Likvidace živnostníků: realita, či bulvární propaganda?

Počínaje rokem 2004 se vláda rozhodla zpřísnit daňové podmínky osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ).  Největší změnou je zavedení minimální daně z příjmů a zvýšení minimálního ročního vyměřovacího základu pro placení pojistného. Minimální základ daně ve výši poloviny roční průměrné hrubé mzdy byl pro rok 2004 konkrétně stanoven na 100 800 Kč. Co se pojistného týče, jsou stanoveny minimální paušální sazby, které plynou z několika zákonů a charakteristik národního hospodářství. Na zdravotní pojištění tak OSVČ odvádí za kalendářní měsíc minimálně 1 071 Kč, na sociální pak 997 Kč. Celkem jde tedy o přibližně 3 330 Kč povinných minimálních odvodů z podnikatelských příjmů při přepočtu na jeden měsíc.

Minimální odvody lze snížit

Ale pozor. Výše zmíněná částka 3 330 Kč nemusí být, a obvykle ani zdaleka nebude, konečná (směrem dolů). Od základu 100 800 Kč se totiž dále odečítají běžné nezdanitelné částky, např. na poplatníka (38 040 Kč ročně) nebo na vyživované dítě žijící v domácnosti s poplatníkem (25 560 Kč ročně). Proporcionálně s tím klesá i daň, jejíž sazba je v minimálním pásmu 15 %. Při součtu nezdanitelné částky na poplatníka a jedno dítě (63 600 Kč) dojdeme k 795 Kč, o které se minimální částka nakonec sníží.
Minimální daň se zároveň netýká starobních a invalidních důchodců, podnikajících studentů do věku 26 let, uměleckých profesí a dále ani toho, kdo zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností nebo komu náležel rodičovský příspěvek. V případě podnikajících zaměstnanců se minimální daň platí jen když celkový základ daně zaměstnance, tedy včetně mzdy, bude za rok menší než 100 800 korun.

Statistika nuda je, má však…

Jistě jste již počínaje 1. lednem tohoto roku zaznamenali mnohé mediální nářky nad tím, jak stát podnikatelům přitížil, jak ubíjí zejména malé a střední podnikatele a jak tímto podporuje dlouhé fronty na úřadech práce. Boj za "záchranu OSVČ" vedla napřiklad naše nejsledovanější televize, ale i celostátní deníky.
Pravda, vláda zavedením minimální daňové povinnosti drobné a střední podnikání rozhodně nepodpořila. Ale dělat účet bez hostinského je rovněž neseriózní. Zmíněným opatřením sledoval vládní kabinet minimálně dva cíle. Zajistit další zdroje pro státní kasu, a také eliminovat "spící živnosťáky". Za této situace je opravdu potřeba počítat s úbytkem podnikatelů, ale zároveň je nutné se ihned zeptat: Jakých podnikatelů? Je nabíledni, že nejde o tahouny ani lídry podnikatelské sféry, natož národního hospodářství.

Zkusme se podívat na základní údaje o podnikání v ČR.

Devatenáctý květen sice nelze považovat za polovinu roku, ale pro nejhrubší hodnocení to učinit můžeme. Na první pohled je vidět, že nárůst počtu ukončených registrací není dramaticky nad úrovní předchozích let. Snad lze usuzovat, že ti, kdož si již podnikání vyzkoušeli, přijali i svou novou pozici v daňové legislativě a hodlají se nadále živit jako podnikatelé. Naopak se ukazuje, že se do podnikání nechce nováčkům. Možná je skutečně zaměstnanecká pozice pohodlnější, ale možná, že úvahy o podnikatelské budoucnosti některých zaměstnanců vyplašila i mediální kampaň o úpadku OSVČ u nás. Ani konkrétní počet registrovaných OSVČ se nijak významně nezměnil.

Ubývá, nebo neubývá?

Z informací poskytnutých ministerstvem financí vyplývá, že z 11 151 poplatníků, u kterých byla ukončena registrace k dani z příjmu fyzických osob (DPFO) mezi 1. lednem 2004 a 19. květnem 2004, jen 5 256 subjektů podalo za rok 2002 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Z toho bylo 543 přiznání typu "A" (příjmy jen ze závislé činnosti), přiznání typu "B" bylo 4 713. Příjem z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti byl uveden u 3 045 přiznání. Poplatníci s tímto příjmem za rok 2003 zaplatili na dani z příjmů fyzických osob, dani z přidané hodnoty a silniční dani celkem 37,1 mil. Kč, což průměrně představuje zhruba 3 300 Kč na jednoho poplatníka ročně.

Ať tedy čteme statistiku jakkoliv, nemůžeme říct, že vláda podnikatelům z řad OSVČ zasadila nějaký významnější úder.  Sice jich v ČR ubylo, ale spíše v takové míře, že to nestojí ani za řeč. Povinnost platit minimální částky se samozřejmě dotkne těch podnikatelů, kteří nevykazují zisk, ale u těch se pak nabízí otázka, proč vlastně podnikají? Vláda rozhodla, že již nadále nepodpoří takové podnikání, které je z rozmanitých důvodů ve ztrátě. Zda je to dobře, protože ztrátoví živnostníci nesplňují základní principy efektivní ekonomické činnosti, nebo špatně, protože se půjdou postavit do fronty na úřad práce, nechť posoudí každý sám. Bylo by v každém případě dobré, aby se podobným pravidlem začala řídit vláda a státní účet také ve ztrátové podobě nadále nepodporovala. Nebo že by tady platil dvojí metr?

Co si myslíte o postoji vlády k podnikatelům? Mají pořád ještě dostatečné výhody v dańovém systémů, nebo se jim vyplatí stát se spíše zaměstnancem? Znáte nějakého alespoň trochu prosperujícího podnikatele, který byl nucen na základě minimální daňové povinnosti své podnikání ukončit?