V soucasne dobe mam sjednanou pracovni smlouvu v Ceske spolecnosti (s.r.o.) patrici velke mexinarodni korporaci. Praci vykonavam pro divizi, jez ma slidlo v Norsku (veskere moje naklady jsou Ceskou spolecnosti prefakturovavany do Norska). Me pracoviste je v Praze, ale jezdim na sluzebni cesty po cele Evrope. Moji praci je vyhledavani obchodnich prilezitosti pro Norsky vyrobni zavod. Kontrakty jsou uzavreny mezi konkretnim zakaznikem a Norskou A/S. V dohledne dobe dojde k situaci, ze Ceska s.r.o bude koupena jinou mezinarodni spolecnosti a v budoucnu tato pravni entita zanikne. Norska divize ma zajem na dalsi spolupraci se mnou (ja take), ale nebude mit povoleni od matky zakladat novou s.r.o. Nyni bude zjistovat jake jsou moznosti nasi dalsi spoluprace, pricemz jejich preferovanym modelem je, ze bych se stal primo zamestnancem Norske spolecnosti (A/S), ale stale byl umisten v CR a vysilan na obchodni schuzky po Evrope. Predpokladam, ze platove podminky zustanou podobne.
Je prosim toto vubec mozne? Co by to obnaselo z hlediska dani, soc. a zdravotniho pojisteni...? Nebyla by spise lepsi varianta, za bych pracoval na zivnostensky list a naklady bych fakturoval? Jaka by v tomto pripade byla nejvyhodnejsi varianta pro me?
Predem dekuji za odpoved a jsem s pozdravem.
T. Adamec
Dotaz poslal/a: tad158, 04. 10. 2019 09:30
Dobrý den,
Ano tento vztah je možný. V prvé řadě bude potřeba vyřešit otázku daňového domicilu, co se týče daňových záležitostí. Tam, kde má poplatník daňový domicil, tam zdaňuje své celosvětové příjmy ( tedy příjmy ze zahraničí i z České republiky).
Daňový domicil je vymezen na úrovni práva jednotlivých států a na úrovni mezinárodního práva. V případě, že je poplatník považován za daňového rezidenta v obou smluvních státech, pak rozhoduje ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Předpokládejme, pro zjednodušení situace, že jste daňovým rezidentem České republiky, v případě, kdy pracujete pro zahraničního zaměstnavatele, bude zdanění příjmů ze závislé činnosti podléhat zahraniční legislativě.
Dále není pochyb o tom, že právo na zdanění příjmů má rovněž Česká republika, a toto právo je limitováno výše zmiňovanou smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Problematika podávání daňového přiznání v České republice řeší tu záležitost, že daňové přiznání v České republice nepodávají ti poplatníci, kteří mají POUZE příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou dle § 38f zákona o dani z příjmu vyjmuty ze zdanění.
Musí se však jednat o stát, se kterým má Česká republika uzavřenu smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Další podmínkou je, že příjem v zahraniční podléhá systému tamního zdanění.
Poplatník nemá povinnost oznamovat finanční správě, že postupuje tímto způsobem. Jedná se o právo poplatníka, nikoliv o povinnost, čímž chci naznačit, že v některých případech se poplatníkům naopak vyplatí podávat daňové přiznání, kde zohlední např. daňové zvýhodnění na vyživované děti. U daňových rezidentů (naopak od nerezidentů ČR) není podstatné, kde příjmy mají svůj zdroj.
Rovněž situace, že vykonáváte závislou činnost pro zaměstnavatele z Norska, avšak výkon činnosti je v různých státech EU, neomezuje možnost využití výše popsaného.
Např., kdy vykonáváte činnost v Německu pro svého norského zaměstnavatele, pak je důležité, aby státy, kde tuto činnost vykonáváte (př. Německo) měly uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění s ČR.
Problematika zdaňování zahraničních příjmů a sociálních odvodů je tak rozsáhlá, že překračuje rámec této poradny, proto doporučuji se pro bližší informace obrátit přímo na naši kancelář.
Děkuji
Hezký den
Best Account, Tereza Tirolová, 04. 10. 2019 10:22