V minulém článku Prvorepublikové nájmy: regulované, ale jinak jsme se podívali na úpravu předválečnou, posuňme se nyní o pár let dál a podívejme se, co s nájemním bydlením udělali komunisti.
Prvním omezením zdravého rozumu byl Zákon o hospodaření s byty již z roku 1948. Veškerá práva k nakládání s byty vlastníkům sebrala a dala je Národním výborům. Majitel bytu měl povinnost hlásit uvolněné byty a mohl být z vlastního bytu dokonce vystěhován! Výměny bytů i podnájmy podléhaly též schválení státní moci.
Citujme ze zákona z roku 1956: "Národní výbory pečují... o spravedlivé rozdělení bytového prostoru mezi občany". Co to znamená? Vlastníci (a de facto i nájemníci) byli odsouzeni do role pasivních subjektů, státní orgány plně rozhodovaly o využívání bytového fondu. Funkci svobodného rozhodování suploval stát (oni soudruzi přece věděli nejlépe, co je pro nás dobré...)
Nový zákoník, nové absurdity
Občanský zákoník z roku 1964 nahradil zákon ještě z dob Rakouska, který u nás platil téměř 150 let. Byl ukázkou toho, jakým způsobem mohlo být soukromé právo v totalitním systému užíváno proti občanům, nikoliv pro ně. Tradice víceméně demokratického soukromého práva byla násilně přerušena, pokračovalo se v centralizaci společnosti i práva, a tento občanský zákoník toho byl zářným příkladem.
Pojem nájem respektive nájemní smlouva byl zákoníkem zcela ignorován (!) a nahrazen novým institutem, "osobním užíváním". Tento právně (i jazykově) absurdní termín tvořil "jednu ze základních právních forem uspokojování hmotných a kulturních potřeb občana." "Osobní užívání je nový institut občanského práva, který vystihuje nové socialistické prvky ve vztazích mezi uživateli a organizacemi, jež přenechávají tyto předměty občanům k užívání," citujme ze zákoníku.
Pronájem? Ne, užívání
Rodinné domky a 60. léta |
Zvláštní pozornost si zaslouží úprava pro byty v rodinných domcích z roku 1964. Pokud majitel domku neoznámil do 8 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí o uvolnění bytu to, že byt bude sám užívat nebo že v něm bude bydlet jeho ženaté či vdané dítě (v některých obcích i rodič), zůstal byt v přidělovacím právu místního národního výboru a vlastník se již nemohl odvolat (!) proti rozhodnutí o přidělení bytu. Národní výbor též rozhodoval o přidělování bytů, které zůstaly v soukromém vlastnictví a jejichž obytná plocha přesahovala 120 m2 (tedy většinou činžovní domy). |
Co to znamená? Již neexistovali nájemníci, ale uživatelé. O osobním užívání se psalo, že "státní, družstevní a jiné socialistické organizace přenechávají byty občanům do osobního užívání ..." Tedy, právo užívání bytu bylo odvozeno od rozhodnutí správního orgánu, ne dohodou. Jednalo se v podstatě o přídělový systém, ovšem náklady na provoz bytů nesli majitelé.
Právní definice nájmu pozemků je ještě podivnější: "Právo osobního užívání pozemků slouží k tomu, aby si občané na pozemcích, ke kterým se právo zřídí, mohli vystavět rodinný domek, rekreační chatu, garáž nebo zřídit zahrádku." Toto právo nebylo časově omezeno a přecházelo na dědice. Takto se mohly užívat pozemky určené pouze "k výstavbě rodinných domků, chat, garáží a podobně."
Institut osobního užívání v zákoníku zcela nahradil tradiční pojem nájmu, což krásně ilustruje tehdejší přístup vlády k právu. Osobní užívání bylo založeno na absurdní teorii, že občan, jakožto nositel samostatného užívacího práva, realizuje užitnou hodnotu věci a tímto uspokojuje své hmotné potřeby. Komunistický režim si institutem osobního užívání zajistil zachování nemovitostí v socialistickém vlastnictví, jakož i veškeré rozhodovací pravomoci k disponování s nimi.
Bytová politika té doby |
Bouřlivé události po konci války vyústily v padesátých letech k novému přístupu k bytové politice, která se podřídila zájmům komunistické ideologie. Koncepce bytové politiky vycházela z administrativně přídělového principu hospodaření s byty. Občan získal byt nikoliv prostřednictvím trhu, ale přidělením na základě právního nároku. Velice málo nemovitostí bylo v tzv. osobním vlastnictví, zůstaly v něm především ty, které uspokojovaly "osobní potřeby", např. rodinné domy. Osobní vlastnictví se vyznačovalo především možností zásahu státu – stát mohl zasáhnout kdykoliv a tento majetek zabavit, tj. šlo o značné omezení vlastnických práv.
Byrokratický přídělový systém nebyl schopen sladit potřeby na bydlení s novou výstavbou, byly prakticky vyřazeny klasické tržní mechanismy svobodné nabídky a poptávky. V 70. letech se začaly projevovat problémy, vyplývající ze špatného stavu bytového fondu především u panelových domů. Státní moc se zaměřovala takřka bezvýhradně na výstavbu nových bytů, stav starého bytového fondu byl zcela nevyhovující.
Jistě nemusíme dodávat, že administrativně přídělový systém byl a je ekonomicky neudržitelný, vedl k rozsáhlé deformaci celé společnosti nejen v oblasti bydlení. Bydlení bylo chápáno jako sociální služba státu, jako nárok. Bohužel, tato deformace myšlení v české společnosti stále přetrvává. |
Má cenu zkoumat minulost? Ano. Výrazně totiž ovlivňuje současnost. Česká společnost stojí před závažným problémem faktické deregulace nájemného a pohled zpět nám může pomoci. Regulace tu vždy byla a vždy bude, jen je třeba zajistit, aby byla prospěšná co největšímu počtu lidí, a ne jen těm, kteří mají nějaké to "štěstí".
Proč by tolik lidí opět chtělo žít pod nadvládou komunistů? Jde udělat deregulace bez katastrofického dopadu na chudé rodiny? Vidíte rozdíl mezi státním a obecním majetkem?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
10. 6. 2005 16:18, Jirka
Staré fóry popisují, jak soudruzi na plenárním zasedání vypracovávali vlastní názor pro každého člena pléna. Naštěstí patřím k těm jedincům, kteří si vlastní názor dokážou vytvořit sami. Je mi proto jedno, je-li legální strana, která k té své legalitě přišla tím, že po násilném uchopení moci vypracovala legislativu této země, jakýkoli nesouhlas potlačovala i za cenu vraždy a díky bohaté infiltraci do dalších stran je legální dodnes. Stejně tak pohrdám legislativou, která káže diskriminaci v jakékoli podobě, posvěcuje okrádání vlastníků poctivě nabytého majetku a nepoctivé hájí. Pokud soudruzi nevěří, že lze majetku, jako je dům nebo byt nabýt poctivou prací, pak je to proto, že sami nikdy poctivě nepracovali. A od takových si NIKDY nenechám radit, co je správné!
Mimochodem, to co popisuje článek není tak obludné, jako zvrácené myšlení, které KSČ tak dlouho nalévala do hlav obyčejných lidí. Právě toto myšlení a podvědomý strach projevit vlastní názor je důvodem, proč je KSČM ještě v parlamentu. Jedinec neovlivněný jejich demagogií a zastrašováním by těžko takovou grupu volil. Těch 25% není výhrou KSČM, ale ostudou KSČ a mementem pro nás všechny.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
9. 6. 2005 13:07
zalez zrůdo bolševická
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (25 komentářů) příspěvků.