Ekologická daň zdraží topení uhlím a elektřinou
23. 10. 2007 | Jan Pekař | 2 komentáře
Od nového roku budou Češi platit novou daň – ekologickou daň z paliv. Výhodu budou mít ti, kdo topí zemním plynem. Z něj se daň platit nebude.
Když se před třemi lety ceny ropy vyšplhaly ke 40 dolarům za barel, mělo sedm nejvyspělejších zemí světa (skupina G7) velký strach z inflace a z globální hospodářské recese. Ministři zahraničních věcí přesvědčovali producentské státy, aby ceny ropy lépe kontrolovaly a Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) se zavázala udržovat světové ceny mezi 28 a 33 dolary za barel. Že by se ropa mohla prodávat za 80 dolarů, to si troufal předpovídat jen málokdo.
Těžko předvídatelná je i státní energetická politika. Nejprve podporovala elektrické vytápění přímotopy, později stát přestal být příslušný tarif pro odběr proudu pro tyto účely podporovat. Podobně to dopadlo s tepelnými čerpadly. Státem podporovaná plynofikace obcí byla zmařena růstem cen zemního plynu - za posledních pět let zhruba o 25 % (bez vlivu daní). Propagace ekologické biomasy dostala trhlinu v podobě zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty na dřevěné pelety a brikety. Návrat domácností k tradičnímu uhlí se stane od příštího roku dobrodružstvím v důsledku zavedení tzv. ekologické (uhlíkové) daně. Snížení počtu povolenek pro vypouštění oxidu uhličitého v rámci celoevropského obchodování s uhlíkovými emisemi, definované v Národním alokačním plánu na léta 2008 až 2012, a daňové změny mohou od počátku příštího roku zdražit dálkové topení (centrální zásobování teplem - CZT) jednorázově až o čtvrtinu.
Odpověď na otázku jak a čím topit, kterou si klade každý, kdo staví rodinný domek, nebo modernizuje byt, tedy nebyla jednoduchá nikdy a jednoznačnou odpověď není možné dát ani teď. Nepomáhá ani státní energetická politika přijatá v roce 2004. Ta sice prohlašuje za strategickou primární surovinu pro energetiku domácí uhlí a požaduje zvýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů, ale již zmíněná uhlíková daň, nebo ztráta podpory společné výroby elektřiny a tepla (kogenerace) snižují spolehlivost i tohoto dokumentu pro potřeby rozhodování.
Přesto je možné držet se několika zásad, které platnost za uplynulých deset let nepozbyly. Jako palivo je vhodné využít domácí surovinu, která netrpí prudkými výkyvy cen na světových trzích. Takovým palivem je zcela jistě dřevo a do značné míry také uhlí. I když to vůči vlivům na globálních trzích zcela netečné není, výkyvy nebývají tak rychlé a prudké, jako např. u zemního plynu, jenž reaguje na ceny ropy, případně na ruskou zahraniční politiku, prakticky bezprostředně.
Další zásadou je kombinovat více systémů na různá paliva, je-li to možné. To tedy platí spíše pro rodinné domy, eventuálně pro společné kotelny bytových domů. Lze kombinovat např. vytápění elektřinou a uhlím, či propojit topný systém a ohřev vody střídavě na kotel na dřevo a zemní plyn. Toto řešení je investičně náročnější, ale umožňuje odstranit nevýhody jednotlivých systémů. U plynu či elektřiny to může být náhlé zdražení vstupní energie, se kterým nepočítal rodinný rozpočet. U kotlů na tuhá paliva je to zase nutnost stálé obsluhy či nižší možnosti regulace výkonu. Samozřejmě hůře proveditelná je tato zásada pro jednotlivé byty.
Ideální nejsou ani řešení, u nichž jsou náklady na palivo nulové: tedy solární systémy pro ohřev vody či tepelná čerpadla pro vytápění. V prvním případě nemusejí být dostatečně výhodné přírodní podmínky (počet slunečních dní, intenzita slunečního záření, apod.). Ve druhém případě je k pohonu kompresorů tepelného čerpadla nutná elektřina, takže nezávislost na cenách vstupu není absolutní. Obě řešení navíc potřebují záložní systém na některé z klasických paliv. Výhodou využívání obnovitelných zdrojů je možnost získání dotací ze Státního fondu životního prostředí, respektive ze Strukturálních fondů EU na investici do příslušných zařízení, která bývá relativně velmi vysoká.
V neposlední řadě je stále platná zásada, že nejlevnější gigajoule je ten, který nespotřebuji. Při stavbě rodinného domku se tedy vyplatí pozorně zhodnotit projekt, použité materiály a komponenty z hlediska tepelně-izolačních vlastností. Topná zařízení (kotle) vybírat podle výkonu, spotřeby paliva a možností regulace. V rodinných domech i v bytech je to pak docela obyčejné "rozumné" chování, což obnáší např. nezakrývat topná tělesa nábytkem ani závěsy, větrat v zimě krátce, ale intenzivně, v přetopené místnosti snižovat teplotu regulací topení místo průvanem, příliš horkou vodu neředit studenou, ale snížit výkon ohřívače. Pak i náhlé výkyvy v cenách energií budou pro rozdinný rozpočet snesitelnější.
Roční náklady bytu na energii pro různé druhy vytápění v roce 2006 |
Zdroj: Teplárenské sdružení ČR |
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
5. 11. 2007 21:49, Fredy
Na tom článku je zajímavý až závěr. "Nejlevnější gigajoule je ten, který nespotřebuji".
Před dvěma lety jsem si postavil malý nízkoenergetický přízemní domek, kde tepelné ztráty jsou něco přes 1 kW a včetně větrání pak 2,5 kW.
V současné době v tomto domku bydlíme a vůbec netopíme. Stačí jen naše přítomnost a nezbytné elektrospotřebiče a částečně slunce, které svítí do oken.
V dnešní době bych každému doporučoval se zaměřit na kvalitní izolace (zateplení) a až následně na topení.
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.