Výběr daní v Česku se sice v letech 2014 až 2017 zlepšil, lidem a firmám narůstají povinnosti a přibývá administrativní náročnost. Náklady kvůli tomu rostou i na straně státu. Daňová struktura je navíc stále složitá. Problémem je i silná závislost příjmů státu na ekonomickém růstu a velké daňové zatížení práce. Tak lze ve stručnosti shrnout zprávu, kterou dnes vydal Nejvyšší kontrolní úřad.
Mezi lety 2014 až 2017 vzrostl příjem státu z daní včetně cla a pojistného o 22 procent. V roce 2017 šlo o 1 428,3 miliardy korun. Může za to hlavně silný ekonomický růst, růst mezd a s tím související i vyšší spotřeba obyvatelstva. Nejvíc si stát polepšil u výběru daní ze spotřeby a u daní z příjmů.
Do budoucna je ale závislost příjmů státního rozpočtu na ekonomickém růstu a na plné zaměstnanosti problémem pro jeho udržitelnost, varuje kontrolní úřad. Vysokou úroveň zdanění práce, která v Česku dosahuje 43,4 procenta a převyšuje unijní průměr, kritizují i orgány Evropské unie. Doporučily přesunout daňovou zátěž například na daně z nemovitostí nebo ekologické daně, které budou méně omezovat růst.
Menší vliv na zvýšení příjmů z daní měly zavedení kontrolního hlášení či elektronické evidence tržeb (EET), konkrétní přínos však zatím nebyl přesně vyčíslen. Výpadek z příjmů z DPH se snížil z 20 % v roce 2012 na 14 % v roce 2016. Zároveň ale tato opatření zvýšila administrativní zátěž poplatníků, která je vysoká.
Plnění daňových povinností trvalo poplatníkům v ČR v roce 2017 celých 230 hodin, průměr EU a Evropského sdružení volného obchodu je přitom 161 hodin. Růst administrativní náročnosti spojené s daňovými povinnostmi v ČR kritizují i mezinárodní instituce jako Evropská komise nebo OECD.
Nejvyšší kontrolní úřad konstatuje, že v Česku se stále nepodařilo prosadit změny, které by daňový systém zjednodušily a snížily administrativní zátěž. Například jen zákon o daních z příjmů byl 160krát novelizován. Časté změny přispívají k tomu, že systém je nepřehledný a nepředvídatelný a právě nepřehlednost systému je jednou z příčin daňových úniků.
Vysoká administrativní náročnost je problémem nejen pro daňové poplatníky, ale i pro samotnou správu daní. I tady rostou náklady a efektivita se nezlepšuje. Výdaje na správu daní a pojistného v roce 2017 vzrostly oproti roku 2014 o 5,7 miliardy. Celkem tvořily v roce 2017 výdaje na správu daní 23,2 miliardy korun. Většina personálních kapacit finanční správy je potřeba na zpracování daňových přiznání a vyměřování daní. Pro administraci daňových povinností navíc finanční správa používá jeden z nejzastaralejších informačních systémů, za jehož provoz a rozšíření v letech 2011 až 2017 zaplatila 428 milionů korun.
Elektronizace daňové správy postupuje pomalu, uvádí kontrolní úřad. Zásadní systémové opatření v podobě nového informačního systému pro správu daní, přestože za projekt Jednoho inkasního místa (JIM) zaplatil stát přes 3,5 miliardy korun.
Sdílejte článek, než ho smažem