Topení plynem je pohodlné, ale čím dál dražší

Vytápění a ohřívání užitkové vody se na provozních nákladech domácností podílejí podstatnou částí. Správná volba příslušného systému podle investičních nákladů, ceny paliva a podle jejího odhadovaného vývoje se proto stává oříškem pro většinu zodpovědných obyvatel a "domácích". Pokusíme se v příštích článcích postupně jednotlivé možnosti stručně popsat a porovnat mezi sebou.

Zemní plyn jako hlavní topné médium získává v posledních letech legendu luxusu. A není to kvůli tomu, že topné systémy na zemní plyn jsou vysoce komfortní a čisté, pracují bez obsluhy a spolehlivě, ale kvůli stále rostoucím cenám paliva. Provozní náklady jsou vyšší snad už jen u kotlů na kapalná paliva a elektřinu. V případě zemního plynu je odborný server o stavebnictví a úspoře energií tzb-info.cz odhaduje na 25 tisíc až 29 tisíc korun ročně (u běžných kotlů) při spotřebě tepla 80 GJ, která je obvyklá ve větším bytě nebo menším rodinném domě.

Při topení plynem odpadá mnoho starostí a práce se zajišťováním paliva, odpadají starosti s jeho skladováním a proti kotlům na tuhá paliva i pravidelné čištění a vynášení popela. Komfortem užívání se tak plynové systémy dají srovnat s elektrickými. Vyšší finanční náklady na provoz jsou u zemního plynu vyvažovány nižšími nebo nulovými náklady nefinančními, např. pohodlí, volný čas a úspora místa.

Rizikem u plynového topení je únik oxidu uhelnatého, jehož koncentrace v místnosti může způsobit smrt. Proto je důležité, aby místnost, kde je plynové zařízení, byla řádně větrána. Jednak zařízení musí mít dostatek vzduchu pro správné hoření, jednak je nutné zajistit odvětrávání spalin. Na druhou stranu jsou moderní plynové spotřebiče opatřeny bezpečnostními čidly a tepelnými pojistkami, které zajistí jejich odstavení z provozu a uzavření přívodu paliva, pokud dojde k nějaké poruše. Jestliže si uživatel sám nějakým neodborným zásahem tyto bezpečnostní prvky "nevylepšil", pracují velmi spolehlivě.

Plynová zařízení pro vytápění a ohřev vody mají značné možnosti regulace a tím také úspor paliva. Spolehlivou cestou ke snižování spotřeby je regulace kotlů. V ideálním případě by měla být od stejného výrobce, jako kotel, aby systém správně komunikoval.

Pokojové termostaty se dají nařídit a nafázovat i na několik dní dopředu. Při správném zacházení mohou snížit spotřebu plynu o 20 až 30 procent. Ještě efektivnější je ekvitermní regulace, která snímá nikoliv teplotu vnitřní, ale vnější. Tyto systémy jsou schopné snižovat teplotu topné vody, čímž dosahují ještě větších úspor, než regulace vnitřním termostatem. Také je vhodné nastavit regulaci tak, aby nedocházelo ke zbytečnému přerušování hoření v kotli, protože kotel pak vychládá a jeho zpětné ohřívání je opět energeticky nevýhodné.

V poslední době získávají na oblibě kondenzační plynové kotle. Na rozdíl od běžných kotlů pracují s nižší teplotou vody (55/40 °C) a spalin (kolem 60 °C). Teplotu spalin také využívají k ohřevu, zatímco kotle běžné využívají výhřevnost plynu. Účinnost kondenzačních kotlů je proto velmi vysoká a úspora paliva může ve srovnání s kotlem běžným dosahovat i 20 procent.

Pořizovací náklady klasických plynových kotlů jsou srovnatelné s kotli na jiná paliva, pohybují se kolem 20 tisíc korun. Kondenzační kotle jsou dražší, zhruba 40 tisíc korun. Plyn je volba pro toho, kdo je ochoten si připlatit za pohodlí a kdo si je jistý, že finančně zvládne pravděpodobný budoucí růst jeho ceny.

Čím doma topíte vy a uvažujete o změně kvůli rostoucím nákladům?