Úspory v bankách jsou bezpečné i za korony. Stačí si hlídat limit

Garanční systém finančního trhu (GSFT) spravuje Fond pojištění vkladů, ze kterého se v případě krachu finanční instituce – banky, kampeličky nebo stavební spořitelny – vyplácejí jejím klientům vklady. Až do výše 100 tisíc eur. Naposledy se do fondu sahalo kvůli krachu ERB Banky (dříve Evropsko-ruské banky), která padla před čtyřmi lety. Její klienti dostali celkem 3,5 miliardy korun.

Čekají nás kvůli pandemii pády bank a vyplácení pojištěných vkladů vaším systémem?

Tomu nic nenasvědčuje. Tuzemské banky jsou odolné a v dobré kondici. Dokládá to i hodnocení ČNB, která sleduje odolnost bank vůči měnící se zátěži, provádí testování a výsledky zveřejňuje ve zprávě o finanční stabilitě. Banky mají silnou kapitálovou pozici a uplynulé roky ve znamení ekonomického růstu, pro ně byly ziskové.

Navíc ČNB v reakci na vývoj kolem pandemie přijala řadu opatření. Už na jaře mimo jiné snížila proticyklickou kapitálovou rezervu – díky tomu mají banky k dispozici určité množství kapitálu, proti kterému mohou tvořit opravné položky u nevýhodných úvěrů. A upravila i některé další ukazatele, které se týkají například poskytování hypotečních úvěrů.

V dalších měsících bude záležet na tom, jak významné dopady budou mít současná omezení na hospodaření domácností i firem. Jejich konkrétní problémy se mohou promítnout do objemů nesplácených úvěrů. A to může snížit ziskovost bank, případně jim krátkodobě způsobit i ztráty. Pak samozřejmě bude záležet na tom, jak si jednotlivé banky poradí.

Pojištění vkladů jako na dlani

Zdroj: Shutterstock & Pleska

A maminko, odkud se berou...?

Kde se berou peníze, co jistí vaše úspory

---

Pozor, v kampeličkách se nejistí všecko! A když spolkne banka banku, můžete mít nárok na dvojnásobek:

Co je pojištěné, co není a kdo dostane dvakrát

Jaké mají možnosti?

Banky se už teď snaží na jedné straně omezovat vlastní náklady a na straně druhé jednat s klienty, kteří kvůli pandemii nemohou dočasně splácet své úvěry. Je to samozřejmě i v jejich vlastním zájmu neposílat klienty, kteří dosud poctivě spláceli a výhledově tak chtějí opět činit, do konkurzu a vlastně tím o ně přijít. Proto banky hledají taková řešení, aby samy sebe neohrozily a zároveň klientům pomohly v nestandardní situaci, za kterou nenesou vinu.

Co koronakrize znamená konkrétně pro Garanční systém? Změnily obavy z možné krize nějakým způsobem jeho fungování?

Garanční systém je dobře připraven na plnění svých zákonných povinností. Jeho úkolem je vždy počítat s různými riziky, která by potenciálně mohla ohrozit životaschopnost bank. Průběžně za tímto účelem provádíme testování. Výsledky využíváme ke zdokonalení svých procesů a pokrytí identifikovaných rizik. Loni jsme mimo jiné realizovali hlavní zátěžový test celého procesu výplaty náhrad vkladů, včetně zapojení dalších institucí, které na něm s námi spolupracují.

Pravidelně také prověřujeme schopnost institucí předat Garančnímu systému data o klientech a jejich pojištěných vkladech v přesném formátu, struktuře a požadovaném čase. Tento test jsme úspěšně dokončili v polovině listopadu.

Zmíněné testy se týkají procesních věcí. Je ale ve Fondu pojištění vkladů dostatečná finanční rezerva pro případ, že by se do existenční nouze dostala některá z větších bank?

Do Fondu pojištění vkladů přispívají formou pravidelných příspěvků instituce, v nichž jsou vklady pojištěné, tedy banky, stavební spořitelny a družstevní záložny. Nyní je ve fondu 35,5 miliardy korun, což představuje 1,3 procenta ročního objemu krytých vkladů. Legislativa nám přitom určuje, že máme mít k dispozici rezervu ve výši 0,8 procenta. Ve fondu je tedy více prostředků, než předpisy požadují, a příspěvek je vzhledem k tomu v současné době vybírán ve snížené výši.

V případě nutnosti pak máme možnosti, jak prostředky ve fondu navýšit. ČNB může vybrat mimořádné příspěvky od bank. Jejich výše je zákonem stanovena na maximálně 0,5 % z objemu krytých vkladů ročně. To by teď bylo zhruba 14 miliard, do limitu se ovšem započítávají i pravidelné příspěvky, pokud již byly zaplaceny. Můžeme také banky oslovit s nabídkou úpisu našich dluhopisů. Dalším nástrojem v pořadí by bylo financování fondu pomocí úvěrů od partnerských garančních systémů Evropské unie. A poslední variantou je požádat o půjčku stát.

Zdroj: Shutterstock

Jaká je pravděpodobnost, že Garanční systém finančního trhu někdy všechny tyto možnosti využije?

Velmi malá. Vyplácení náhrad z Fondu pojištění vkladů se potenciálně týká spíše menších bank. Dochází k němu ve chvíli, kdy ČNB shledá, že daná banka neplní žádné kritické funkce a její krach by neochromil ekonomiku. Pokud by totiž existoval veřejný zájem na zachování její existence, učiní ČNB kroky, které zajistí další fungování alespoň zdravé části banky. Přístup klientů k finančním prostředkům je v takových případech zachován, a to do stejné maximální výše, do které jsou vklady pojištěny, tedy do sta tisíc eur. Prostředky pro řešení takových situací neposkytuje Fond pojištění vkladů, ale Fond pro řešení krize, který byl zřízen v roce 2016. Ten spravuje rovněž Garanční systém finančního trhu a momentálně je v něm 16,7 miliardy korun.

Ve Fondu pro řešení krize by dle pravidel Evropské komise měla být do konce roku 2024 rezerva celé jedno procento z objemu krytých vkladů, což představuje částku zhruba 33 miliard korun. Do tohoto fondu proto banky stále platí nezkrácené příspěvky.

Podíváme-li se na to z pohledu klientů bank, co všechno musí dodržet, aby měli své vklady automaticky pojištěny?

Ze zákona jsou pojištěny všechny vklady uložené v bankách, stavebních spořitelnách a družstevních záložnách. Týká se to tedy běžných, spořících i termínovaných účtů, vkladních knížek, stavebního spoření a jiných vkladů. Neplatí to ale automaticky pro všechny další produkty, které banky nabízejí. Například pro penzijní spoření, protože to není vkladem bance, ale vkladem penzijní společnosti, a vztahují se na ně jiné regulace ze strany státu. Podobně nejsou pojištěny například dluhopisy, akcie či investice v podílových fondech.

Vklady jsou stoprocentně pojištěné do výše odpovídající stu tisíc eur v rámci jedné banky, stavební spořitelny či družstevní záložny. Větší úspory je proto vhodné po částech uložit do vícera finančních institucí. Pokud totiž máte více účtů například v jedné bance, limit sta tisíc eur platí pro součet všech prostředků na nich uložených. Pokud si ale uložíte sto tisíc eur do jedné banky a dalších sto tisíc do druhé, vztahuje se pojištění vkladů na veškeré tyto prostředky.

Proč je limit stanoven právě v této výši?

Limit je dán evropskou směrnicí a platí pro všechny vklady u bank v celé Evropské unii. Za jistých okolností můžete mít vklad pojištěný i nad tuto částku. Tomu se říká dočasně vysoké zůstatky a ty už jsou v každé zemi unie pojištěny trochu jiným způsobem. Týká se to vkladů, které plní určitý sociální účel, například finančních prostředků z prodeje nemovitosti sloužící k bydlení, z vypořádání společného jmění manželů při rozvodu, z pojistného plnění, dědictví a podobně. V České republice je pojištěno v těchto případech dalších sto tisíc eur, ale pouze po dobu 3 měsíců od data připsání částky na účet. Během této lhůty je tedy opět rozumné rozdělit uložené prostředky na účty vedené u několika různých institucí.

Mezi bankami, spořitelnami a kampeličkami tedy nemůžu z pohledu pojištění vkladů zvolit špatně? Ani když jde o pobočky zahraničních institucí?

Je to tak, vklady do výše sta tisíc eur jsou pojištěny, ať jde o jakoukoliv z těchto finančních institucí, která na tuzemském trhu působí. Systémy pojištění vkladů v rámci Evropské unie spolu navíc musí spolupracovat. Pokud by náhodou došlo ke krachu banky, která má v Česku pobočky, ale sídlo v jiné zemi Unie, tak nám domovský systém pojištění vkladů předá data o tuzemských klientech a příslušné finanční prostředky a my budeme zařizovat výplatu náhrad na našem území. Klienti tedy v takovém případě nemusí nikam cestovat, všechno vyřídí v České republice a v českém jazyce.

V současné době v tuzemsku působí také dvě pobočky bank, jejichž centrála má sídlo mimo Unie, konkrétně v Číně. Tyto pobočky musí vklady klientů povinně pojistit u Garančního systému a jejich klienti jsou tedy také pojištěni do výše sta tisíc eur.

V případě družstevních záložen mohou ale klienti o část svých vkladů přijít, že? Dojde-li k jejich krachu, pojištění se nevztahuje na členské vklady družstevníků.

Kampeličky nabízejí trochu odlišné produkty a způsob zhodnocení úspor než banky, členství v nich může klientům přinášet jiné výhody. Je ale třeba skutečně počítat s tím, že členský vklad je v podstatě majetkovým podílem klienta v družstevní záložně a pojištění se na něj tedy nevztahuje. Od roku 2015 navíc platí pravidlo 1:10, podle něhož může být členům družstva úročen nanejvýš desetinásobek členského vkladu.

Renáta Kadlecová

Zdroj: GSFT

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracovala v ČSOB a pak řadu let na Ministerstvu financí ČR, mimo jiné i v oddělení státních cenných papírů. Od roku 2002 vykonávala funkci finanční manažerky Fondu pojištění vkladů a od roku 2006 byla jeho výkonnou ředitelkou. Po jeho transformaci v roce 2016 šéfuje i nástupnickému Garančnímu systému finančního trhu.

Klienti bank nesli do roku 2011 v případě jejich krachu 10procentní spoluúčast. Je podle vás dobře, že byla zrušena?

Rozhodně ano. Zrušení spoluúčasti, která byla v minulosti dokonce i 20 procent, mělo své opodstatnění. Na úrovni Evropské unie k němu došlo v reakci na ekonomickou krizi po pádu Lehman Brothers. Banky jsou velké a složité instituce. Běžný člověk nevidí do procesů jejich hospodaření, nemá ani možnost adekvátně vyhodnotit případná rizika. Postrádá tedy logiku, aby nesl spoluúčast. Od toho máme odborný bankovní dohled, aby posuzoval finanční kondici konkrétních bankovních institucí. Zrušení spoluúčasti přineslo každému z nás větší jistotu, že o vklady, které máme v bance, nepřijdeme ani v případě jejího krachu.

Ovlivňuje koronakrize důvěru klientů v tuzemské banky?

Nic takového zatím nepozorujeme. A považuji za důležité upozornit, že to ani není na místě. Samozřejmě, čelíme jisté krizi, ale co se týče našich bank, ty jsou velmi dobře kapitálově vybavené a mají silný systém řízení rizik. Funguje zde vysoce odborný bankovní dohled, máme kvalitní legislativu i nástroje, jejichž pomocí můžeme případnou úpadkovou situaci bank řešit.

Renata Lichtenegerová

Studovala VOŠP v Praze. Sedm let byla redaktorkou podnikatelského týdeníku Profit. Poté se její hlavní pracovní náplň přesunula k přebalovacímu pultu, odkud ale příležitostně psala například pro měsíčník Obchod a finance... Další články autora.

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem