Zdroj: Shutterstock
Evropa směřuje k odstavení uhlí. Jsme podle vás v Česku připraveni nahradit výrobu elektřiny z uhlí obnovitelnými alternativami?
Odstavit uhlí teď připraveni nejsme. Nemáme vybudovanou dostatečnou kapacitu obnovitelných zdrojů, které navíc nejsme schopni plně řídit. Nelze se na ně stoprocentně spolehnout, protože sice dokážou vyrobit potřebné množství elektřiny – jenže často ne v době, kdy je nejvíc potřeba. Pokud nepřizpůsobíme infrastrukturu nebo nevybudujeme náhradní zdroje, například akumulaci či flexibilní záložní výrobu, není možné se fosilních paliv zatím zcela vzdát.
Hrozí nám výpadky proudu jako nedávno na jihu Evropy, pokud selžou obnovitelné zdroje?
Ve Španělsku a Portugalsku blackout pravděpodobně nezpůsobily přímo obnovitelné zdroje, ale technická porucha v kombinaci s dalšími faktory. Přesto je otázka na místě – v určitých situacích mohou obnovitelné zdroje výpadek způsobit. Problém není jen v tom, že u nás chybí náhrada, když nefouká vítr nebo nesvítí slunce, ale také v tom, že jsme propojeni s evropskou sítí, která čelí stejným rizikům. Výpadek v jedné zemi může ovlivnit i ostatní. Spoléhat se pouze na obnovitelné zdroje je proto rizikové, protože jejich výrobu neumíme ovlivnit. V Česku je však riziko blackoutu nižší díky stabilnější síti a možnosti pomoci od sousedních států.
Může plyn dočasně stabilizovat energetiku při odklonu od uhlí? A jak moc to ovlivní jeho cenu?
Plyn je bohužel momentálně jediná dostupná alternativa k uhlí, což z něj dělá nutné, ale ne ideální řešení. Je to rizikové, protože výrazně poroste jeho spotřeba, ale infrastruktura na dovoz, skladování a spalování plynu je podle mě nedostatečná. Navíc jde o dočasné řešení, i plyn budeme muset jednou odstavit, takže je otázka, kdo bude ochoten investovat do rozšíření plynové infrastruktury, když ví, že se mu to možná nikdy nevrátí. Může tak nastat paradoxní situace. Spotřeba a závislost na plynu porostou, ale kvůli nejistotě nebude vybudována dostatečná infrastruktura.
Srovnávač Kalkulátor.cz pomáhá lidem šetřit peníze a orientovat se ve světě energií, pojištění, financí a telekomunikací. Zákazník je pro nás partner, kterému se snažíme ušetřit čas i peníze. Možnosti řešení prezentujeme lidsky a srozumitelně. Svá doporučení v čase hlídáme, a když se objeví nové, výhodnější alternativy, zákazníka o nich informujeme.
Změnila válka a následná krize váš pohled na roli plynu v energetice?
Roli plynu zásadně posílil Green Deal jako součást nutné dekarbonizace energetiky. Odklon od uhlí je nevyhnutelný, protože bez něj bychom dlouhodobě poškozovali planetu a ohrožovali budoucí generace. A pak, když bylo zřejmé, že naše závislost na plynu výrazně poroste, přišla válka na Ukrajině. Sešly se tak dva faktory. Rusko nás energeticky drželo pod tlakem a zároveň jsme očekávali růst spotřeby plynu jako přechodového paliva. Vznikla tak situace, kdy jsme byli nuceni nakupovat víc plynu právě od Ruska, které toho využilo a ceny výrazně zvýšilo.
Vnímáte ze strany trhu zvýšený tlak na budování nových zásobníků nebo tranzitních kapacit?
Čím víc spoléháme na jeden zdroj, tím víc jsme zranitelní, když selže. Svět buduje nové trasy pro dovoz zkapalněného plynu, který je sice dražší, ale dostupný. Evropa se připravuje na to, jak plyn dostat ke svým hranicím, ale my bychom měli řešit, jak ho dostat dál do vnitrozemí. Zatím tu ale nevidím větší projekty na rozšíření zásobníků, které podle mě budou klíčové.
Letos byla zima chladnější než předchozí, lidé tolik nešetřili a spotřeba plynu rostla. Zásoby klesaly a chvíli to vypadalo, že pokud by mrazy trvaly o dva týdny déle, museli bychom možná i přistoupit k omezení prvních velkých odběratelů.
Teď si představme, že do stejné zásobovací kapacity odpojíme uhelné elektrárny a nahradíme je plynovými. Ne všechny budou mít přímé napojení, a budou tak závislé na zásobnících. Pokud se nic nezmění, i běžná zima může způsobit nedostatek plynu.
Má Evropa šanci úplně se zbavit závislosti na ruském plynu? A je po válce návrat k levnému plynu vůbec reálný?
Otázkou je, zda se vůbec chceme zcela vyvázat ze závislosti na ruském plynu a zda je k tomu teď ten správný okamžik. Je správné, že už Rusko není naším výhradním dodavatelem. Na druhou stranu, v případě energetické krize a nutnosti rychle zajistit plyn pro výrobu elektřiny a vytápění může být tranzit přes Ukrajinu nejrychlejší cestou. Politická vůle k úplnému odstřižení Ruska asi nebude, ale cílem by mělo být, abychom na něm nebyli závislí a měli alternativy. Geopoliticky to smysl dává, ekonomicky už méně. Jednat s Ruskem má smysl až po válce, protože jej teď nákupy plynu podporovat nesmíme.
Plyn se do Evropské unie dostává už i jinými cestami. Může diverzifikace zdrojů vést ke stabilizaci nebo dokonce poklesu cen?
Máme tři hlavní možnosti, jak dostat plyn do Evropy. Buď ho vytěžíme přímo v Evropě, přivedeme potrubím, nebo dovezeme lodí. Těžba v Evropě má své limity, potrubní dodávky jsou omezené, takže největší prostor zbývá právě pro dovoz loděmi.
To ale přináší riziko. Státy si budují vlastní LNG terminály a boj o dodávky roste. Například Čína může plyn na světových trzích skoupit dřív, než dorazí do Evropy. Tím nás může dostat do situace, kdy plyn nebude dostupný nebo jeho cena prudce vzroste. To by výrazně snížilo konkurenceschopnost Evropy a mohlo by to Číně usnadnit vyjednávání, například o přesunu výroby k nim. Čína si takový krok může dovolit, protože má dostatečný kapitál.
Je ředitelem sekce Energo společnosti Kalkulátor.cz. Jeho profesní kariéra začala v oboru TELCO, kde působil 14 let, a nyní už 8 let pokračuje ve světě online srovnávačů cen energií, pojištění a financí. Jeho zájem o nové technologie mu pomohl rozvíjet inovativní řešení a strategie pro energetický a finanční obor.
Může jádro zajistit dlouhodobou stabilitu a dá se věřit, že nové bloky budou hotové včas a v plánovaném rozpočtu?
Jsem fanoušek jaderné energetiky. Plyn je jen dočasné řešení, které sice produkuje méně emisí než uhlí, ale stále příliš mnoho. Jádro je podle mě ekologičtější, pokud je správně postavené. Větším problémem než jaderný odpad je dopad těžby a spalování plynu na přírodu.
Hlavní rizika vidím v pomalých schvalovacích procesech a politických překážkách. I když jsme rozhodli o výstavbě nového bloku, ukazuje se, že to nebude jednoduché a můžeme narazit na odpor jiných států.
Z dlouhodobého hlediska bude poptávka po elektřině růst a spalování plynu nás nikam neposune. Jaderné zdroje jednoznačně ano. Otázkou zůstává, zda stavět velké bloky, nebo menší modulární reaktory, které by mohly pružněji reagovat na výkyvy.
Nevýhodou jádra je pomalý start a nemožnost rychlého vypnutí. Na rozdíl od plynových nebo vodních elektráren není možné blok okamžitě vypnout či znovu spustit. Proto musíme počítat i s podpůrnou infrastrukturou, například s úložišti energie, díky kterému nebude nutné blok odstavit, ale elektřinu v době snížené spotřeby budeme ukládat a využijeme ji později.
Ptají se vás lidé často, kdy se ceny energií vrátí do normálu?
Nejčastější otázka zní, jestli ceny fixovat, nebo čekat, že ještě klesnou. Z nejhoršího jsme snad venku a situace z počátku války, kdy megawatthodina stála i 20 tisíc korun, se snad už nebude opakovat. Lidé tehdy snižovali spotřebu na hranici diskomfortu, protože si energie nemohli dovolit.
Dnes už podle mě ceny zásadně neklesnou. Naopak, burzovní ceny jsou vyšší než některé koncové nabídky dodavatelů, kteří nakoupili výhodně. Například plyn lze podepsat za zhruba 1000 korun, i když na burze stojí 1200. To je výjimečná situace, která se dřív nestávala. Myslím, že je teď poslední šance tuto výhodu využít.
Čili doporučujete fixaci, ale na jak dlouhou dobu?
Zcela určitě ano. Ještě minulý rok jsme doporučovali fixovat na jednoleté období, což se ukázalo jako rozumné. Teď bych doporučoval s ohledem na okolnosti spíš dvouletou fixaci.
Pomáhají nástroje jako Hlídací vlk lidem lépe se orientovat na energetickém trhu?
Většina lidí v Česku nechává péči o svou smlouvu na stávajícím dodavateli, což není ideální. Dodavatel má totiž dva hlavní cíle – udržet si zákazníka a zároveň na něm vydělat. Když končí závazek, často automaticky nabídne prodloužení za méně výhodných podmínek. Pokud se o svou smlouvu dlouhodobě nestaráte, můžete po deseti letech platit výrazně vyšší ceny než ti, kteří situaci alespoň občas sledují. A přitom to nemusí znamenat nutně změnu dodavatele. Často stačí jen trochu větší pozornost.
Hlídací vlk tomu hodně pomáhá. Většině lidí nedochází, že mohou ušetřit desítky tisíc ročně při troše zvídavosti a aktivnějším přístupu.
Které nové technologie v oblasti energetiky a datové analytiky podle vás nejvíce změní trh v příštích pěti až deseti letech?
Největším problémem trhu jsou výkyvy mezi výrobou a spotřebou elektřiny v reálném čase. Například o Velikonocích byly ceny elektřiny i záporné, protože vznikal přebytek v síti. Kdo v tu chvíli spotřebovával, pomáhal stabilitě systému, a ještě za to dostal zaplaceno.
Do budoucna nás čeká trend chytrého řízení spotřeby. Může jít o centrální systém, který bude zapínat velké odběry ve chvílích přebytku, kdy je elektřina levná nebo záporná. Domácnosti i firmy by tak mohly vydělávat tím, že přizpůsobí spotřebu aktuální situaci. Například ohřev vody v nádrži či provoz mrazicích hal může být načasován na dobu přebytku. Tento flexibilní přístup pomůže síti i spotřebitelům.
Kdybyste měl dát jednu radu běžné domácnosti ohledně energií pro příští roky, jaká by to byla?
Nespoléhejte se na to, že se o vás postará váš stávající dodavatel. Možná se o vás postarat chce, ale rozhodně ne tak, aby to pro vás bylo nejvýhodnější. Postarejte se raději sami o sebe. Stačí jednou za rok věnovat deset minut kontrole smlouvy. Ušetřené tisíce za to rozhodně stojí a zvládne to opravdu každý.
Lidé mi často říkají, že mají všechno v pořádku, protože dostávají přeplatky. Jenže přeplatek neznamená, že platí výhodnou cenu. Často mají starou smlouvu, kterou neřešili i deset let, a právě na nich dodavatel vydělává nejvíc. Zálohy vnímají jen jako nutné zlo, ale skutečná úspora spočívá v aktivním přístupu.
Peníze BrandInsight: Partnerem článku je Kalkulator.cz
Sdílejte článek, než ho smažem
