Daňové zatížení bude nejvyšší za posledních 25 let

Lukáš Kovanda | rubrika: Aktuality | 23. 10. 2019 | 1 komentář

Takzvaná složená daňová kvóta v příštím roce dosáhne úrovně 35,9 procenta. Vyplývá to ze zprávy ke státnímu rozpočtu ČR na rok 2020, kterou publikovalo ministerstvo financí. Ještě v roce 2015 dělala 32,6 procenta.

Provedeme-li přepočet na metodiku OECD, vzroste složená daňová kvóta v ČR z 33,3 procenta v roce 2015 na 36,6 procenta v roce 2020. V novodobé historii ČR byla složená daňová kvóta dle dat OECD vyšší jen jednou, a sice v roce 1993, kdy dosahovala úrovně 37 procent. Tehdy ovšem tuzemská ekonomika procházela specifickým transformačním obdobím.

Složená daňová kvóta zachycuje daňové příjmy veřejných rozpočtů a příjmy z povinného pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění ve vztahu k objemu hrubého domácího produktu. Růst daňové kvóty značí nárůst přerozdělování, který sice tlumí možné sociální napětí, avšak zároveň podvazuje ekonomickou aktivitu a ekonomický růst. Zmíněný vzestup složené daňové kvóty je tedy varovným znamením.

Daňový poplatník na chod státu přispívá v rostoucí míře. Jeho příspěvek od roku 2014 narůstá rychleji, než jak roste ekonomika jako celek. Jak kvůli zvyšováním některých daní, tak kvůli opatřením, která jsou zaváděna za účelem zlepšení daňového výběru, jako je EET nebo kontrolní hlášení.

Vláda však z takto získávaných peněz disproporčně silně financuje běžné výdaje na úkor těch investičních. Navíc nadále hodlá hospodařit schodkově. Část běžných výdajů, například na vyšší platy učitelů, je ekonomicky obhajitelná. Avšak část nikoli. Zejména pak ne, přihlédneme-li právě ke schodku rozpočtu i v ekonomicky stále poměrně příznivých časech. A dále když přihlédneme k tomu, na co upozorňují i mezinárodní instituce či ratingové agentury, že vláda není s to uspokojivě reformovat systém penzí a systém veřejné zdravotní péče.

Vláda zkrátka žije z podstaty a prosperity druhé půle běžícího desetiletí. Spíše než aby léta prosperity využila k reformám, jede v zajetých kolejích a klade až přílišný důraz na nekoncepční sociální výdaje. Platí to pro rok letošní a, projde-li navrhovaný rozpočet, i pro rok 2020.

Ministerstvo financí předložilo poslancům návrh státního rozpočtu na příští rok s celkovými výdaji 1618,1 miliardy korun, s příjmy ve výši 1578,1 miliardy a schodkem ve výši 40 miliard korun.

Autor komentáře je hlavním ekonomem společnosti Czech Fund.

Reakce ministerstva financí:

Růst složené daňové kvóty nemusí znamenat zvyšování daní

Z růstu složené daňové kvóty nelze automaticky vyvozovat, že dochází k růstu daňové zátěže. To vyplývá už ze samotné konstrukce tohoto ukazatele.

Daňová kvóta není nic jiného než prostý zlomek, který vyjadřuje poměr daňových výnosů k HDP. Výnos z daní, cel a jiných povinných plateb (například pojistné) je v čitateli, zatímco HDP tvoří jmenovatel. Výše složené daňové kvóty přitom závisí nejen na ekonomickém cyklu či sazbách daní a pojistného, ale právě také na efektivitě výběru daní.

Pokud se zlepšuje výběr daní, zvyšuje se hodnota čitatele, zatímco jmenovatel (HDP) zůstává stejný. Složená daňová kvóta tak stoupne. Naopak pokud výběr daně klesá, snižuje se jmenovatel a tím pádem klesá i složená daňová kvóta.

Při rostoucí efektivitě výběru daní dochází k tomu, že subjekty začnou odvádět daně, které dříve neplatily. Z pohledu HDP se tak vlastně přeleje určitá část šedé ekonomiky do ekonomiky oficiální.

Růst složené daňové kvóty tedy automaticky neznamená vyšší daňovou zátěž, na druhou stranu právě vyšší efektivita výběru daní může vést k navýšení složené daňové kvóty.

Máte na ně?

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Je členem Národní ekonomické rady vlády. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace. Vydal... Další články autora.

Jakou cenu má vaše nemovitost?