Velká Británie a bezchybný, léty prověřený bankovní a finanční systém, to bývá často považováno za synonyma. Jenže kauza znárodněné největší britské hypoteční banky Northern Rock ukázala, že i v tomto systému se najdou nedostatky, které vedly až k převzetí banky státem. Případ vrhá špatné světlo i na nynějšího britského premiéra Gordona Browna, který stávající model dohledu nad bankami navrhl a prosadil.
Vláda oznámila převzetí banky na začátku týdne. Ve čtvrtek v parlamentu prosadila zákon, který stanoví pravidla, podle nichž může soukromou banku dočasně převzít a řídit stát. Její snahu se snažili blokovat zejména opoziční konzervativci a liberálové. Ti se marně snažili do zákona prosadit pojistky, že banka nebude podpory státu zneužívat v konkurenci s ostatními poskytovateli úvěrů. Opozice podporovaná některými bankami a profesními asociacemi se obávala, že Northern Rock bude moci díky státním garancím získávat peníze na provoz levněji než ostatní, čímž může přilákat na nižší úrokové sazby více klientů.
Zákon, který má znárodnění umožnit, je však jen faktickým potvrzením stavu, který v bance panuje od loňského září, upozorňuje britský týdeník The Economist. Od té doby drží Northern Rock nad vodou nouzové úvěry a státní garance za vklady v celkové výši 55 miliard liber. Banka se do problémů dostala po vypuknutí americké hypoteční krize, která ji odřízla od zdrojů peněz na světových finančních trzích. Hrozilo, že Northern Rock, která poskytla pětinu všech britských hypoték, nebude mít dost peněz ani na výplatu klientských vkladů.
Když se rozkřiklo, do jakých problémů se banka dostala, tisíce vystrašených klientů vyrazily do banky pro své peníze. Byl to první run na britskou banku za posledních sto let. Z obavy z rozšíření krize i na jiné banky, rozhodla se vláda Northern Rock pomoci. Zaručila se, že pokud nebude mít na výplatu vkladů peníze Northern Rock, poskytne je sama ze státního rozpočtu. To klienty uklidnilo.
Během celého podzimu vláda jednala i s případnými zájemci o koupi banky. Nedohodla se však ani se skupinou investorů vedenou majitelem společnosti Virgin Group Richardem Bransonem, ani s manažery banky. Oba zájemci vstup do banky podmiňovali tím, že vláda bude dál ručit za případné ztráty. A to Brownův kabinet odmítl.
Podle analýzy The Economist se v průběhu celého půl roku ukázalo několik problémů ve fungování bankovního dozoru, pomoci bankám v problémech či systému pojištění vkladů. Britská centrální banka nemohla poskytnout Northern Rock nouzový úvěr diskrétně, aby nezpůsobila paniku. Každé takové opatření musí zveřejnit. Když se tak stalo, klienti vzali ze strachu o peníze banku útokem.
The Economist rovněž upozorňuje, že runu se dalo zabránit, kdyby si byli klienti jistí, že dostanou své peníze zpět i po případném krachu banky. Jenže v Británii fungoval systém, v němž první dva tisíce liber je plně chráněno, další vklady jsou zaručeny do výše 90 procent, a to až do částky 35 tisíc liber. Klienti se proto důvodně o osud svých peněz obávali a snažili se je získat zpět. Až do doby, kdy do hry vstoupila vláda a zaručila se ze všechny vklady. Už během podzimu se režim pojištění vkladů změnil. Dnes platí, že vklady jsou stoprocentně zajištěné až do výše 35 tisíc liber.
Určitou roli sehrála při řešení situace v Northern Rock i skutečnost, že bankovní dohled, který mohl na problémy banky přijít dříve, je nezávislý na centrální bance. Má informace o potížích banky, ale nemá peníze, které by bance pomohly. Ty má pouze centrální banka, která zase neměla kompletní informace. Autorem tohoto rozdělení je právě dnešní premiér a bývalý ministr financí Gordon Brown. Podle Davida Llewellyna z Loughborough University by pomohlo, kdyby obě instituce více spolupracovaly. Jenže to by musel navrhnout ministr financí Alistair Darling, který by tím reformoval dílo svého šéfa.
Před vládou nyní stojí několik klíčových rozhodnutí. Zda jmenovaný tým lidí bude banku dál řídit jako standardní komerční instituci s cílem ji po určité době za výhodnou cenu prodat soukromým investorům. Nebo jestli má nové vedení Northern Rock vyčistit od špatných úvěrů a banku restrukturalizovat. To by se ale neobešlo bez propouštění tisíců zaměstnanců a tvrdšího postupu vůči lidem, kteří nemohou hypotéku splácet. V neposlední řadě se vláda bude muset vyrovnat s bývalými akcionáři banky. Ti podle listu Financial Times nejspíš odejdou s prázdnou. Nezávislý konzultant totiž stanoví cenu jejich podílů tak, jakoby vláda v září nezasáhla. To by vedlo k vyhlášení nucené správy a k pádu cen akcií na nulu.
Někteří akcionáři se už ozvali, že se budou bránit u soudu. Podle právní analýzy, kterou si nechal zpracovat list Financial Times, nejspíš před soudcem neuspějí. Museli by dokázat, že zásah vlády srazil cenu akcií na minimum, čímž je finančně poškodil. Jenže stát garancemi a nouzovými úvěry banku zachránil od bankrotu. Kvůli němu by akcionáři tak jako tak o své investice přišli.
Měl by stát zachraňovat banky, které se ocitnou ve finančních problémech? Nebo by měla nechat standardní procedury úpadku, aby situaci vyřešily?
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
