Od letošního prvního ledna není v Česku regulováno (s výjimkou Prahy, větších měst ve středních Čechách a většiny krajských měst) nájemné. Obavy, že deregulace povede k tomu, že pronajímatelé nájemné skokově zvýší, se však nepotvrdila. Přinejmenším se proti tomu zatím nebouří desetitisíce nájemníků.
Je ovšem pravda, že většina majitelů domů a bytů uzavřela se svými nájemníky smlouvy na rok 2011 nejpozději na jeho začátku. Tedy dávno před 25. květnem, kdy začala platit novela občanského zákoníku, která v paragrafu 696 přináší nová pravidla pro to, jak změnu nájemného navrhovat, jak proti její výši protestovat a podobně. Dokud jasná pravidla nebyla v platnosti, do souzení se zřejmě chtělo málokomu.
„Podle Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí upravovala většina pronajímatelů nájemné na základě dohody s nájemníkem k 1. lednu 2011 nebo počátkem letošního roku. Největší vlastník bytů v České republice, společnost RPG Byty, se dohodla o změně nájemného s naprostou většinou z 36 650 nájemců bytů. Zvýšení nájmů přineslo mírnou fluktuaci, hlavně u nájemníků s příliš velkým bytem,“ říká makléř firmy Re/Max Real Estate Group Daniel Kotula, který vede na serveru Peníze.cz realitní poradnu.
Růst cen nájmů může také mírnit velký počet volných nemovitostí k pronájmu. „Jen v Praze je podle serveru sReality volných 14 326 nájemních bytů a 679 domů, v celé ČR pak 28 248 bytů a 1 777 domů,“ uvádí Kotula. Číslo je však podle jeho odhadu třeba snížit zhruba o pětinu, neboť některé nemovitosti jsou zde inzerovány vícekrát.
Zjistit místně obvyklé nájemné je problém
Zmiňovaná novela zákona mimo jiné říká, že když se nájemník a pronajímatel na nájemném nedohodnou, po třech měsících se může kterýkoli z nich obrátit na soud, aby s ohledem na nájemné v místě obvyklé určil výši nájmu on, a to zpětně k datu, kdy o něm strany začaly jednat. K soudu mohou putovat i návrhy na změnu nájemného, které byl sjednáno dohodou a na dobu neurčitou – pokud se zásadně změní podmínky, za nichž byla smlouva sjednána. Ustanovení se netýká družstevních bytů.
Jak uvádí Jan Dvořák z tiskového oddělení ministerstva pro místní rozvoj, bylo před 25. květnem podáno několik set žalob na určení výše nájemného. Podle Sdružení na ochranu nájemníků jsou nyní mnohé z nich stahovány – jejich navrhovatelé chtějí využít přesnější způsob vyjednávání o nájemném, jako ho stanoví zákoník. A žaloby podle nových pravidel zatím nemohly být vzhledem k povinným lhůtám k vyjednávání podány. Zřejmě se tak přesunou na příští rok.
Zjistit pro vyjednávání o ceně srovnatelnou výši nájemného v českých městech a obcích je velmi obtížné. Ministerstvo pro místní rozvoj si proto nechalo sestavit mapu, z níž by bylo možné takzvané místně obvyklé nájemné orientačně zjistit. K deregulaci sice došlo k prvnímu lednu, mapa však byla veřejnosti představena až prvního března, a to poněkud nekompletní, jak jsme upozornili v článku Cenová mapa je neúplná, soudy asi nehrozí. Dnes je v ní podle Dvořáka nejméně jeden údaj u zhruba 195 obcí. Což ovšem není ani třetina sídel, která by do mapy měla být zařazena.
Majitelé realit brojí proti státním subvencím
Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje koncepci bytové politiky do roku 2020. Ta je právě nyní v meziresortním připomínkovém řízení a celá má být představena po vypořádání připomínek 20. června.
Se svou trochou do mlýna a vlastní koncepcí přichází v té souvislosti také Občanské sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí (OSMD). To říká, že by vláda měla přestat podporovat bohaté vlastníky bytového fondu. Za příklad takové podpory dává šéf sdružení Tomislav Šimeček program Nový Panel (pokračování programu Panel), který nedávno schválili poslanci. Program počítá se státní podporou oprav téměř 30 tisíc starších panelových (i nepanelových) bytových domů. Letos na něj má stát vynaložit čtyři miliardy korun.
Cena panelového bytu se podle Tomislava Šimečka pohybuje od jednoho do tří milionů korun, jejich majitele proto nelze považovat za sociálně slabé, a tedy za vhodné příjemce subvencí. Stát by podle něj měl tento program ukončit, stejně jako přestavbu bytů na sociální. Jeho sdružení argumentuje tím, že sociálně potřebné mohou být domácnosti, nikoli však byty. Pomoc sociálně potřebným má být podle sdružení dočasná, a hlavně adresná, což výstavba sociálních bytů není. Navíc je prý třeba pravidelně ověřovat majetkové poměry adresátů takové pomoci, aby sociální bydlení nebylo zneužíváno.
Přísnější pravidla by měla platit pro nakládání obcí se svěřeným bytovým fondem. Jeho hodnota celkem přesahuje 500 miliard korun. Jen dvouprocentní výnos z pronájmu by jim vynesl 10 miliard korun. Pokud již svůj bytový fond rozprodaly, měl by jim výtěžek z tohoto prodeje zcela vystačit k zajištění bytových potřeb sociálně potřebných.
OSMD také požaduje urychlení exekucí i neplatičů a problémových nájemníků.
Zaděláváme si na nemovitostní krizi à la USA?
Podle tiskové mluvčí OSMD Anety Červenkové by se měla poptávka po bydlení a jeho nabídka vyrovnat a trh stabilizovat. Proto je pro okamžité zastavení stávajících či chystaných daňových úlev, subvencí a pobídek pro financování stávajících a výstavbu nových rezidenčních projektů. Jak upřesnil předseda Šimeček, na mysli mají daňové odpočty, které zlevňují hypotéky, a státní podporu pro stavební spoření. Své projekty by si měli financovat developeři výhradně ze svých peněz, aby plně nesli riziko, že své nemovitosti neprodají. „Na trhu je velký počet volných bytů či domů a stavba dalších zadělává na nemovitostní krizi, podobnou té, jakou zažily USA,“ varuje Šimeček.
Skončit by podle majitelů reality mělo také poskytování různých daňových odpočtů na pořízení či rekonstrukci bytů, kromě aktivit, k nimž se ČR musí připojit na základě rozhodnutí Evropské unie.
Jak pro server Peníze.cz podotýká makléř Daniel Kotula, vzhledem k sociálním tendencím našeho státu ovšem není příliš pravděpodobné, že by se většina názorů Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v brzké době do vládní koncepce bytové politiky dostala.
I podle něj však jedině konkurence v nájemním bydlení uvolní nájemcům ruce při výběru nemovitosti a zároveň začne nutit pronajímatele, aby se o své nájemníky starali. Když budou mít nájemníci možnost vybrat si z řady nabídek pronájem za srovnatelnou cenu, budou si chtít pronajímatelé nájemníky udržet a poskytnout jim co nejlepší komfort bydlení. A cena tržního nájemného bydlení půjde dolů. Někde by mohlo být dokonce možné najít po deregulaci levnější a kvalitnější tržní bydlení, než je regulované. V některých lokalitách Prahy to platí již dnes.
Sdílejte článek, než ho smažem