Ač nestraník, je nyní poradcem ČSSD pro sociální a daňovou politiku. Právě Potůček byl mimo jiné vidět vedle stínového ministra financí Jana Mládka, když Mládek „žehlil“ svůj březnový výrok o živnostnících jako parazitech na zaměstnancích.
Přestože sociální demokracie později ostrý výrok mírnila, na plánu zdanit osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) více než dosud ale nic nemění. Vyšší daně čekají pod případnou vládou ČSSD také na lidi s nejvyššími příjmy.
„Zanedbaných veřejných úloh před námi stojí daleko více, než si vůbec dokážeme připustit,“ říká Potůček k možnému využití takto vybraných peněz v rozhovoru pro on-line deník Aktuálně.cz.
Poradce ČSSD nicméně připouští, že ani rok před volbami ještě sociální demokraté nemají zcela hotový konkrétní daňový program. Představit jej chtějí až na podzimní programové konferenci.
Proč ČSSD tolik trvá na tom, že je potřeba více zdanit OSVČ?
Když porovnáte zatížení daní z příjmů a povinného pojištění u OSVČ a zaměstnanců, tak zjistíte, že se to postavení během let výrazně měnilo. Ještě před zhruba deseti lety bylo souměřitelné, dnes už tomu tak vůbec není. Loni zaplatily OSVČ ve srovnání s platbami za zaměstnance v průměru jen šest procent jejich daně z příjmu, 30 procent jejich příspěvků na sociální pojištění a 45 procent jejich příspěvků na zdravotní pojištění.
Celkově to vynikne, když porovnáme situaci v sousedních zemích. Například zaměstnanci s hrubým ročním příjmem 360 tisíc korun odvedou v Česku na daních a pojistném 43,4 procenta, zatímco OSVČ se stejným příjmem 12,6 procenta svých příjmů. V Německu jsou tato procenta srovnatelná (kolem 45 procent). V Rakousku platí živnostníci procentně asi dvě třetiny toho, co zaměstnanci.
Na druhou stranu zase OSVČ nemá takový „servis“ jako zaměstnanec, například v prvních třech týdnech nemoci nedostane nemocenskou, i když si platí nemocenské pojištění. Nemají být tedy OSVČ alespoň v nějaké míře zvýhodněny?
Já jsem zde nemluvil o finanční podpoře v nemoci (nemocenské), ale o poskytování zdravotní péče. Když jde na operaci OSVČ nebo zaměstnanec, tak to stojí zdravotní pojišťovnu stejně.
OSVČ by podle plánů ČSSD měly platit vyšší daně než dosud, nikoliv však stejné jako zaměstnanci. Je žádoucí, aby OSVČ měly poněkud nižší daně, protože nesou břemeno péče o vlastní příjmy, provází je riziko podnikání a míra pracovní a sociální ochrany je také nižší. Není však únosné, aby jejich daňové a odvodové zatížení bylo řádově nižší než v případě zaměstnanců.
V programu ČSSD konkrétně stojí, že chce snížit výdajové paušály o deset procentních bodů. Platí toto číslo, nebo se nějak v poslední době změnilo?
Je to momentálně schválená varianta. Platí ovšem také to, že celá věc je stále otevřená. On totiž Jan Mládek, jakkoli to na sjezdu řekl šťastně nebo nešťastně, upozornil právě na onu zmíněnou nesouměřitelnost, která nakonec vyvolala diskuzi, která zde předtím fakticky neexistovala. Tato debata se nyní rozeběhla, a to je samo o sobě důležité. ČSSD se totiž aktivně připravuje na možnost, že by v budoucnu převzala vládu, a nechce pak dělat změny způsobem hlava nehlava. Hledá tedy i odlišné názory, aby výsledek byl nakonec zemi co nejprospěšnější. Žádné programové dogma neexistuje, o konkrétních parametrech se jedná. ČSSD však nesleví ze svých principů.
Ty jsou jaké?
Obecně je sociální demokracie spíše příznivkyní daní přímých [například daň z příjmů – poznámka redakce] než daní nepřímých [například DPH]. Z jednoduchého důvodu: nepřímé daně se sice lépe vybírají, ale privilegují bohatší skupiny populace, protože výdaje těch chudších jsou nepřímými daněmi zatěžovány více.
Na druhou stranu zase platí, že bohatí více utratí, a tím pádem se toho od nich více vybere.
Dobře, ale těžko to brát v absolutních číslech. To si myslím, že je pohled, který nebere do úvahy to, co je pro dlouhodobou prosperitu společnosti velmi důležité a co zdůrazňujeme především my sociologové. Je to sociální soudržnost, elementární míra důvěry mezi lidmi a ochota spolupracovat a vzájemně si pomáhat.
Společnosti, kde jsou rozdíly mezi chudými a bohatými příliš příkré, kde nastává nesouměřitelnost jejich životních šancí, jsou politicky, ale i ekonomicky méně stabilní. Navíc hřeší na svoji budoucnost tím, že někteří talentovaní mladí jedinci, kteří by mohli dosáhnout vysokého vzdělání a plně se uplatnit v životě i v ekonomice, tak k těm se vzdělání a další pozitivní impulsy nedostanou.
My potřebujeme daně především na investice do veřejného sektoru, jako je právě zdravotnictví, školství, sociální péče či třeba kultura. Zde pak daně přispívají ke kvalitě života lidí i k lepšímu fungování společnosti.
Složená daňová kvóta v Česku poklesla už pod 35 procent, jsme pod průměrem Evropské unie, a sociální demokracie právě z těchto důvodů chce, aby byla vyšší. Ve schváleném programu ji má ve výši 36 procent, ale já si myslím, že by měla postupně růst až ke 40 procentům, protože zanedbaných veřejných úloh před námi stojí daleko více, než si vůbec dokážeme připustit.
Konec švarcsystému? Více sociálních služeb
S tím úzce souvisí i zdravotní a sociální pojištění. Na březnovém sjezdu ČSSD řekla, že u OSVČ upraví parametry pro výběr těchto odvodů. Už máte konkrétnější návrhy?
Opět zde platí, že oblast zdravotnictví i celá široká sociální oblast jsou hluboce podfinancované a ČSSD pro ně bude hledat další zdroje. Jednou z těch cest je právě zmírnění nesouměřitelnosti mezi odvody zaměstnanců a OSVČ. O konkrétních parametrech se opět teprve jedná, ale nemusí jít hned o zvýšení sazeb – cesta vede třeba i přes úpravu základu pro výpočet či pro diferenciaci odvodů podle povahy firmy, typu či rozsahu podnikání.
Tato nesouměrnost je také hlavní příčinou bujení takzvaného švarcsystému. Kdyby to bylo relativně srovnatelné – a opět, souhlasím s tím, že by živnostníci měli mít nižší odvody, ale ne řádově jako nyní –, získal by na tom stát hned dvakrát. Jednak vyššími příspěvky jako takovými a jednak tím, že by přestal motivovat zaměstnavatele k tomu, aby své zaměstnance vháněli do postavení OSVČ v rámci švarcsystému.
Myslíte, že by to nemělo za následek růst nezaměstnanosti?
To je hůl o dvou koncích. Pokud dostanete více peněz do zdravotního a zejména sociálního systému, pak můžete více investovat třeba do sociálních služeb. To má velikou výhodu, protože sociální služby jsou náročné na lidskou práci, čili by vzrostla poptávka po pracovní síle a zadruhé jsou rozloženy rovnoměrně po celém území republiky a jejich potřeba se stárnutím populace roste, takže by mohly pomoci i těm zanedbaným oblastem třeba na severu Moravy nebo na severozápadě Čech. A mnohé z těchto činností nejsou ani náročné na kvalifikaci. Případné ztráty pracovních míst v režimu švarcsystému tak mohou být vykompenzovány třeba touto zvýšenou poptávkou.
A kde berete jistotu, že finální výběr by byl po zvýšení odvodů pro OSVČ vyšší?
Ne, tu jistotu nemám. Chtělo by to samozřejmě zevrubnější analýzy a také srovnání, jak se s tím vyrovnávají v jiných zemích. Posledních sedm let s námi vlády bohužel experimentují bez solidní úvahy a bez přípravy těchto reforem – a tyto pokusy na živých lidech se většinou ukazují jako málo účinné, často i škodlivé.
S využitím zkušeností z jiných zemí si ale myslím, že mnou navrhovaný směr je správný. A když se podíváme po Evropě, tak země, které dnes sociálně i ekonomicky prosperují nejvíce, jsou na severu, kde se složená daňová kvóta pohybuje i nad 50 procenty, tedy o plnou třetinu výše než u nás. A přitom tam mají nižší nezaměstnanost a hospodářství jim roste.
Jako sociolog také dokážete posoudit i to, že ve Skandinávii jsou i jiné kulturní podmínky, není tam třeba taková náchylnost ke korupci. Dokážete si tedy představit, že je v Česku možné vybudovat efektivní systém postavený na tom, že bude daňová kvóta nad hranicí 50 procent?
Já jsem nikdy neříkal, že bychom měli být na hranici 50 procent. Říkal jsem, že ČSSD nabízí ve svém programu 36 procent a že já odhaduji, že to je málo, že bychom se měli v perspektivě jednoho desetiletí vyšplhat až na hladinu kolem 40 procent. Nemohu teď za takové číslo dát ruku do ohně, poněvadž to bude záležet na vymezení konkrétních strategických úkolů a cílů, které před zemí stojí.
A abych se vrátil k vaší otázce, jestli vlastně my Češi jsme schopni vybudovat efektivní sociální systém, jaký mají ve Skandinávii. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale některé nástroje, které by tomu mohly pomoci, jsou známy. V Česku to ale naráží na velké a silné skupinové zájmy, jak jsme si už mnohokrát ověřili. Dnes už například i zástupci podnikatelů podporují zavedení registračních pokladen, které by do státní kasy přivedly dodatečné miliardy. Neustále to ale naráží na zájmy malé skupiny těch, kterým se to nehodí do jejich představy trhu bez přívlastků. Je třeba také už konečně zavést majetková přiznání.
Celý rozhovor si přečtete na Aktuálně.cz; úvodní portrét Martina Potůčka: ČSSD
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
5. 5. 2013 14:25, MUDr Stehlík Josef
Toho pána neberte vážně,ve školičce u kafíčka ,jedna přednáška týdně,to se to daní,je na omylu,nic víc nevybere,ode mne tedy ne.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
5. 5. 2013 15:40, Maxikovic
Jen staci precist kousek Tveho prispevku a je mi jasne, ze jsi komunista az za hrob "bohoti smejdi" a jak typicke.........
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (29 komentářů) příspěvků.