Reportáž. V kůži exekutora
Devět hodin ráno v centru Prahy. Dívám se skrz prosklené, modře lemované dveře činžáku na dobré adrese. Vlastně až příliš dobré – vzhledem k tomu, proč jsme tady. Očima přejíždím jména na zvoncích. Který to asi bude? Zatím nemám tušení. Vím jen, že přicházíme bez pozvání. Nebudeme vítáni. Jdeme „vyrovnat účty“. Jsme tady, abychom provedli mobiliární exekuci.
Odeslat e-mailem