Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Do krytu!

| rubrika: Jak na to | 24. 5. 2018
Sedíte v práci a najednou se rozezvučí sirény. Chvíli jste v klidu, jenže pak vám dojde, že není první středa v měsíci. Něco se děje a je potřeba se schovat. A kam?

Tři sta tisíc lidí v Praze najde útočiště v metru, tři tisícovky Brňanů schová kryt pod Denisovými sady. V menších městech a obcích poslouží třeba sklep místního kina. Do prostor, kterými pro bezpečné ukrytí obyvatelstva disponuje stát, se ale zdaleka nevejdeme všichni.

Někteří proto berou iniciativu do vlastních rukou: až bude potřeba, jednoduše za sebou zaklapnou dveře osobního krytu. Řešení pro toho, kdo se radši než na pomoc státu spoléhá sám na sebe, nabízí olomoucká firma Logic Shelters. Za dva roky na trhu ukryla na zahrady rodinných domů po celém Česku něco kolem deseti bunkrů.

Přes balíčky

Přesné číslo ani konkrétní lokality ale obchodní ředitel Jaroslav Vrba neprozradí. Nemůže. „S každým klientem podepisujeme smlouvu o mlčenlivosti, často s nimi ani nejednáme osobně. Většina klientů si velmi střeží soukromí, takže realizaci řeší například prostřednictvím architekta.“ Podle Vrby jde typicky o lidi, kteří se otázkou vlastní bezpečnosti zabývají delší dobu a mají řadu konkrétních požadavků.

Krom Jaroslava Vrby, který do projektu naskočil v roce 2017, působí v Logic Shelters ještě Petr Engliš a Milan Horyl. Právě Engliš s Horylem v roce 2014 netradiční byznys rozjeli. Společně podnikat ovšem začali ještě o něco dřív. „Zhruba před pěti lety jsme uvedli na trh S Kit boxy. Balíčky poslední záchrany, které měly sloužit jako železná rezerva do domácností pro případ blackoutu, živelných katastrof a dalších nepředvídatelných situací,“ vysvětluje Engliš, který mimo Logic Shelters vlastní PR agenturu.

Ukázalo se, že o balíčky obsahující trvanlivé potraviny, solární nabíječky, baterky, léky a řadu dalších věcí – které člověk ocení, až když mu chybějí – je zájem. Respektive, že i v Česku existuje komunita, která aktivně řeší, jak obstát v nenadálých krizových situacích. „Na základě reakcí zákazníků nám došlo, že se ubíráme správným směrem a začali jsme se intenzivně zabývat myšlenkou na vývoj osobních bezpečnostních krytů.“ Nahrával jim i fakt, že Milan Horyl měl v té době slušně rozjetou firmu zabývající se (mimo jiné) kovovýrobou.

Buď připraven

… na nejhorší

Budování krytů, shánění zásob nebo branná výchova – za dob studené války mezi Východem a Západem běžná věc. Zatímco v Československu se masově cvičilo v plynových maskách, v individualistické Americe se formovalo hnutí prepperů. Česky bychom řekli třeba připravovačů. Lidí, kteří se chystali na válku nebo jadernou katastrofu po svém: hromadili zásoby, ozbrojovali se, budovali vlastní kryty.

Když studené válce odzvonilo, mohlo se na chvíli zdát, že roky příprav byly k ničemu. Útoky z 11. září ale přesvědčily Ameriku o opaku: dnes se počet amerických prepperů odhaduje na tři miliony.

Pár tisícovek prepperů se najde i v Česku. Budují soběstačné komunity, hromadí zásoby a o víkendech studují, jak přežít bez výdobytků moderní civilizace. Kdo to je, to vám pochopitelně říct nemůžeme, ale proč a jak konkrétně se připravují, se dočtete v aktuálním čísle časopisu Finmag.

Válka už je

Předchozí vydání Finmagu se ale nezabývá jen přípravami na možné války. V analýze Pavle Jégla se píše o tom, že nová studená válka už dávno zuří. Pavel Kohout zkoumá, jaké je – a jestli vůbec je – obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou, a v reportáži Martiny Kutilové se podíváme do země zpustošené Islámským státem, připomene utrpení lidí, kteří Západu velice rychle sešli z očí i mysli.

Co nám hrozí?

Cesta od nápadu k první realizaci trvala zhruba dva roky. Na vývoji prototypu se podíleli architekti, strojní inženýři i experti na civilní obranu. Výsledkem jejich snažení je ocelový válec, který má dva a půl metru na šířku a šest metrů do délky. Jeden tubus poskytne útočiště čtyřem lidem. V praxi ale nemusí jít pod zem jenom jeden válec. „Naše řešení je modulární, jsme schopní natáhnout ho až do třinácti metrů,“ vysvětluje Vrba.

Samozřejmě ale nejde jen o vnější konstrukci, Logic Shelters dodávají komplexní balíček: tubus s ochrannými plášti, izolací a neprůstřelnými nebo plynotěsnými dveřmi, které odolají tlakovým vlnám. Pokud jde o klienta, kterému kazí spánek obava z jaderného útoku, přidá se odstínění proti radiaci, tlaková a teplená izolace.

Právě hrozba, kterou chce klient v krytu přečkat, má zásadní vliv na cenu. Základní verze krytu poskytne útočiště třeba při výbuchu chemičky nebo biologickém útoku a jeho cena se pohybuje kolem sedmi set tisíc až milionu korun. Koho má podzemní bunkr ochránit před následky jaderného výbuchu, musí si připlatit.

Vliv na cenu má i doba, kterou chce klient v krytu přečkat. V základu se počítá se čtrnácti dny. Kdo chce pod zemí strávit delší čas, zaplatí víc. „Každý klient vyplňuje dotazník, ve kterém jasně formuluje před čím a na jak dlouho se chce chránit. Na základě toho navrhneme konkrétní řešení a spočítáme zásoby. Pokud budete chtít útočiště dejme tomu na půl roku, jsme schopní vám vyhovět. Půjde ale o poměrně složité řešení, což se samozřejmě projeví na ceně. Jestliže má jít o tak dlouhou dobu, je pravděpodobné, že člověk bude chtít jednou za čas vyjít na povrch. V tom případě se neobejde bez ‚špinavé místnosti‘ s dekontaminační sprchou,“ vysvětluje Vrba.

Spolehnout se na stát?

Systém ukrytí obyvatelstva v Česku dodnes těží z prostor vybudovaných během studené války. Úkrytový fond se ovšem neustále zmenšuje. Z někdejších necelých šesti tisíc dnes funguje zhruba osmnáct set krytů. Vyřazují se nevyhovující prostory a nové se nebudují. Jestliže dojde na některý z černých scénářů, poskytne stát útočiště pouze desetině populace.

Nejrozsáhlejší komplex prostor k ukrytí nabízí pražské metro. Speciálně vybavené úkryty jsou ve stanicích i tunelech. Přečkat tady můžeme následky chemického zamoření, například při havárii průmyslových závodů, i radiaci. Seznam stanic a další úkryty v rámci Prahy si můžete prohlédnout zde.

Všechny scénáře

Přesné rozpočtení zásob je důležité především kvůli vzduchotechnice. Ta je opatřená speciální NBC (počáteční písmena anglických slovíček nuclear, biological a chemical) filtrací. „Filtrace zaručí, že při jakémkoli chemickém, biologickém nebo jaderném útoku bude klient v hermeticky uzavřeném prostoru, kde mu nic nehrozí.“ Vzduchotechniku standardně pohání elektřina přivedená z domu, v praxi je ale potřeba počítat i s blackoutem. Uvnitř krytu jsou proto záložní zdroje: baterie a dieselagregát. V krajních situacích osazenstvu nezbyde než točit kličkou. „Jinak to nejde, člověk zkrátka musí být připravený i na to, že běžné zdroje energie selžou,“ upozorňuje Vrba.

Součástí tubusů je sprcha a suchý záchod. Další běžné vybavení jako nábytek už je na klientech samotných. „My se soustředíme hlavně na zajištění techniky a dalších věcí nutných pro přežití: zásob a čistého vzduchu.“ Klientům ovšem radí také s evakuačním plánem – scénářem, jak v případě nouze co nejbezpečněji opustit dům.

Pro samotný kryt je pak potřeba prostor o rozměrech minimálně šest krát dva a půl metru. Počítat se musí i se vstupní šachtou, která má tři na tři metry. O délce instalace krytu rozhoduje několik proměnných. „Záleží třeba na tom, jak vyřešíme vstup. Jestliže se do krytu vstupuje šachtou se schodištěm, je potřeba betonovat a tak se celý proces trochu zdrží.“ Zrání betonu trvá zhruba osmadvacet dní, kolem dvaceti dní zaberou výkopové práce.

Jak se kryjou jinde?

Nejen Česko. I další evropské země jsou s ochranou obyvatelstva na štíru. V Německu disponují úkryty pro zhruba tři procenta lidí, Slovensko má útočiště pro pouhých šest procent obyvatel. Naproti tomu ve Švédsku nebo Finsku se v případě nouze ukryje 70 až 80 procent lidí.

Pokud jde o soukromé bunkry, co do počtu na obyvatele se na první místo s velkým přehledem řadí Švýcarsko. Vybudovat kryt společně se stavbou domu (ale i jakékoli veřejné budovy) totiž Švýcarům přikazuje zákon. Podle odhadů je ve Švýcarsku zhruba 250 tisíc povinných a něco kolem pěti tisíc veřejných krytů (údaje dostupné v roce 2009). Útočiště v době krize tak najde 98 procent obyvatel.

Bazén nebo sklípek

Ještě předtím, než Logic Shelters schovají kryt pod záhonky, čeká každého klienta ještě jedno zásadní rozhodnutí: zasvětit do stavby podzemního krytu stavební úřad? Nutné to podle Vrby není. „Klientům vysvětlíme platnou legislativu, rozhodnutí je ale na nich. Většinou záleží, zda se člověk jistí před obecnou katastrofou a chce v krytu přečkat jen nejnutnější dobu, než začnou fungovat ochranné složky státu. Někdy ale může jít o movitého člověka, který se spíš než průmyslové havárie obává o vlastní bezpečnost, a proto není nejšťastnější, když jsou o jeho krytu jakékoli záznamy.“ V praxi lze kryt vydávat za bazén nebo vinný sklípek.

V Logic Shelters mají zkušenost i s klienty, kteří nechtějí pohřbít kryt v zemi, ale zabudují ho v těsné blízkosti domu. Jako takzvaný panic room. „Většinou jde o povrchové řešení třeba hned vedle ložnice. Takže pokud dojde k vloupání, může se člověk rychle schovat. Praxe je taková, že klient v takovém případě zmáčkne tlačítko napojené na bezpečnostní službu. Ta vidí na kamerách dění v domě i v krytu – zda je někdo zraněný nebo v jakém je osazenstvo psychickém stavu,“ vysvětluje Vrba.

Zatím v Logic Shelters stavějí především individuálně, na míru. To ale budování krytu značně zpomaluje. Pracují proto na novém prototypu, který bude daleko univerzálnější. Umožní firmě fungovat ve větším měřítku, a především jí otevře dveře do zahraničí. „Se současným řešením zvládáme zakázky pouze v rámci Česka. Nový model ale půjde jednoduše naložit na kamion a instalovat prakticky kdekoli,“ popisuje plány Jaroslav Vrba.

Na zahraniční trh se teď chtějí soustředit. O nedostatek klientů se nebojí. Už dnes se ozývají zájemci z Rakouska, Polska, Francie a dalších zemí. S nabídkou pro ně chtějí být v Logic Shelters hotovi nejpozději na konci letošního roku.

ČERSTVÝ FINMAG

Finamg předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Rytmusovskému „zo stoky hore“ se v rovnostářském Česku, kde většina obyvatel nebyla v chudinské čtvrti, nefandí. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.

Vytisknout

Líbil se vám článek?

+9
Ano
Ne

Diskuze

Žádný komentář nebyl vložen.

Oblíbená témata

nemovitosti, válka, životní styl

Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK