Na neplatiče v rukavičkách

Pětičlenná moravská rodina si na pořízení bytu v hodnotě 700 tisíc Kč půjčila 200 000 Kč formou hypotéky. Přestože byla splátka úvěru ve výši necelých 2 000 Kč měsíčně, klientova platební morálka začala být problematická. Po řadě jednání mezi ním a bankou kvůli řešení situace došlo k několika úpravám splátkového plánu a ke snížení měsíční splátky na 1 000 Kč měsíčně. Splácení se ovšem nezlepšilo a tyto "tahanice" trvaly přibližně dva roky. Klient pak zcela přestal platit a také zvedat telefon. Protože měla banka plnou moc, za zhruba 170 000 Kč nakonec nemovitost prodala i s jejími obyvateli.

Podobných případů při řešení nesplácení hypoték zatím v České republice mnoho nenajdete. Na informace o aktuálních údajích jsou banky vesměs velmi skoupé a tvrdí, že počet klasifikovaných neboli problémových úvěrů je doposud nevýznamný. Například v České spořitelně (profil, názory) se podíl nesplácených hypoték pohybuje pod hranicí 1 % všech poskytnutých hypotečních úvěrů, v ČMHB (profil, názory) je toto číslo velmi podobné, dosahuje 1 - 1,5 %. Podle analýzy ČMHB je mezi nejčastějšími příčinami nesplácení hypotečního úvěru ztráta zaměstnání, rozchody manželů či společníků a dlouhodobé nemoci. Najdou se ale i případy, kdy se klientům prostě platit nechce. Počet lidí, kteří mají z různých důvodů potíže se svými závazky u hypotečních bank (a nejen u nich), bude s největší pravděpodobností stoupat.

Potíže neznamenají automaticky dražbu

Hypotéka vs. nájem

Víte, že s hypotékou jsou spojeny i další platby související s vlastnictvím bytu? Přečtěte si článek Proč nechci byt na hypotéku.

Jestliže se člověk dostane do potíží se splácením hypotéky, rozhodně to neznamená, že automaticky a v krátké době dojde k nucené dražbě jeho nemovitosti. Podle Pavla Hrubeše, ředitele odboru řízení věřitelských rizik ČMHB, má banka zcela logicky zájem na jiném řešení. To znamená, že společně s klientem hledá ekonomické východisko a celý proces se pak může táhnout poměrně dlouhou dobu.
Hypoteční banka má k dispozici určitou škálu možných nástrojů pro řešení případů nesplácení úvěru, k čemuž může využít buď externích zprostředkovatelů, kteří by na základě mandátních či komisionářských smluv nedobytné pohledávky vymáhali, anebo vlastních sil.
Relativně nejjednodušším, neboli ekonomickým řešením bývají různé splátkové dohody či restrukturalizační opatření, kdy se přestaví celý úvěrový vztah. V zásadě se takto hledá cesta, jak úvěr profinancovat z jiných zdrojů či pomocí odkladu splátek. Dochází k dočasnému přerušení úročení, úpravě úrokové sazby, odkladu splátek nebo posílení příjmu od dalších subjektů, které mohou do úvěrového vztahu vstoupit.
Složitějšími způsoby pak bývá odprodej pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu, soudní spory či dražby a konkurzní řízení. Pro zajímavost, v ČMHB, která doposud poskytla hypotéky pro fyzické osoby přibližně v objemu 14 miliard Kč, se za dobu její existence do dražby dostalo asi 80 klientů. Z toho reálně vydražených bylo 20, řádně proběhlých nicméně neúspěšných dražeb 6 a u zbytku bylo od dražby upuštěno. V těchto případech se totiž vyskytla buď právní závada, kdy klient například dlužil více věřitelům a ti podali návrh na exekuci jeho majetku, nebo mezi bankou a klientem došlo nakonec k dohodě.

Vymahači po celé republice

Hypotéky

Hledáte důležité informace? Projděte se s hypotečním průvodcem!

Obecně lze říct, že se vždy nejprve hledá příčina delikvence a podle ní se poté stanoví řešení. ČMHB disponuje sítí zaměstnanců, kteří se této problematice věnují. V první fázi jsou klientovi zasílány upomínky či písemné výzvy. Současně začne pracovat tzv. vymáhací call centrum. Jeho pracovníci začnou klientovi volat, zjišťují příčiny problémů a pokoušejí se s ním domluvit na nápravě.
Pokud však v této rovině k nápravě nedojde, případ přechází do útvaru řízení věřitelských rizik. V tomto oddělení pracují dva druhy zaměstnanců. První působí na centrále a analyzují problematiku vztahu, pozici banky ve vztahu ke klientovi (zda například z hlediska smluv nedošlo k nějakému pochybení). Druhý typ působí v terénu, na jednotlivých pobočkách se vyskytuje vždy jeden až dva, kteří mají na starosti určitý region. Ti se snaží do 90 dnů od nezaplacení pohledávky klienta kontaktovat přímo, protlačit u něj variantní řešení a poskytují rovněž zpětnou vazbu (například zda je klient skutečně schopen navrhované řešení splnit). Tím pak může být odstartován maratón jednání, který se táhne třeba i několik let.
"Snažíme se vytvořit přístup ve smyslu ´máme společný problém, a proto ho řešme. Na začátku jsme si oba mysleli že náš obchod bude dobrý, ovšem teď nastaly oběma stranám potíže a jestliže hrozí nějaká ztráta, podělme se o ni," vysvětluje Pavel Hrubeš. Když totiž banka "hodí" celý problém na klienta, případ většinou končí soudem a ke ztrátě dojde stejně, dodává. "Podělení se o ztrátu" ovšem podle něj nemusí vždy přinést jen nepříjemné věci jako je odepsání části pohledávky, může to znamenat, že si banka na svůj výnos z úročení úvěru pouze počká déle, než bylo původně plánováno.

Politika bank vs. vývoj úrokových sazeb

Růst úrokových sazeb po delším čase již opět rázně klepe na dveře a s ohledem na obrovský hypoteční boom v poslední době je velmi pravděpodobné, že to může přinést řadě lidí problémy se splácením. Banky si ve snaze chránit své obchody pochopitelně provádějí analýzy budoucího vývoje ekonomiky, ovšem vazba mezi vývojem úrokových sazeb a politikou hypotečních bank podle Jana Urbana z hypotečně-makléřské firmy Simply příliš těsná není. "V horizontu dvou let je možné vývoj ekonomiky odhadnout poměrně velmi přesně, do roku 2007 dobře, ale dál už je to spekulace," domnívá se Urban. Banky podle něj vycházejí z historického hlediska, podle nějž je pravděpodobnost, že by se úrokové sazby zvýšily tak zásadním způsobem, aby to přineslo problémy se splácením závazků velké části lidí, poměrně nízká. Je ovšem třeba mít na paměti nezpochybnitelný fakt: jen těžko může kdokoli vědět, jak se změní jeho životní situace za 5, neřkuli 10 a více let. A do problémů se člověk může dostat velmi jednoduše. Než se tedy člověk upíše k tak závažné věci jako je dlouholeté splácení významné finanční částky, měl by si vše důkladně rozmyslet.

Dostali jste se někdy do problémů se splácením hypotéky nebo jiného úvěru? Proč k tomu došlo? Odhadli jste špatně své možnosti a schopnosti, nebo se stalo něco nepředvídaného? Zvažují podle vás lidé důkladně všechna pro a proti dříve, než se rozhodnou splácet hypotéku? Přidejte svůj názor či zkušenost!