E-terorismus - reálné ohrožení, nebo fikce?

Zdá se, že zrychlení vývoje komunikace prostřednictvím technologických vymožeností dostalo v posledních letech konce 20. a počátku 21. století takové obrátky, že jim mnohdy přestává lidská psychika stačit. Změny, na které se lidstvo dříve adaptovalo desítky a stovky let, v současné době probíhají v několika letech. Technologie se přizpůsobují požadavku na rychlost, máme stále výkonnější a dokonalejší přístroje. Dochází však také ke stejně rychlé adaptaci naší "psyché" na přijímání, zpracovávání a analyzování informací?

Dopad může být zničující

Z pohledu nárůstu, respektive změny projevu civilizačních chorob můžeme směřovat k závěrům, že za takové zrychlení zároveň platíme daň v podobě rozvoje jistých druhů psychických poruch. Mezi tyto obtíže psychického rázu (následně se projevující také zvýšením určitého druhu somatických, tedy tělesných onemocnění) můžeme řadit například nárůst depresí, panických poruch a dalších onemocnění, které jsou mnohdy spojeny právě s obavou z okolního světa. V dnešním komunikačním prostoru mají tyto obavy často také virtuálním podobu.

V poslední době jsme byli několikrát svědky šíření informací elektronickou formou nebo i prostřednictvím SMS: informace o šíření nemoci či zaručené informace o krachu bank. Nejen že tyto znepokojující informace mají vliv na ekonomické ukazatele a mohou výrazně ohrozit stabilitu v tom či onom oboru. Zároveň se totiž výraznou měrou podílejí také na "zasévání" nejistoty a obav v lidech, na ztrátě důvěry. Lze odhadovat, že zvláště na jedince, kteří i bez těchto hrozeb žijí v nejistotě, mají podobné "zaručené" informace zničující vliv na jejich psychiku a schopnost adaptovat se na změny.
Když si vezmeme například šíření poplašných zpráv o krachu nějaké banky – kdo za tím stojí a co mají tyto zprávy přinést? Šíří je nespokojenci, jejichž životním motorem je právě potvrzení nestability světa? Nebo je to nečistý způsob konkurence s cílem poškodit soupeře na trhu? Nebo je to jen hra? Nebo...?

Pro tuto formu šíření poplašných zpráv se v médiích objevuje termín e-terorismus. Jakkoliv se nám to může zdát v kontextu doposud chápaného termínu terorismus přehnané, v denní praxi a domýšlení situací, co by mohlo být způsobeno řetězovým šířením nepravdivých informací, nebo také informací vytržených z kontextu, můžeme pozvolna měnit názor. Není záměrem tohoto krátkého pojednání domýšlet scénáře hrozeb, neb by se také mohly stál přímým návodem, ale spíše poukázat na některé z důsledků takových zpráv.

Co není jasné, je špatné

Z hlediska obrany jednotlivců znamenají podobné poplašné informace šířené v "e-prostoru" jedno výrazné ohrožení – přijdou cíleně k adresátovi a ten si s nimi musí poradit. Jenomže ne každý z nás je prostě smaže a "nevpustí" do vědomí. Naopak, mnozí je automaticky šíří dále a kladou si otázky – je na tom "něco"? Zvláště proto, že tyto informace jsou často neuchopitelné a nejasné, nelze je jednoduše zpracovat potvrzením nebo vyvracením.
Pro psychiku člověka jsou právě tyto nejasné, nesměrné a neočekávané informace mnohdy daleko více ohrožující než reálná hrozba. Zkusme si představit některé situace ohrožení v našem životě. Když vidíme nebo známe reálné ohrožení, můžeme zapojit obranné mechanismy, které se v průběhu životního cyklu učíme nebo jsou nám předávány geny a nějakým pro nás známým způsobem reagujeme (utečeme, schováme se, postavíme se tomu, najdeme spojence). Co však můžeme dělat, když je ohrožení nejasné a přichází znenadání?

Z hlediska psychické pohody jednotlivce i skupin má nakládání s informacemi velmi významný vliv na nastavení a následné chování. Způsob rozesílání poplašných zpráv formou nových komunikačních prostředků (e-mail, SMS) může mít kromě přímého vlivu ohrožení "pomlouvaného" také vliv na stabilitu jednotlivců a skupin, které s těmito informacemi nakládají a šíří je. Tím pochopitelně ovlivňuje i stabilitu celého sociálního systému. Jedná se v tomto pojetí o formu e-teroristických útoků, kterým se tedy musíme účinně bránit? Prostor pro diskusi je tímto vymezen.

Co si o tomto problému myslíte? Znamená podle vás takzvaný e-terorismus skutečné nebezpečí? Měli bychom se před ním cíleně chránit? Jak? Napište nám své zkušenosti a názory!