je v podstatě nepřekonatelný.

Otázkou ale je, jak ty děti k hospodárnosti vést, když všude kolem vidí jenom utrácení a rozmařilost. Příklad rodičů může být dobrý, ale pak přijde dítě do školy a co vidí? Pak nezbývá, než se snažit vyrovnat spolužákům, ber kde ber. A většinou je jediným ber rodina, rodiče nebo prarodiče. Mám dvě děti školou povinné a nikdo s nimi ve škole nemluvil o tom, že se svět nezhroutí, když nebudou mít to či ono z poslední zásilky módního zboží.

No jo, ale kolik rodicu umi rict "Vydelal jsem sice deset milionu, ale tobe necham 100,000 a ostatni rozdam."? Vzdyt by ho pribuzni i cizi ukamenovali...

Třikrát potvrzený souhlas :-)

To není tak špatný nápad... Ale copak jsou děti schopné samy od sebe dlouhodobě spořit? Nebo chcete říct, že je cestou "tady máš za vysvědčení 10,000 a já si od tebe hned 9,900 půjčím?

S článkem vcelku souhlasím a přitom ovšem vzpomínám na svoje dětství a mládí. Narodila jsem se 2 roky po válce (té druhé) a jak známo, naše generace musela doma pomáhat (leckdy převzala téměř celou domácnost). Já jsem do domácnosti byla "zapřažena" už ve 12 letech - musela jsem po příchodu ze školy pochopitelně nejdřív napsat úkoly a pak nakoupit, umýt nádobí, vytřít podlahu a uklidit běžný denní nepořádek v bytě 1 + 1 větších rozměrů (tehdy se žilo v kuchyni, do obýváku se chodilo spát). Ve 14 letech jsem byla zapřažena i ke sporáku, abych se naučila vařit. No a hádejte, jaká za to byla odměna? Žádná - jako studentka střední školy (15-19 let) jsem dostávala denně 3,- Kčs na svačinu, neboť jogurt stál 1,10 Kčs (bílý), nebo 1,30 Kčs (barevný - s marmeládou). Jiné druhy jogurtů nebyly :-((((( K tomu houska za 30 haléřů. Takže mi ještě asi 1,60 Kč denně zbylo a protože 10 dkg bramborového salátu stálo 1,20 Kč, tudíž mi zbylo ještě na ten salát s houskou (ten jsem si dávala odpoledne v bufáči ve Valdeku na Vinohradech). Podařilo se mi ušetřit na rtěnku (8,50 Kčs) a na "maskáro" - to bylo líčidlo na řasy - stačila mi jedna rtěnka a jedno maskáro na rok. Dneska to zní jako sci-fi, ale ono to tak opravdu bylo. Přestože rodiče byli vzdělaní, typičtí pražští intelektuálové, komunistický režim těmto lidem pochopitelně nepřál, takže jsme na tom nebyli moc dobře. To ovšem neznamená, že by to dneska mělo být zrovna tak. To je blbost, to jsem jen tak zavzpomínala na staré (ošklivé) časy :-((((( Když tohle vyprávím svým dospělým dětem, jen tiše žasnou a ptají se mě, zda jsme nežili v jeskyních nebo dokonce na stromech? Nechápou, že módní oděvy tenkrát neexistovaly, banlonový svetřík a podobné vymoženosti byly k dostáni pouze v Tuzexu a jen pro vyvolené. Bony tenkrát nebyly k dostání v takovém množství, jako např. později - v 8O. letech. Když se nad tím zamyslím, nepochopím, že jsem to přežila bez úhony na duševním zdraví, ale jak vidíte, člověk zvykne i šibenici :-))))) Takže s článkem, ve kterém se píše o tom, aby byly děti vedeny k hospodárnosti, lze opravdu stoprocentně souhlasit (i když je to jiný způsob, než byl praktikován před 35-40 lety - což je pochopitelné, jelikož je úplně jiná doba).

To asi ne, ony ty důchody nejsou až tak velké (alespoň pro lidi, kteří dnes mají na konci kariéry nadprůměrné příjmy). Ale je to spíše debata o důchodové reformě a o tom, že není v pořádku, když důchodce bydlí sám v 3+1 v centru Prahy za regulované nájemné, když by mohl bydlet v něčem menším a majitel domu (ať už soukromník nebo obec) by mohl od jiného obyvatele dostávat daleko víc. Pokud by se někomu podařilo nastartovat deregulaci a zároveň připravit spravedlivý a kontrolovatelný systém podpor, důchodcům by zbylo i na dárky pro vnoučata.

Znám případy, kdy rodiče kompenzovali nedostatek času na ratolesti tím, že jim dávali větší sumy peněz. Nedopadlo to dobře. Vážím si lidí z vyšších vrstev, kteří nedají svým dětem nic zadarmo a vychovávájí je v duchu "co si nevyděláš, to nemáš".Podle mých vlastních zkušeností vystačí dětem do 15 let 5-10 Kč/den. Poté již mohou chodit na brigády a mít větší příjem. Rozhodně jsem proti placení za hezké známky, práci na zahradě, apod.

Zapomněl jste dodat, že potom si důchodci stěžují na malý důchod-vše rozdají vnoučatům